Nenápadný experiment s počasím. Vědci zkoušejí ochladit planetu

Letos v březnu spustil ve vodách nad velkým korálovým útesem kotvy trajekt a z velké turbíny rozprášil mlhu plnou miniaturních krystalů mořské soli. Oblak se nejprve chvíli plazil po hladině, za malou chvíli ale k milému překvapení vědců stoupl vzhůru k obloze. Strůjce experimentu to přesvědčilo, že jsou na dobré cestě ke zvládnutí rozjasňování mraků - geoinženýrské technice, která má uměle vytvořit „rozjasněná“ oblaka dobře odrážející sluneční paprsky. V důsledku toho by se pod mraky mělo ochladit.

Experiment s jedinou turbínou byl příliš malý na to, aby docílil citelné změny oblačnosti a kýženého ochlazení velkého korálového útesu. Předběžné výsledky, ke kterým se nyní exkluzivně dostal časopis Nature, jsou ale podle australských vědců ještě lepší, než předpokládaly počítačové modely. „Jsme si velmi jistí, že můžeme částice dostat nahoru do mraků,“ řekl pro Nature vedoucí experimentu a oceánograf z australské Southern Cross University Daniel Harrison. „Pořád nám ale ještě zbývá zjistit, jak budou mraky reagovat.“

Australský projekt je podle Nature prvním svého druhu na světě. S kontroverzní geoinženýrskou technologií se sice už desítky let experimentuje v laboratořích, ale nikdo ji zatím nevyzkoušel přímo nad mořem.

Výzkum geoinženýrství obecně je od začátku hnán obavou, že jednou přijde den, kdy budou lidé donuceni manipulovat klimatem země a odvrátit tím důsledky globálního oteplování. Ten den podle Nature v očích mnoha Australanů nastal už v roce 2017, kdy vlna extrémních veder způsobila vymření velké části Velkého korálového útesu. Ten přitom představuje jedno z největších australských přírodních bohatství. Žije v něm asi 600 druhů korálů a kromě toho na něm závisí asi 64 000 pracovních míst navázaných na rybářství a turistiku v oblasti. V období let 1955 až 2017 v důsledku oteplování vody, tropických bouří a expanze škodlivých hvězdic přišel útes o celou polovinu živých korálů.

Australský projekt odstartoval už loni podobným experimentem tomu letošnímu. Tým vědců toho ale o své práci veřejně prozradil jen velmi málo, což se nelíbí řadě odborníků ze světa. Kritika se na projekt sesypala už při prvním experimentu a Nature očekává, že po zveřejnění informace o tom letošním to nebude jiné.

„Někteří vědci a environmentální odborníci“ podle časopisu uvedli, že jsou překvapení tím, že se projekt vůbec mohl dát do pohybu, aniž by byl podroben přezkumu nebo alespoň doplněn veřejnou studií dokazující jeho správnost. Kritici se rovněž obávají, že Austrálie svým počínáním nastavuje svým přístupem „špatný precedent“.

Harrison s tím nesouhlasí. Rozjasňování mraků v této podobě nepovažuje za geoinženýrství s potenciálem globálního dopadu. Obavy z toho, že by práce jeho týmu mohla ovlivnit ostatní země, podle něj nejsou namístě. Projekt totiž usiluje pouze o „lokální adaptaci na klimatickou změnu a nikoliv globální geoinženýrství“. Pokud se vše podaří a na moře bude vyslána celá flotila lodí s turbínami, stále se má jednat jen o technologii s působností „omezenou v čase a prostoru“. Projekt navíc tým podle Harrisona konzultoval s australskými úřady i zástupci původních obyvatel, kteří mají na útesy historické nároky.

Oficiálně je projekt součástí vládního Programu obnovy a adaptace útesu (RRAP) spuštěného minulý rok. Austrálie do něj chce investovat celkem 300 milionů australských dolarů, přičemž Harrison si se svým týmem z budgetu dosud ukousl 400 000. Cílem RRAP je vyvinout technologie a prozkoumat způsoby, jak zachránit australské korálové útesy. Kromě rozjasňování mraků počítá i s dalšími dosud nezvyklými zásahy člověka do přírody, jako je například pěstování korálů odolných vyšším teplotám.

Harrison pro Nature řekl, že nyní si je ještě jistější, že by rozjasňování mraků nad Velkým bariérovým útesem mohlo fungovat. Stejně jako to udělal už před rokem, i nyní ale vyzdvihl důležitost snižování emisí. Rozjasňování mraků bez snížení emisí nebude stačit.