Není jim 18, někdy ani 15 let a už vydělávají slušné peníze. Náctiletých podnikatelů přibývá

V České republice se nechalo od roku 2014 zplnoletnit 90 lidí, jsou mezi nimi i ti, kteří tuto cestu zvolili kvůli podnikání. Proces to není ale úplně jednoduchý. Žádost posuzuje soud, zapojuje se sociálně-právní orgán, škola, rodiče a v neposlední řadě samotný žadatel – náctiletý, který si z různých důvodů přeje být zplnoletněn.

Proces trvá několik měsíců a žadatel v rámci něj musí prokázat, že je schopen obstarat si všechny své záležitosti a rozumí povinnostem, které mu z toho plynou. Pro zplnoletnění se rozhodl i tehdy šestnáctiletý podnikatel David Špunar.

„Já jsem podnikal už od 13 let, lépe řečeno jsem realizoval své nápady a myšlenky. Všechny smlouvy a dokumenty musely být ale na rodiče, takže proto jsem se rozhodl pro zplnoletnění. Nechtěl jsem, aby zodpovědnost v podnikání za mě měli oni, protože kdybych udělal nějakou chybu, dopadlo by to na ně a také jsem chtěl založit vlastní firmu.“ Popisuje svoje důvody pro zplnoletnění dnes devatenáctiletý Špunar.

Vyřízení jeho žádosti trvalo asi půl roku, musel si obhájit své názory, vztah se sourozencem, známky ve škole a rodiče v tomto řízení vystupovali jako protistrana, ačkoliv se zplnoletněním souhlasili.

A co takový zplnoletněný vlastně může? Například si založit vlastní firmu nebo si půjčit peníze, nemůže ale například pít alkohol. I když je u nás za posledních pět let několik desítek zplnoletněných náctiletých, není to ještě zcela běžná věc a někdy mohou narazit na problémy.

„Když jsem například v bance zakládal firmu, tak tam na to prostě neměli kolonku. Na to, že mi není 18 let, ale jsem zplnoletněný. Museli se pak poradit na centrále.“ Popisuje své zkušenosti při zakládání firmy FaceUp David Špunar.

David začínal podnikat na gymnáziu se spolužákem Janem Slámou, nejprve se jednalo o úspěšný projekt Taháky do kapsy. V tomto období si začal vydělávat první desetitisíce, což pro studenta gymnázia byly velké peníze.

S Janem Slámou jim pracovní vztah drží stále, před dvěma lety totiž ze školní lavice založili další projekt – aplikaci Nenech to být (NNTB), která pomáhá odhalit rizikové chování mezi dětmi.

Když přemýšleli, do jakého projektu se po Tahácích do kapsy pustit, chtěli vytvořit projekt, ve kterém budou moct kloubit byznys a dobrou věc. „O vydělávání peněz mi nikdy hlavně nešlo, chtěl jsem kombinovat byznys, který dělá dobro.“ doplňuje svou motivaci Špunar.

Přemýšleli tedy, co za problém je nejvíc trápí a přišli na šikanu. Vnímali, že největší problém je mlčící většina, která takovému chování často jen přihlíží, se strachem promluvit. Anonymní schránky důvěry nebo psychologové totiž nebyli ideálním řešením problému.

Schránky důvěry totiž bývají na viditelných místech a učitelé, kteří vzkazy pak pročítají, často poznají rukopis žáka, psychologové navíc nejsou na všech školách k dispozici a žáci se je bojí oslovit.

Nápad na online schránku důvěry – Nenech to být se setkal s takovým úspěchem, že ho podpořili odborníci i Ministerstvo školství. Dnes tak funguje nejen v České republice ale v dalších desítkách zemí na pěti kontinentech. Zapojeno je více než 1500 škol.

Platforma je dost podobná pro uživatele v Americe i v Zimbabwe. V Česku její autoři jen víc experimentují a testují. Co se ale liší, je obsah zpráv, kterými uživatelé anonymně nahlašují nějaké rizikové chování. Zatímco v České republice je nejvíce problémů spjato právě se šikanou, v USA to víc bývá sexuální obtěžování nebo velké množství sebevražd.

Právě díky expanzi do cizích států je projekt ekonomicky životaschopný. V zahraničí mají uživatelé k dispozici jen placenou premium verzi, která obsahuje některé prvky navíc (například online poradna psychologa). Vyjednávání s cizími zeměmi ale není vždy jednoduché.

„Největší problém jsem měl v USA, na letišti v Los Angeles mě zatkli. Nesetkali se totiž nikdy předtím s tím, že by tam někdo šestnáctiletý přiletěl s tím, že jede na obchodní schůzky. Musel jsem jim ukázat aplikaci, vysvětlit, co děláme a pak mě pustili.“ Popisuje svůj zážitek z USA David Špunar.

Tým Nenech to být, který stále čítá jen pár lidí, se momentálně připravuje na expanzi na Slovensko a do Německa. Právě Německo je ale trh, na kterém si nejeden podnikatel už „vylámal zuby“.

„Jak říká Simona Kijonková, když uděláte chybu v Německu, tak vám to nezapomenou. Proto se na to s týmem hodně připravujeme.“ Cituje Špunar. O Nenech to být má ale zájem stále více ředitelů nejen českých škol. Ozývají se i ministerstva školství z Keni nebo třeba ze Zimbabwe.