Nemáme dostatek hotovosti, říká spolumajitel Smartwings Šimáně

Čínská státní skupina CITIC aerolinkám Smartwings řešit krizi zatím nijak nepomáhá, přitom vlastní téměř polovinu jejich akcií.

V rozhovoru pro Seznam Zprávy o tom mluví jeden z českých akcionářů Jiří Šimáně.

„Pro nás by bylo jistě lepší, kdyby se CITIC dohodl s českým státem a svůj podíl mu prodal,“ viděl by podnikatel možné řešení pro leteckou společnost, která podobně jako další firmy z branže teď hledá cestu, jak přežít pandemii covid-19.

Nelitujete dnes, že jste do leteckého byznysu vůbec vstupoval? Už několikrát v minulosti se ukázalo, jak je zranitelný, a teď se to vyjevilo v plné nahotě.

Ne, nelituji, mě tahle práce vždycky bavila. Přitom jsem z toho vlastně nikdy žádné peníze neměl. Vy víte, že mám i jiné firmy, ale toto není zatím pořád ta, která by mě živila, spíše naopak. Já sám nedržím ke společnosti Smartwings ani platební kartu.

Skutečně? Dividendu jste si snad někdy jako akcionáři vyplatili, nebo ne?

Jednou jsme si ji vyplatili, ale to už je tak dávno, že si ani nepamatuji, v kterém to bylo roce. Firma Smartwings, to je pro mě hlavně práce, napětí i radost. Mnohokrát jsem kvůli ní i nadával, ale příběh letecké společnosti, kterou jsme před 22 lety vypiplali z ničeho, na zelené louce, je pro mě stále vzrušující. V dnešní době je už jen těžko představitelné, že by v Evropě vyrostla letecká společnost z vlastních skromných prostředků akcionářů. A tak tomu opravdu bylo.

Jste pyšný na to, že jste to zvládli bez cizí pomoci. Proč se tedy teď dovoláváte pomoci od státu?

Tohle je úplně jiná situace a my se jí dovoláváme stejně jako British Airways, Lufthansa, Delta Airlines, Air France-KLM, American Airlines, Finnair, Norwegian, Scandinavian, Swiss a takto bych mohl ještě chvíli pokračovat. Všichni máme stejné problémy a ten problém se jmenuje nedostatek hotovosti. Máme spoustu peněz u našich dodavatelů, jako je Boeing nebo Airbus, jde o miliardy, ale nemáme „cash“.

Jsme zisková společnost, vždycky jsme byli ziskoví, s jednou nebo dvěma výjimkami. I za loňský rok, kdy jsme museli řešit vážný problém s několika odstavenými letouny Boeing 737 MAX, jsme dosáhli velmi dobrého výsledku.

Tento stát by tedy nezachraňoval nějakého ztroskotance, ale společnost, která je zdravá a ve které pracuje dohromady kolem 2 500 vysoce kvalifikovaných lidí, kteří platí i vysoké daně.

Těch natažených rukou je teď hodně, ze všech sektorů. Hlavně malé firmy se dožadují záchrany. Proč by stát měl pomáhat vám, velkým?

Proč? Protože to teď dělají všechny státy po celém světě, můžeme začít sousedy Německem, Rakouskem a Polskem. Byli bychom pravděpodobně jediným státem na světě, který by své národní nebo bázované letecké společnosti nepomohl.

Co by tedy podle vás mělo být klíčové kritérium při tom rozhodování státu, komu pomoci a komu ne?

Jde o to, zda existence té které firmy je pro stát přínosná. Když si vezmete, kolik stamilionů korun každý rok odvedeme na daních, tak si myslím, že my přínosní jsme. Jako další hledisko, na které se musí stát dívat, je hledisko bezpečnostní. Myslím, že jsme sehráli pozitivní roli právě nyní, v krizových momentech, kdy se na nás naše vláda mohla spolehnout. Mohli jsme kromě dopravy zdravotnického materiálu z Číny vyslat letadla k repatriaci našich občanů. A repatriovali jsme už tisíce lidí.

Jak si tu pomoc státu představujete? Mluví se o tom, že byste chtěli půjčku.

Půjčka ano, ale ne přímo od státu. Ta nejpoužívanější forma pomoci je taková, že stát garantuje půjčku od bankovních domů.

My potřebujeme nějakou jistotu na následujících tři až pět let. A za tu jistotu považujeme to, že by stát vydal vůči financujícím bankám státní garanci za tento úvěr, který bychom si vzali. A my jsme zase ochotni za tento úvěr ručit našimi akciemi.

V jakém objemu by ten úvěr měl být?

V objemu 1 až 1,5 miliardy korun.

Tohle je vámi preferovaná varianta pomoci?

