Článek
Zatímco od března se začínají očkovat učitelé, část pracovníků v sociálních službách, kteří přitom i podle vládní očkovací strategie patří k rizikovější skupině než pedagogové, stále nemá ani představu, kdy by na ně mohla přijít řada. Jde o pracovníky, kteří už z popisu své práce musí být v kontaktu s klienty – například pomáhají rodinám s postiženými dětmi, rehabilitují s lidmi s postižením, účastní se soudem nařízených setkání nebo třeba asistují u pěstounské péče.
Při své práci se přitom potkávají s klienty, kteří často patří mezi nejrizikovější skupiny. Například Jan Bárta, ředitel obecně prospěšné společnosti Letní dům, upozorňuje, že většina pěstounů, s nimiž spolupracují, je starší sedmdesáti let.
„Jedna ze služeb, kterou poskytujeme, je raná péče, což je terénní a ambulantní sociální služba určená rodinám s dětmi s postižením od narození do sedmi let věku. Naši pracovníci jezdí do domácností klientů a tam poskytují podporu vývoji dítěte a podporu celé rodiny. Vozí například speciální pomůcky,“ líčí Petra Mžourková, ředitelka společnosti EDA. Tyto pracovníky by podle ní bylo vhodné testovat.
Ředitel Elim Vsetín Miroslav Ildža zase popisuje, že mimo jiné poskytují rehabilitaci pro lidi s postižením. Ani zde se nedá vyhnout přímému kontaktu s klientem.
Z pohledu pandemie přitom stát rozdělil sociální služby prakticky do dvou kategorií – první jsou pobytové služby, kam spadají zejména veřejnosti nejznámější domovy pro seniory. Druhou kategorií jsou pak další služby, kde se pracovníci potkávají s klienty.
Zatímco pobytové služby jsou z větší části proočkované, na další se zatím nedostalo.
Problém i s testováním
Očkování přitom není jediný problém. Dalším je testování. Je totiž nutné, aby se neočkovaní pracovníci co nejvíce preventivně testovali.
Jenomže ani v tom stát sociálním službám nevychází vstříc a s náklady na očkování jim nepomáhá. Bezplatné testování pro veřejnost je navíc v posledních dnech přetížené kvůli návalu zaměstnanců z komerčních firem. „Nemyslí se na pracovníky, kteří chodí asistovat, a nemyslí se na to, že asistent jde na čtyři až pět míst denně a není testován,“ zlobí se Lenka Kohoutová z Asociace veřejně prospěšných organizací ČR, kde předsedá sekci sociálních a zdravotních služeb. Dodává, že roste pocit, že na tuto část sociálních pracovníků stát zapomněl.
Testy jsou přitom problém nejen pro pracovníky, ale i klienty sociálních služeb. „Pro mnoho rodin, pečujících o blízkého s demencí, je velmi obtížné zajistit si pravidelné antigenní testování. Nemají možnost dopravy do center, pečující jsou sami ve věku, kdy je pro ně cestování obtížné,“ upozorňuje Hana Šimková z Naděje.
Organizace se snaží o sobě dát vědět
Asociace veřejně prospěšných organizací proto nyní poslala premiérovi Andreji Babišovi (ANO) otevřený dopis, kde v souhrnu žádá, aby dostala stejnou podporu jako pobytové služby, kterými jsou například domovy pro seniory. Vedle toho, že jsou pracovníci pobytových služeb většinou už naočkovaní, stát jim přispívá prostřednictvím zdravotních pojišťoven i na testování.
„Není přitom zřejmé, proč pobytové sociální služby mohou očkovat a testovat svoje pracovníky za finančního přispění ze strany pojišťoven, a organizace poskytující terénní a ambulantní služby nárok na očkování a testování svých pracovníků nemají,“ stojí v otevřeném dopise.
Vedle toho se na problém snaží upozorňovat i jednotliví poskytovatelé služeb. „Minulý týden jsem posílala přes datovou schránku dopis ministrovi zdravotnictví a ministryni práce, zatím bez odpovědi,“ líčí například Petra Mžourková, ředitelka obecně prospěšné společnosti EDA, která pomáhá rodinám s postiženými dětmi.
Ministerstvo práce a sociálních věcí ale uvádí, že na nepobytové sociální služby myslí. Podle reakce tiskového oddělení má resort upozorňovat Ministerstvo zdravotnictví, že je nutné terénní pracovníky předřadit v rámci očkování, a zároveň mělo dojít na úrovni ministrů v tomto k dohodě.
K očkování terénních pracovníků ovšem už v některých krajích má docházet – za prioritu si to stanovil například Jihomoravský kraj.
Současně Ministerstvo práce a sociálních věcí vysvětluje, že povinné testování bylo uloženo těm sociálním službám, které mají k dispozici zdravotní personál. Pokud by se povinnost rozšířila, znamenalo by to pro řadu nepobytových služeb, že by si musely nasmlouvat zdravotní službu, která by testování realizovala a vykazovala. „V současnosti není možné zaručit, že by každá služba dokázala testovací místo zajistit a dodržovat tuto povinnost,“ zní z tiskového oddělení Ministerstva práce a sociálních služeb.
