Článek
Německé dráhy v něm mezi lety 1969 a 1995 vychovaly tisíce svých pracovníků, nyní už slouží jen partě nadšenců. Skupina, která simulátor v malém muzeu provozuje, potřebuje pro další přežití výraznou finanční injekci. Přibližně 10 tisíc euro. „Řídicí počítač je sedmadvacet let starý, může se kdykoliv rozpadnout. Potřebujeme nový hardware i software, není to levné. Rozhodli jsme se kvůli tomu založit veřejnou sbírku,” řekl podle agentury AP lídr skupiny dobrovolníků Lutz Tannigel.
Tannigel byl v osudový rok na simulátoru vedoucím učitelem. Kvůli přechodu k modernějším vlakům se Berlín rozhodl simulátor z provozu vyřadit, s čímž se ale Tannigel nehodlal smířit a zabránil jeho rozebrání. „V šedesátých letech to byl ohromný technologický posun. Možnost připravit strojvedoucí na skutečný provoz v simulátoru, to bylo tehdy něco nevídaného,” dodal.
Inženýři z tehdejšího východního Německa našli inspiraci na cestě po Velké Británii, když v Londýně jeden podobný simulátor navštívili.
