Článek
Útok na naše peníze. Křiklavý titulek, který se objevil ne v bulvárním, ale v úzkostlivě seriózním deníku Frankfurter Allgemeine Zeitung. Tím úderem, jehož cílem je vyluxovat poctivě nastřádané peníze z kont německých střadatelů, má být inflace. Plundrujícím nájezdníkem pak není nikdo jiný než Evropská centrální banka.
Vlnu hysterie v německých médiích vyvolala zpráva, která by v jiných zemích, včetně České republiky, vzbudila spíš uspokojení. Německá inflace dosáhla 1,7 procenta, tj. za obvyklých okolností naprosto zdravé míry. Například Česká národní banka bojuje o to, aby inflace vystoupala na dvě procenta, a utrácí kvůli tomu každý den v průměru více než miliardu eur.
Studio Seznam: Co bude s korunou po konci intervencí
Evropa se totiž několik posledních let bála přesně opačného trendu, tedy deflace, která by znamenala nejen padající ceny, ale také brzdu ekonomické aktivity. Němci ale nejásají – z několika důvodů.
Vzpomínky na minulost, obavy z budoucnosti
Žena, která topí v kamnech bezcennými penězi. Děti, které si z nich staví draka. Historické fotografie z dob hyperinflace ve 20. letech minulého století dál straší německé kolektivní vědomí. Doba, kdy jeden dolar stál přes 4 biliony marek, univerzitní profesoři chodili po žebrotě a dvacetiletí šmelináři je míjeli v luxusních autech, měla drtivý dopad nejen na německé hospodářství, ale i na celou soustavu společenských hodnot, a razila cestu nacismu. V německých médiích se slovo inflace používá jako synonymum strašidla, které stále obchází kolem.
Burning money during inflation crisis in Germany 1920 pic.twitter.com/pPP7Z9tdjE
— History in Moments (@historyinmoment) January 14, 2017
Současná reakce na její vcelku přijatelnou míru ale není jen dílem historicky podmíněné přecitlivělosti. Proroci tragické budoucnosti poukazují na rychlé tempo jejího růstu – mezi loňským listopadem a prosincem poskočila na dvojnásobek a někteří novináři neváhají mluvit o „křivce hrůzy“. Především ale poukazují na politiku Evropské centrální banky pod vedením Maria Draghiho.
Plíživé vyvlastnění a bitevní hranice na alpských hřebenech
Italsky bouřlivé manželství za německy diskrétně zavřenými dveřmi. I tak by se dal popsat vztah německo-italského páru Draghi-Weidmann. Právě Jens Weidmann, šéf Spolkové banky a také zástupce Německa při Evropské centrální bance, je klíčový partner jejího šéfa, Maria Draghiho. Z diskrétních zasedání bankovní rady ale už léta prosakují zprávy o jejich divokých sporech.
Weidmann má, stejně jako velká část Němců, obavy z metody, kterou Draghi léčí chudokrevný hospodářský růst v jižních částech eurozóny: pumpování peněz do hospodářství. Draghi půjčuje evropským bankám eura za nulový úrok a navíc utrácí další desítky miliard za státní dluhopisy.
Eurozone #inflation is back! And led by #Germany (CPI +1.7%), which is going to provoke interesting discussions within the #ECB on #QE. pic.twitter.com/kDUDOubJEy
— jeroen blokland (@jsblokland) January 13, 2017
Němečtí novináři už léta straší německé střadatele, že právě tato politika skončí hyperinflací a také tím, co označují za „plíživé vyvlastnění“. Inflace totiž svědčí dlužníkům a zároveň škodí těm, kdo mají své úspory na účtech.
Němci se přitom mají o co bát: Jejich úspory dosahují 5,3 bilionu eur a jen za rok 2015 vyskočily, navzdory hospodářským potížím velké části Evropy, o 17 miliard.
Bojovat proti inflaci v Německu by ale pro Evropskou centrální banku znamenalo zvýšit úrokové sazby v celé eurozóně – dost možná s kritickými následky pro její jižní křídlo. Vyšší úrokové sazby by zřejmě znamenaly nižší ekonomický růst a velké problémy třeba pro Itálii, zemi, ve které se pravděpodobně v roce 2017 odehraje další boj o přežití eurozóny. Nejde jen o to, že Itálii čekají volby, v nichž by mohly uspět protievropské strany. Napjaté chvíle čekají zejména italský bankovní sektor. Plán příští bitvy mezi severem a jihem o budoucnost Evropy nabírá jasné obrysy.
