Nerozjet Ligu mistrů by bylo smrtící, ví Poborský, šéf prázdných akademií

Všichni ho znají jako někdejšího reprezentanta, člena nejslavnější brücknerovské generace. Teď Karel Poborský působí na Fotbalové asociaci ČR v oddělení rozvoje fotbalu. A jako ředitel má na starosti projekt regionálních krajských akademií.

„Máme je teď v osmi krajích, přičemž v Moravskoslezském jsou dvě, v Ostravě a Karviné. V plánu bylo i další rozšiřování, ale to teď asi v době pokoronavirové bude velmi složité,“ říká legenda českého fotbalu.

V Česku je teď vyhlášen nouzový stav, karanténní opatření. Jak tedy nyní regionální akademie fungují? Pokud se teď to slovo dá vůbec použít.

Všichni pracujeme, ale samozřejmě v rámci možností. V akademiích máme kluky ve věku 14 a 15 let, ti teď nemají školu, zavřené jsou i internáty, takže jsou samozřejmě všichni doma. Tam se učí, vypracovávají domácí úkoly. A každý den jim jejich trenéři posílají tréninkové plány, které kluci plní. Cvičení mají natočená na videu, i podle nich se kluci samozřejmě připravují. Někteří z nich mají k dispozici i GPS vesty, naměřené hodnoty po běhu nebo cvičení se pak elektronickou cestou dostanou k trenérům, a ti je můžou vyhodnocovat.

Poznámka redakce: Pro různé věkové kategorie připravila FAČR různá videocvičení v rámci projektu Trénuj doma.

Kolik mají akademie GPS vest?

Zase tak moc ne, pár kusů, ale jsme samozřejmě rádi i za ně. Naplno také běží anglická olympiáda.

Co to je?

Soutěž v jazykových schopnostech, samozřejmě v angličtině, která je dneska pro fotbalisty všude ohromně důležitá. Postupuje se vyřazovacím způsobem. A ti nejúspěšnější pak za odměnu jedou na zahraniční výjezd. Loni jsem to vyjednal v Manchesteru, takže kluci viděli zápas United s Tottenhamem, předtím jsme byli u Pavla Nedvěda v Turíně. Kluci na to mají hezké vzpomínky. Tak snad až všechna tahle opatření skončí a hrozba nákazy v Evropě pomine, tak se takového zážitku zase dočkají i další.

A jak teď fungují trenéři z akademií?

Pracují také z domova. Rozepisují klukům tréninkové plány. A snažíme se teď dělat alespoň takovou tu kancelářskou práci. Doplňujeme třeba moduly na XPS.

Co to je?

Platforma, na které dnes funguje celý fotbalový svaz. Rozvinula se právě přes projekt akademií, byli jsme takoví průkopníci. Je to multifunkční záležitost. Například tam má každý hráč svoji kartu, v níž se o něm po celou kariéru budou shromažďovat všemožné údaje a naměřená data. Nebo jsou tam také pro hráče popsaná vhodná cvičení, většinou i s videem, která teď i v domácí přípravě mohou naplno využívat.

Platí, že i trenéři akademií museli teď, podobně jako další pracovníci nebo smluvní spolupracovníci FAČR, akceptovat snížení příjmu na 60 procent?

Ano, je to tak, jsme na tom všichni stejně, včetně nás tady, abych tak řekl, na centrále v Praze. Musíme vnímat realitu, která je teď kolem nás. Asociace na ni musela reagovat. Když jsem se o tom rozhodnutí dozvěděl, raději jsem všechny krajské šéftrenéry obvolal, abych jim to sdělil a předal takhle osobněji, je to přece jen lepší, než když takovou zprávu dostanete třeba e-mailem.

Kolik lidí takhle vlastně pracuje v akademiích?

Zhruba do stovky. Je to celkem 85 trenérů v jednotlivých akademiích. A k tomu my tady v Praze, včetně psycholožky, výživového poradce a podobně.

Z regionálních fotbalových akademií pro mladé fotbalisty ve věku 14 a 15 let se pak kluci přesouvají do akademií klubových. Máte zprávy o tom, že by tam mohly nastat problémy, že by se některé kluby chtěly vydat cestou úspor právě přes snižování počtu mládežnických trenérů?

Já doufám, že teď k tomu není důvod. Na Ministerstvu školství už schválili dotace na podporu talentované mládeže. Takže v tomhle roce by se to mělo nějak zvládnout, uvidíme, co bude napřesrok. Ale jak já teď pořád říkám: Snažme se myslet pozitivně.

Jak vůbec osobně snášíte tu zvláštní situaci, kdy karanténa život v zemi doslova ochromila, na vyprázdněných ulicích potkáváte lidi v rouškách, nemůžete si ani s kamarády zajít na pivo?

No, upřímně, nekoušu to úplně snadno. Ale pořád jsem se snažil udržovat se tak nějak v pohodě, v rámci možností. Ale ve středu večer pro mě byla trochu rána, když jsem si poslechl, že to vláda chce celé prodloužit o další celý měsíc. Nejhorší na celé situaci je, že nevidíme, kdy se rozsvítí to světýlko, nevíme, kdy to celé skončí. Mít jistotu, že to bude k nějakému datu, snášelo by se to celé snáz.

Poznámka redakce: Připomeňte si nejkrásnější gól Poborského reprezentační kariéry, padl ve čtvrtfinále Eura 1996 do portugalské sítě.

Jste teď v kontaktu se svým velkým kamarádem Pavlem Nedvědem, případně s dalšími spoluhráči z národního týmu?

Jo, voláme si, teď máme alespoň všichni dost času na to si zatelefonovat a věci prodebatovat. Ale jsou to samozřejmě také neradostné hovory. Co se děje v Itálii nebo ve Španělsku… Tam je samozřejmě úplně jiná situace než u nás, statistiky nakažených nebo mrtvých, které odtamtud přicházejí, jsou strašlivé.

Co myslíte, rozběhnou se ještě zápasy tohoto soutěžního ročníku?

Záleží samozřejmě na tom, odkdy by to případně bylo možné. Je na to spousta názorů, od bílé po černou, hrají tam roli komerční zájmy, probírají se i sportovní otázky… Ale je to takové nehmatatelné, když neznáme orientační časový bod, kdy by se případně soutěže mohly spustit. A to se netýká jen profesionálního fotbalu. I nižších soutěží, mládežnických. Tam máte spoustu návazností. Sestupy, postupy… A v té profesionální rovině je pochopitelně otázkou nasazení do evropských pohárů.

Pokud se tedy v příští sezoně vůbec budou nějaké hrát. Pohyb přes hranice může být v řadě zemí problematický i v podzimních měsících.

No… Kdyby se neměl rozehrát příští ročník Ligy mistrů a Evropské ligy, tak si troufnu říct, že to by byla pro spoustu klubů na kontinentu opravdu smrtící rána. I v českém fotbale by tyhle peníze samozřejmě obrovsky chyběly. Nad tím se mi ani vůbec nechce přemýšlet. Snažme se mít v hlavě raději pozitivní myšlenky. Pak to celé přečkáme přece jen snáz.