Německo otočilo, unijní dluh mu už nevadí. Češi ale solidaritu odmítají

„Současná krize je v historii Evropské unie nevídaná. Žádný způsob života, pracovní místo či podnik nejsou tohoto šoku ušetřeny… Náš cíl je však jasný: Evropa tuto krizi společně překoná a vyjde z ní silnější,“ píše se v pondělí vydané francouzsko-německé iniciativě, kterou na tiskové konferenci představila kancléřka Angela Merkelová a prezident Emmanuel Macron.

V době, kdy se Evropa pomalu navrací k normálnímu životu po dlouhých týdnech karantény, se zdá, že se opět zažehl proslulý francouzsko-německý motor evropské integrace.

Nejzásadnějším bodem zmíněné iniciativy je návrh na vytvoření evropského záchranného programu o objemu těžko představitelných 500 miliard eur (přes 14 bilionů korun).

Kancléřka v souvislosti s ním mluvila o „kolosálním úsilí“, to ale zároveň představuje změnu dosavadního německého postoje. Berlín až dosud striktně odmítal společné evropské dluhopisy, tentokrát se ale v návrhu píše, že peníze, které si EU vypůjčí na trzích, budou společným dluhem.

„500 miliard bude odpovědí na zdravotní a ekonomickou krizi,“ upřesnil Macron s tím, že peníze by měly putovat do nejvíce postižených regionů a sektorů. Příkladem může být turistický průmysl v Itálii, nemocí covid-19 nejvíce zasažené členské země. Peníze, které by měly být k dispozici v letech 2021 až 2027, doplní unijní rozpočet.

Dluhy nebudou posléze vraceny přímo příjemci pomoci, ale jejich tíha bude sdílena všemi členskými státy EU. Detaily by měla časem zveřejnit Evropská komise, mluví se ale například o částkách vypočítaných na základě výše národních příspěvků do unijního rozpočtu.

Francouzsko-německý tandem bude nyní o návrhu jednat například se Španělskem, Itálií a Nizozemskem, poté i s dalšími státy. Jak ukázala úterní reakce českého premiéra Andreje Babiše, jednoduché to mít nebude. Babišovi se nelíbí, že by peníze měly dostat hlavně nejvíce postižené země.

„Bylo by nespravedlivé, kdybychom kvůli tomu, že jsme byli úspěšní, byli penalizováni,“ řekl premiér po jednání Visegrádské čtyřky s kancléřkou Merkelovou. Babišovi vadí i to, že není vyřešena otázka ručení za dluhy a že by si Unie měla půjčovat peníze jako celek.

Pravděpodobné nicméně je, že „převlečené koronabondy“, jak mluví o 500 miliardách ekonomové, narazí i jinde než v obvykle vše odmítající V4. Proti společné půjčce se už vyjádřil i rakouský kancléř Sebastian Kurz a těžko tuto dohodu prodají svým voličům vlády například v Nizozemsku nebo skandinávských zemích.

Macron se přitom v poslední době hned několikrát vyslovil pro koordinovanou evropskou reakci na pandemii i její důsledky: „Jsme ve chvíli pravdy, kdy bychom se měli dozvědět, jestli je Evropa politickým projektem, nebo pouze projektem společného trhu,“ citoval ho deník Le Figaro. Šéf Elysejského paláce také opakovaně kritizoval egoismus některých evropských vůdců.

Kamenem úrazu se pro plán může paradoxně stát i samotné Německo - tamní ústavní soud už na začátku května zpochybnil nezávislost Evropské centrální banky a je dost pravděpodobné, že bude legálnost společných evropských dluhů v budoucnu také prověřovat.

Francouzsko-německý návrh si ale přeje posunout integraci i v jiných oblastech, především ve zdravotnictví. Mluví proto o tom, že chce udělat ze zdraví Evropanů prioritu. Zdravotnické politiky byly přitom až dosud v kompetenci členských států, i proto během pandemie kritizovaná Unie nemohla v této věci příliš pomoci.

Ve chvíli, kdy evropské státy nejvíce potřebovaly ochranné pomůcky proti koronaviru, nacházeli úředníci prázdné sklady a nedostatek řešili drahými dovozy nekvalitního materiálu z Číny. To už se nesmí opakovat, myslí si Paříž a Berlín a navrhují společné skladování strategických farmaceutických a lékařských zásob. Chtějí také zvýšit výrobní kapacity těchto materiálů uvnitř EU. V návrhu také figuruje zvýšení vědeckých kapacit v oblasti vývoje vakcín a zavedení společného trhu s těmito vakcínami.

Vzniknout by také měly společné evropské normy v oblasti zdravotních dat, aby tak státy mohly v případě budoucích pandemií pracovat se srovnatelnými statistikami, a ne používat každý svoji metodologii, jak je tomu nyní.

Stejně jako se českému premiérovi nelíbí společné dluhy, se mu zřejmě nebude líbit ani další část plánu týkající se Zelené evropské dohody. Ambiciózní unijní program, jehož cílem je dekarbonizace evropské ekonomiky a přechod na obnovitelné zdroje, už Babiš několikrát kritizoval a žádal o jeho odklad kvůli pandemii. Německo a Francie se ale shodly na tom, že Zelená dohoda by se měla naopak ještě urychlit.

Špinavé ovzduší, které vzniká spalováním uhlí, ostatně podle několika vědeckých studií přispělo k rychlejšímu šíření viru. Jednou z oblastí značně postižených znečištěním je právě Lombardie, evropské epicentrum pandemie. Babiš včera řekl, že „u nás je Zelená dohoda o suchu a kůrovci“.

„Macron a Merkelová včera spláchli naděje populistů a nacionalistů,“ neskrýval nadšení nad návrhem filozof Bernard-Henri Lévy. Zda se ale jeho slova vyplní, není zatím ani zdaleka jisté. Návrh z dílny obou zemí je teprve jakýmsi prvním nástřelem, o němž se bude dlouho a bouřlivě jednat, a to i v zemi, z níž vzešel.