Článek
Německo má nového prezidenta. Zvolení jedenašedesátiletého Franka-Waltera Steinmeiera po Joachimu Gauckovi bylo podle očekávání bezproblémové, na jeho podpoře se shodly dvě největší politické strany - jeho mateřská sociální demokracie (SPD) i koaliční křesťanskodemokratická unie (CDU).
Steinmeier se oficiálně úřadu ujme 19. března.
SPD Steinmeiera prosazovala jako podle průzkumů nejoblíbenějšího politika SRN.
Video: Joachim Gauck a Miloš Zeman. Kdo je lepší prezident?
Gauck a Zeman. Proč jsou tak odlišní?
Frank-Walter Steinmeier do politiky vstoupil v roce 1991 v Dolním Sasku. Jeho vzestup do vyšších politických pater je spjat s osobou Gerharda Schrödera, kterému dělal pobočníka v dobách jeho kancléřství.
Už tehdy byl považován za schopného zákulisního vyjednavače a řešitele problémů a pro své schopnosti si z té doby vysloužil přezdívku Šedá výkonnost.
Po nástupu kancléřky Angely Merkelové v roce 2005 se Frank-Walter Steinmeier stal na čtyři roky ministrem zahraničních věcí. Německé diplomacii šéfoval jako první sociální demokrat od dob legendárního Williho Brandta. Zároveň od roku 2007 zastával post vicekancléře. Podílel se na koncepci německo-ruských vztahů, která se později stala oficiální politikou Evropské unie vůči Rusku.
Třikrát Frank-Walter Steinmeier:
V roce 2010 daroval nemocné manželce ledvinu.
Vítěze voleb v USA přivítal slovy: „Se zvolením Donalda Trumpa starý svět 20. století definitivně skončil.“
Posledním zahraničním hostem, kterého Steinmeier ve funkci oficiálně přijal, byl na konci ledna Lubomír Zaorálek.
SPD měla Steinmeiera v roce 2008 jako kandindáta na kancléře, volby ale s obhajující Angelou Merkelovou prohrál.
Ačkoliv se s kancléřkou často neshodl, jako její ministr zahraničí hájil až na výjimky stejnou politiku.
Rozdílný názor měli ale třeba na otázku vstupu Turecka do EU, který Steinmeier podporoval. Jako lídr opozice také Merkelovou kritizoval za prohlubování německého státního dluhu.
Podruhé se stal ministrem zahraničí v roce 2013. Musel řešit ukrajinskou krizi i migranty.
Před čtyřmi lety pošramotilo jeho kariéru podezření, že opisoval ve své doktorandské práci z roku 1991.
