Článek
„Demokracie je vládou lidu, ale není žádné vlády bez poslouchání a kázně. Pozor na rozmanité náhražky v pravé demokracii!“ varoval Tomáš Garrigue Masaryk v projevu, který adresoval Národnímu shromáždění a vládě.
Řeč „o potřebách národa a státu“ pronesl 7. března 1935 na Pražském hradě ve Vladislavském sále v den svých 80. narozenin. Děkoval v ní třeba zesnulým prvorepublikovým politikům Aloisi Rašínovi a Vlastimilu Tusarovi, věnoval se demokracii v Československu a bilancoval poslední politické dění.
Poslechněte si kompletní záznam projevu TGM s přepisem.Video: Šimon Trantina
Masaryk mluvil taky o věcech, které jsou aktuální i teď: „Máme otázku bytovou, a to nejen v hlavním městě. Slušné, zdravé bydlení je každému člověku tak potřebné jako denní chléb. Mohl bych ukázat na potřebu zlepšit silnice a komunikaci vůbec,“ řekl v pasáži, po které brzy záznam projevu končí.
TGM neměl rád, když ho točili nebo nahrávali. Záznam je proto velmi vzácný. „Objevili jsme něco, co jsme nečekali, že někdy objevíme,“ řekl Filip Šír z digitalizačního oddělení Národního muzea. Nahrávku muzeum restaurovalo pomocí zařízení Endpoint, které používá laser.
Prezident se v nenahrané části projevu věnoval třeba taky roli žurnalistiky v první republice. „Alespoň slovem chci zdůraznit veliký význam žurnalistiky pro politiku, zejména pro politiku demokratickou a republikánskou. Bez žurnalistiky politiku nelze dělat; proto žurnalistika má tak velkou odpovědnost,“ prohlásil.
Taky poděkoval za přání k jubileu i poslancům za to, že při příležitosti narozenin prezidenta Osvoboditele přijali dva zákony na oslavu. Jeden z nich obsahoval větu „T. G. Masaryk zasloužil se o stát“.
Druhým mu pak poslanci ze státního rozpočtu darovali 20 milionů československých korun. „Je to bezpochyby kult osobnosti,“ říká ředitel Historického muzea NM Marek Junek.
Textový přepis záznamu Masarykova projevu
Slavné shromáždění, dámy a pánové! Děkuji pánům poslancům a senátorům, děkuji vládě, že jste se tu sešli, odhlasovavše dva zákony, které pokládám za projev důvěry. Obzvláště mě těší, že odůvodnil politický zákon Slovák, vidím v tom pro sebe uznání obzvláště milé, neboť Slovensko bylo a je mě, abych tak řekl, politické pretium affectionis.
Shromáždili jsme se v místnosti na Hradě nejpamátnější. Zde zasedal nejvyšší soud zemský a sněmy do roku 1847. Spatřuji v tom okolnost významnou, jakoby připomenutí, že naše demokratická republika může a má být uvědomělým pokračováním našich nejlepších tradic minulosti. Tak vůbec pojímám Hrad jako sídlo prezidenta republiky.
Podle ústavy tato schůze pánů poslanců a senátorů s vládou není společnou schůzí obou sněmoven jakožto Národního shromáždění. Tento můj projev tedy není poselstvím, a ani být nechce. Také nemám v úmyslu přednést nějakou politickou závěť. Své názory o poslání o úkolech našeho národa a jeho obnoveného státu vyslovil jsem hned za války a pak jako prezident častěji. Moje politika vnitřní i zahraniční je úsilím o uskutečnění těchto zásad. Jsou-li mezi teorií a praxí rozpory, domnívám se, že nikoliv ve věcech zásadních – demokracie je mně diskusí, a tudíž i kompromisem. Byl jsem vždy proti politickému absolutismu a jeho neomylnictví a chovám i teď naději, že v souhlasném úsilí s oběma sněmovnami, v praxi se stranami, překonáme absolutistické zvyky, v nichž jsme byli odchováni. Demokracie není jen parlamentní a volební technikou, nýbrž vzájemným dopřáváním svobody a jejím ústavním hájením. Demokracie je loajálním uznáváním občanských osobností a umožňováním jejich součinnosti. A není nikdy a nikde zbytečno si uvědomit, že demokracie nesmí zvrhat v demagogii a zaměňovat s anarchií. Demokracie je vládou lidu, ale není žádné vlády bez poslouchání a kázně. Pozor na rozmanité náhražky v pravé demokracii! Páni předsedové Národního shromáždění a pane předsedo vlády. Děkuji Vám za Vaše milá a vážná slova. Místy, na níž samourčen provádět státní moc, jejímž jediným zdrojem je lid. Zde v místnosti bývalého nejvyššího soudu si uvědomíme, že státy se udržují nejjistěji spravedlností.
