Zakázky nám spadly o 90 procent, říkají dopravci. Není co a komu vozit

Tomáš Kohlíček podniká v autodopravě. Má vlastní nákladní auto a v něm vozí fasádní barvy a materiály pro stavbu. V tuto chvíli patří mezi ty šťastnější dopravce. Jak sám říká: „Zatím to jezdí.“

I když je jarní sezona a tedy období pro stavebnictví nejpříznivější, letos se proti obvyklému stavu dostavil propad o 20 procent. Tomáš Kohlíček se však bojí, že brzy nákaza a opatření kolem ní zastaví i jeho byznys.

Jinde už se to totiž stalo. V problémech se ocitají zejména dopravci a firmy, kteří spolupracovali s automobilovým průmyslem.

V Chrastavě u Liberce, hned vedle vlakového nádraží, leží odstavné parkoviště dopravní společnosti Ponyexpres. Většinou je prázdné, kamiony brázdí Evropu nebo vyzvedávají díly u českých dodavatelů. Teď však na betonové ploše stojí bílo-modré kamiony vyrovnané jeden vedle druhého. Nemají co vozit. A hlavně kam.

„Na nás ta omezení dopadají zásadně. Vozíme totiž hlavně hotové výrobky pro automobilový průmysl v celé Evropě. Naši hlavní partneři jsou automobilky Mercedes, Volvo, Maserati a VW. Zakázky nám spadly o 90 procent,“ říká majitel a zakladatel firmy Milan Sůra.

Sám firmu před osmadvaceti lety vybudoval, začínal s jedinou dodávkou a pamatuje dobu, kdy čekal frontu na telefonní budku u dálnice, aby mohl do firmy zavolat aktuální informace. Současnou situaci ale nezažil.

„Dnes mi většina kamionů stojí na odstavném parkovišti. Na cestě jich mám jen šest. Dva jedou do švédského Volva, které bude fungovat do čtvrtka, polský Volkswagen prodloužil otevření skladu a do dnešního dne se tam dá složit zboží, tak jsou dva kamiony na cestě i tam. A dva jsou v tuto chvíli na cestě z Německa. To je ale vše,“ vyjmenovává Sůra s tím, že počítá s tím, že drobné zakázky pojedou do středy a pak se celá doprava zastaví úplně.

Pracuje pro něj osm desítek lidí. „Všechno jsou to zaměstnanci, žádný brigádník. Někteří jsou se mnou už 19 let. Většina z nich je teď doma. Jak budeme řešit platy? My jsme relativně malá firma, zejména proti Škodovce, která může dát 75 procent z platů. Naši zaměstnanci si musí teď vyčerpat 14 dní dovolené a potom zůstanou doma za 60 procent platu,“ říká Sůra s tím, že celou situaci a hlavně dopady teď s kolegy z vedení firmy neustále řeší.

„Od ledna jsme pracovali na sto procent, měli jsme zakázky a naše kamiony byly vytížené. Teď čekáme na faktury, tak máme trochu rezervu. Moc by nám pomohlo, kdyby stát na nějaký čas odpustil povinné věci. Odvod DPH, odvod sociálního a zdravotního, třeba i nějaké úlevy ve formě mýta,“ říká Sůra s tím, že vše je potřeba udělat citlivě a ne pouze odkladem na tři měsíce, protože firmy by mohly přežít tři měsíce a padnout okamžitě poté.

Co ho však v tuto chvíli těší, je přístup ostatních firem. „Minulý týden jsem mluvil s našimi partnery z leasingových firem. Nebyl žádný z našich velkých dodavatelů, který by mi nepřislíbil pomoc. Žádný mi neřekl ne,“ zdůrazňuje Sůra.

Právě pro dopravce je současná situace velmi složitá. V oboru je totiž velká konkurence a marže se pohybují v rozmezí tří až pěti procent. Ještě před tím, než udeřil koronavirus, museli totiž čeští dopravci bojovat s polskou konkurencí, která díky pobídkám své vlády nabízela cenu na kilometr levněji než Češi.

Málokdo tak může mít na delší výpadek našetřeno. To potvrzuje i Jiří Faltýnek. „Jsem podnikatel v autodopravě s jedním nákladním autem, který žije takzvaně z ruky do huby. V podstatě 99,9 procenta dávám na nejrůznějších daních a poplatcích státu,“ popisuje Faltýnek.

Jeho situace je ale snad ještě složitější. Sice ve svém voze s chladícím agregátem převáží potraviny, tedy artikl, po kterém je stále poptávka, ale je z Litovle. A tedy momentálně v povinné karanténě.

Firmu převzal v listopadu roku 2017 po známém, který šel do důchodu. Branže je podle něj hodně složitá a znovu už by se do podnikání v dopravě nepouštěl. „Jsem rád, že mi z fakturace 100 tisíc za měsíc zůstane pět tisíc korun. Na leasing nového auta po zaplacení všech nutných věcí nezbývá a tak musím vrážet statisíce ročně do oprav,“ dodává. I když má stálé zakázky a jezdí pro velkou firmu, netuší, jaká bude situace, až opatření odezní.

„Je to pro mě likvidační. Už teď po týdnu začínám mít obavy o budoucnost, protože finanční rezerva není žádná,“ dodává Faltýnek.