Není prokázané, že telefonoval, zastal se Křeček řidiče proti policii

Úřady podle veřejného ochránce práv rozhodly jen na základě svědectví policistů, přestože další svědci popřeli, že muž při řízení držel telefon. Úřady nezjistily skutkový stav, přesto rozhodly o vině stěžovatele.

„Slovo policisty má samozřejmě velkou váhu, ale neznamená to, že úřad nebude věcně a důkladně zkoumat i další skutečnosti a svědectví. V tomto případě musím způsob, jak úřad případ vyhodnotil, označit za nemístné slovíčkaření snažící se vzbudit pochybnosti o hodnověrnosti výpovědi řidiče i dvou dalších svědkyň. Úřady zcela popřely právo na spravedlivý proces,“ uvedl Křeček.

Vadné rozhodnutí přestupkového orgánu nejprve potvrdil krajský úřad a odmítl se k němu vyjádřit. Pochybnou argumentaci, jak v tiskové zprávě uvádí ombudsmanova mluvčí Iva Hrazdílková, pak převzalo i Ministerstvo dopravy a rovněž odmítlo zahájit přezkum.

Policejní hlídka zastavila řidiče, který podle nich za jízdy držel pravou rukou u pravého ucha mobilní telefon. „Z videozáznamu pořízeného policisty však držení telefonu stěžovatelem vůbec není patrné, při detailním zkoumání je vidět pouze pravou ruku v blízkosti brady. Řidič se proti tomu ohradil s tím, že telefon měl v kapse bundy na zadním sedadle, ale policisté to odmítli s odůvodněním, že než vozidlo zastavili, mohl řidič telefon předat spolujezdci, který ho uložil do kapsy bundy,“ dodala Hrazdílková.

Jak upozornila, policisté řidiče zastavili z vlastního rozhodnutí až po asi šesti stech metrech klidné jízdy ulicemi Ostravy. Obě spolujezdkyně - zaměstnankyně téhož úřadu jako řidič - tvrdily, že řidič za jízdy netelefonoval a mobil v ruce nedržel, ani ho neměl nikde položený. Právě toto však úřad považoval za zásadní rozpor, protože řidič do oznámení přestupku uvedl: „Nesouhlasím, volal spolucestující.“ Zatímco spolujezdkyně uvedla, že telefon používala, ale nevolala. Úřad pak konstatoval, že si spolucestující ani nemusely všimnout, že řidič drží za jízdy telefon v ruce. Krajský úřad nadto doplnil, že je nepravděpodobné, že by si policisté přestupek vymysleli za situace, kdy viděli ve vozidle další osoby jako případné svědky. Výpověď policistů tudíž podle úřadu musí být pravdivá.

„Je to jako ukázka z knihy Hlava XXII. Pro nespravedlivě obviněného řidiče není z této situace úniku. Buď totiž není v autě nikdo, kdo by tvrzení řidiče potvrdil, nebo sice svědek je, ale tvrzení policistů má mnohem větší hodnotu, takže svědectví je stejně zbytečné. Kam se poděla zásada rovnosti zbraní a právo na spravedlnost?“ odmítl ombudsman vyjádření krajského úřadu.

Podle ombudsmana nebylo spáchání přestupku prokázáno způsobem, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Policisté sice shodně vypověděli, že do kabiny vozidla bylo bez problémů vidět, ale z jimi pořízeného videozáznamu je zřejmé, že skrze čelní sklo přijíždějících vozidel nebylo kvůli odleskům vidět vůbec nic. „Skrz boční okna řidiče rovněž nemohli vidět, protože jim nejprve bránilo ve výhledu lešení, v další fázi pak postava spolujezdce. Podle videozáznamu měli policisté zhruba 1 sekundu na to, aby na vzdálenost asi 10 metrů zahlédli hlavu řidiče,“ dodala mluvčí Kanceláře veřejného ochránce práv.

Dovození nevěrohodnosti svědeckých výpovědí kvůli rozporu mezi řidičovým prohlášením „volal spolucestující“ a výpovědí spolucestující, že „s mobilem pracovala“, považuje podle ní ombudsman za pouhé slovíčkaření, protože z významu slov je zřejmé, co chtěl říct – že mobil používala spolucestující, nikoli on. Podle ombudsmana navíc není povinností řidiče sledovat, co přesně dělá ten který spolucestující.

„Nabízí se otázka, jak vůbec může obviněný prokázat svou nevinu, když proti sobě stojí stejně konzistentní tvrzení dvou policistů a dvou kolegyň podezřelého. A to přitom pomíjím, že je úkolem úřadu prokázat vinu, nikoli obviněného prokazovat nevinu. Mají si snad řidiči vedle kamer snímajících prostor před vozidlem pořizovat i kamery snímající vnitřek vozidla? Nebo s sebou mají vozit notáře, když správní orgány takřka automaticky pokládají svědectví nejen rodinných příslušníků, ale i kolegů za účelová? Kdo jiný by měl garantovat objektivní posouzení než stát? V tomto případě selhal,“ uzavřel ombudsman.