60 tisíc Čechů objevilo, že je lepší nepracovat ve své zemi

Každé zakopnutí na plácku před kostelem svatého Mikuláše v centru Aše vám připomene, jak těžké je v blízkosti bohatšího souseda sehnat lidi, kteří umí položit dlažbu.

Prostranství před chrámem Páně je sice už skoro hotovo, chybí jen dva motivy uprostřed, ale na posledním metru před schody zůstala jen udusaná hlína obklopená hromadou kostek.

„Dláždili to velmi dobře,“ hodnotí práci dlaždičů místní kronikář Milan Vrbata, který při sledování řemeslníků zachytil pozoruhodný výjev z pracovního trhu právě probíhající hospodářské konjunktury.

„Chvíli je tu pozoroval projíždějící Němec, a druhý den už zaklekli jinde," říká kronikář, který zastává i funkci mluvčího ašské radnice.

Není se čemu divit.

Sousední Německo má mezi zeměmi EU hned po Česku druhou nejnižší míru nezaměstnanosti. Stejně jako Češi shání lidi a nabízí za práci znatelně víc.

Minimální mzda činí 8,84 eura, v přepočtu zhruba 225 korun na hodinu. A tamní zaměstnavatelé už v časech honu za pracovní silou ani nevyžadují, aby uměla německy.

To způsobuje, že z Aše neutíkají za výdělkem jen dlaždiči.

„Z města mizí například i zkušení policisté, kteří jdou raději pracovat do německých továren,“ říká Dalibor Blažek starosta Aše.

Ke konci letošního září evidoval Úřad práce v České republice přes 316 tisíc volných pracovních míst. Podle Hospodářské komory ale ve skutečnosti chybí v zemi lidí daleko více. Zaměstnavatelé už jen vzdali to, že volná místa hlásí na úřadech.

Komora odhaduje, že firmám nyní chybí 440 tisíc pracovníků, a už v červnu příštího roku by podle její prognózy měla toto číslo vyšplhat na půl milionu.

Jak se tato statistika projeví v reálu, uvidíte dobře právě v Aši.

Lidi tu sice proudí hlavně mezi poštou, dvěma supermarkety a autobusovými zastávkami, ale při bližším pohledu tu něco není – knihkupectví, kavárna, restaurace a  drobné obchody. Na sklech výloh už nenajdete inzerát, že se hledá pracovník, ale spíš nabídku, že je prostor k pronájmu.

„Z centra vymizely malé obchůdky. Když se někdo přece jen pokusí něco otevřít, zkrachuje,“ říká šéf Hospodářské komory v Karlovarském kraji Stanislav Kříž, který v Aši žije.

Kronikář Milan Vrbata vzpomíná: Ašsko bylo dříve vyhlášené velkým počtem restaurací, klientela z Německa v nich ztrácela za vepřové hody a guláše.

„V posledních letech restaurací ubylo, a v těch, co zbyly, se nabídka zhoršila," říká kronikář. Přikládá to tomu, že dobrý personál odešel do Německa.

Z Ašských mluví zkušenost. Ta říká, že když se v Německu daří, mají firmy na Ašsku problém sehnat pracovníky. A naopak, když je v Německu recese, obrátí se nabídka v přilehlém českém pohraničí.

Takhle to tady podle starosty už od devadesátých let. „My jsme nikdy nepoznali, co to je zvýšená nezaměstnanost. I v době, kdy trápila celou republiku, tady byla relativně nízká,“ konstatuje Dalibor Blažek.

Jenomže teď už má strach, že se toto pravidlo změnilo, protože se situace až příliš vychýlila v neprospěch českých firem.

„Až přijde zase krize, Němci si dokáží velmi dobře ochránit trh. Čeští pracovníci můžou být první, kdo přijde o práci, a pokud se neudrží české firmy, nebudou mít Češi kam vracet,“ říká.

Průměrná mzda v Aši se pohybuje kolem 16 tisíc korun. Stačí sebrat odvahu a přejet hranice a za nekvalifikovanou manuální práci dostane člověk dvojnásobek i více.

Konkurovat se tomu podle šéfa místní Hospodářské komory nedá. „Máme horší legislativu, horší zákoník práce, máme vyšší odvody,“ vypočítává Stanislav Kříž. „A obrovský fenomén v Německu je kindergeld, příspěvky na děti,“ zdůrazňuje. „Kvůli tomu tam jde spousta lidí, protože dostávají peníze na ruku. A jsou to velké peníze.“

Míní tím to, že bez ohledu na vydělek si pracovníci v Německu mohou zažádat o příspěvek na dítě. Letos činí v přepočtu 4850 korun.

Kromě kindergeldu pak ženou pracovníky do náruče německých podnikatelů i exekuce. Zatímco na českou výplatu se exekutoři dostanou snadno, na německou jen stěží. A to hraje v Aši velkou roli – v exekuci tam byl loni každý pátý obyvatel starší 15 let.

Firmy na české straně hranic proto zkouší hledat lidské zdroje, kde se dá. Zaměstnávají vězně, vozí do pohraničí agenturní pracovníky.

Ale pozor – má cenu hledat jen ty ze zemí mimo unii, protože jinak hrozí, že stejně jako dlaždiči z ašského náměstí zmizí hned druhý den do Německa.

Za hranici jezdí podle odhadu místní pracovat třetina až polovina Aše.

Z deseti lidí, které reportér Seznamu oslovil v centru města, si pět okamžitě vzpomnělo, že zná někoho kdo pracuje v Německu pracuje. Šestý tam sám pracoval  a jen zbývající čtyři tvrdili, že o nikom takovém neví.

Získat podrobnější data o Češích, kteří zamířili za výdělkem za hranici – ať do Německa nebo do Rakouska, je obtížné. Česká republika má velmi dobrý přehled o cizincích, kteří pracují u nás, ale kolik Čechu vyráží do zahraničí, už tak důkladně nesleduje.

Nelze proto pořádně ani říct, jak počet českých pracovníků, kteří odešli za lepším, roste. Podle Hospodářské komory se to však zejména po roce 2011, kdy se otevřel Čechům německý pracovní trh, určitě děje.

Podle kvalifikovaného odhadu Eurostatu ke konci loňského roku v Německu pracovalo 45 988 Čechů, z toho zhruba polovina tam dojížděla z Čech. V Rakousku podle stejného odhadu pracovalo bezmála 18 tisíc Čechů.

Hospodářská komora zase upozorňuje, že loni v září pracovalo podle německého úřadu práce na jejich území 52 551 Čechů.