Když se jedná o zásluhách o vznik a organizaci našeho státu, nelze než vzpomnět v prvé řadě těch našich spoluobčanů, kteří doma rakousko-uherskou vládou byli připraveni o život, a za hranicemi těch, kdo v boji na všech bojištích položili své životy za naši svobodu. Z nás, kteří jsme stáli v čele zahraničního odboje, odešel nám Štefánik, z domácích záslužných pracovníků ztratili jsme dr. Rašína a Tusara. A nemohu nevyslovit hlubokou lítost nad tím, že Antonín Švehla není tu s námi – s ním jsem mnohá léta pracoval v přátelském spojení.
Vím, že nechcete, abych jmenoval mnohé z přítomných, s nimiž jsem úředně se stýkal a pracoval. Ale musím říci, a říkám to rád, že jsem za celých 11 let neměl s rozhodujícími spolupracovníky nedorozumění, natož sporů.
Vážné úkoly, které nás za všeobecné krize v Evropě, ba v celém světě očekávají, nejsou toliko rázu hospodářského, nýbrž i kulturního. Úzká spojitost těchto dvou činitelů se pěkně ukázala ve věcné debatě v rozpočtovém výboru a plenu obou sněmoven. Generální zpravodaj a předseda rozpočtového výboru podali jasný přehled potřeb časových. Z řečníků uvedl bych vývody slovenského poslance Ivanky a německého poslance dr. Rosche. Také ministři přispěli к objasnění situace svými výklady a sliby, jako např. soudcům, staropenzistům a jiným. Vidím pokrok v tom, že se ženy akademicky vzdělané již umísťují i v nejvyšších centrálních úřadech.
Jestliže jednotlivé strany zdůrazňují své požadavky hospodářské, je to správné, ale právě tu je nutný kompromis. Abych užil anglického rčení: Jsme všichni na téže lodi, jde o záchranu a zabezpečení naší lodi, máme-li být zachráněni a zabezpečeni všichni.
Otázka nezaměstnanosti nabyla ve velkých a bohatých zemích hrozivých rozměrů. Musíme být na stráži, to vyžaduje hospodářská vzájemnost států a národů. A otázky hospodářské a sociální jsou tak složité, že k jejich zdárnému řešení je třeba velmi opravdového přemýšlení a činorodého odhodlání. Máme otázku bytovou, a to nejen v hlavním městě. Slušné, zdravé bydlení je každému člověku tak potřebné jako denní chléb. Mohl bych ukázat na potřebu zlepšit silnice a komunikaci vůbec. Vhodná komunikace má právě také veliký význam hospodářský.
Z těch letošních debat v rozpočtovém výboru a plénu přesvědčivě vynikla potřeba politiky kulturní, všekulturní. Chtěl bych tu ukázat na potřebu vydatnějšího podporování vědeckých oborů vysokých škol a právě také z hlediska hospodářského. Například: Chemie a fyzika jsou pro zdar průmyslu a zemědělství vědeckým základem. Jak je o tyto tak důležité obory postaráno na našich vysokých školách? Přehled rozpočtu ministerstva školství a národní osvěty není dost podrobný, aby se vidělo, jaké jsou na univerzitách a technikách a ostatních vysokých a vyšších školách dotace pro chemické a fyzické laboratoře. Z uvedených čísel a ze zpráv z tohoto tak důležitého vědeckého oboru vím, že ty dotace jsou nedostatečné; má-li profesor a jeho žáci být na výši doby, musejí mít dost prostředků na pokusy, na návštěvu závodů doma a v cizině, na koupi knih a časopisů. A ovšem musíme se postarat o to, abychom měli vynikající učitele a badatele, pro začátek třeba z ciziny; to všecko bez zvýšení rozpočtu nelze pořídit. Průmysl i zemědělství neobstojí ve světové konkurenci, nebude-li jim zabezpečen vědecký základ; náš průmyslník, dělník i zemědělec mají životní zájem o zvýšení vědecké úrovně našich teoretiků i praktiků. V průmyslu i zemědělství je třeba podnikavosti, vynalézavosti, světovosti.
Právě tyto dny jednalo se v Praze o reformě škol. Reforma školství a výchovy je opravdu naléhavým úkolem. Co myslím, ozřejmím jedním příkladem. Často, ba stále slýchám a čtu nářky na pokles mravnosti naší doby; ukazuje se na krádeže, vraždy a zabití, na sebevraždy. Dávám si od ministra spravedlnosti předkládat zprávy a data o zločinnosti, pokud se dá odhadnout číslem soudních řízení; vcelku rok 1929 znamenal znatelný pokles proti 1928
