Článek
Johann R. jako dozorce v táboře na severu Polska působil od června 1942 do září 1944. Státní zastupitelství v Dortmundu ho viní z několika konkrétních případů, k nimž měl svou činností dopomáhat – jde například o vraždu více než stovky polských vězňů a nejméně 77 sovětských válečných zajatců v plynové komoře v létě roku 1944 nebo o zabití více než 140 vězňů, včetně dětí, kterým doktoři SS vpíchli přímo do srdce injekci benzinu a fenolu.
Čtyřiadevadesátiletý bývalý dozorce je souzen před soudem pro mladistvé, jelikož mu v době, kdy k činům došlo, ještě nebylo 21 let. Za spoluúčast na vraždách stovek lidí mu hrozí podle BBC až patnáctiletý trest odnětí svobody, kvůli jeho vysokému věku je však velmi nepravděpodobné, že by do vězení případně skutečně nastoupil. Ze stejného důvodu bude i soudní jednání, kterých bude podle ČTK celkem třináct, trvat vždy maximálně dvě hodiny.
Podle BBC bývalý dozorce popřel, že by věděl něco o krutostech, k nimž v táboře docházelo.
Johann R., který se narodil v Rumunsku, byl po válce zadržen americkou armádou, následně se ale vrátil zpět do civilního života a pracoval jako krajinný architekt. Podle obžaloby věděl o všech vražedných metodách, které byly v koncentračním táboře ve Stutthofu používány, a muselo mu být jasné, že je možné takovýmto způsobem a tak pravidelně zabíjet, jen pokud budou oběti hlídány pomocníky, jako byl on.
Obviněný dozorce měl být původně souzen spolu s dalším dozorcem ze Stutthofu. U druhého muže ale není jisté, že je schopný se řízení účastnit, proto byly procesy rozděleny. Kvůli věku tehdejších pachatelů je tento případ zřejmě jedním z posledních podobných soudů v Německu.
Stutthof zpočátku sloužil jako internační tábor, za koncentrační tábor byl prohlášen až v roce 1942. Od června roku 1944 zde byli vězni zabíjeni v plynových komorách. Celkově ve Stutthofu zemřelo podle BBC více než 65 tisíc lidí.