Přesně tak. To je námi preferovaná varianta, ale těch možností je několik, každý stát to teď dělá trošku jinak. Někdo vstupuje přímo do firmy, někdo si koupí akcie, někdo garantuje – jako třeba německý stát – 80 procent půjčky, Američané dokonce 100 procent.

Jen v případě Lufthansy by se mohlo jednat o půjčku až 10 miliard eur, s ještě vyšší částkou kolem 15 miliard liber se počítá pro British Airways, Virgin, EasyJet a Ryanair ve Velké Británii. Ve Spojených státech mají aerolinky už teď stoprocentní státní garanci na 28 miliard dolarů, dalších 28 miliard dostanou.

Dokážete si představit, že stát získá ve Smartwings i majetkový podíl? Premiér Babiš právě tuto variantu připustil.

Tenhle scénář je také možný, my se tomu v zásadě nebráníme, stát si může v aerolince koupit podíl na základě posudku některé z renomovaných firem. Pokud by ji chtěl koupit celou, je to samozřejmě také možné, ale za sebe si myslím, že by to pro stát nebyl dobrý krok, řídit efektivně aerolinky není jednoduché. O tom jsme se přesvědčili už v minulosti v případě ČSA, které se staly ziskovými až poté, co je převzala naše původní společnost Travel Service.

Neříkám, že jsme kdovíjak geniální, ale tohle je velmi specifický byznys, který je kromě jiného postavený i na osobních vztazích.

Myslíte, že by vláda na vaše volání o pomoc slyšela i v případě, že byste se tak dobře s premiérem Babišem neznal? I tento váš letitý osobní vztah se teď totiž přetřásá.

Já vůbec nevím, jak na to mám rozumně reagovat. Mám s premiérem úplně normální vztahy jako možná desítky lidí okolo něj, ale přece v tomhle osobní vztahy nehrají a nemohou hrát absolutně žádnou roli. Mě by nikdy nenapadlo přijít za ním s něčím, co nedává smysl, a on by také nikdy nic takového neschválil, na to ho znám opravdu velmi dobře. Navíc to není ani můj styl a myslím, že to snad nemám ani zapotřebí.

Co když vám navzdory tomu všemu nepomůže? Bude to znamenat konec skupiny Smartwings?

O tom bude rozhodovat vláda, premiér není diktátor. V každém případě bychom udělali vše pro to, aby to konec nebyl, to mi můžete věřit. Podívejte se, my nejsme ti, kteří mají tu politickou sílu, aby přesvědčili stát o tom, že nám pomoci musí. My vycházíme jenom z toho, co se děje po celém světě, včetně našich sousedů. Pokud nám stát nepomůže, tak to prostě musíme vzít na vědomí. Se všemi důsledky.

Jaké by ty důsledky mohly být?

Když mi řeknete, že krize skončí v červnu, tak vám mohu říct, že to bez problémů přežijeme. Ale když mi řeknete, že u nás to bude v červnu dobré, ale špatné to zůstane až do konce roku ve Španělsku, Itálii, Francii nebo v Řecku, tak bychom stejně jako ostatní měli problém.

Z prohlášení vládních činitelů už je jasné, že jestli se vůbec bude v létě někam létat, tak těch uvolněných destinací bude minimum.

Děláme vše pro to, abychom maximálně snížili náklady, protože to je to, o co se teď ve všech aerolinkách hraje. Naše největší náklady přitom spočívají ve mzdách a v leasingových smlouvách. Dále snižovat platy by už bylo kontraproduktivní, dost dobře nevíme, kam bychom mohli ještě couvat, posledním krokem by mohly být už pouze výpovědi. Naši zaměstnanci už dnes pracují na zkrácené úvazky, někteří si vzali neplacenou dovolenou atd. Je třeba zdůraznit, že pokud si vezmeme půjčku, bude primárně určena právě na úhradu mezd a leasingových splátek.

Kolik potřebujete měsíčně, abyste firmu udrželi nad vodou i v časech, kdy fakticky nemá žádné výnosy?

Myslíme si, že to bude něco okolo 150 milionů měsíčně. Může to být 130, může to být 160, ale bude se to pohybovat okolo tohoto čísla.

Je tu ještě jedna podstatná věc. Téměř poloviční podíl ve Smartwings dnes drží čínská skupina CITIC, která jej získala po skupině CEFC. Jak oni vám pomáhají řešit tuto krizi?

Nijak.

To je trochu divné. Nekomunikujete spolu?

Nemohu říct, že je mezi námi úplně nulová komunikace, ale mohu s klidným svědomím říci, že pomoc z jejich strany zatím nepřišla a už ji ani neočekáváme.

A proč by měl teď český stát pomáhat firmě, která je zčásti v rukou jiného státu?

Ano, toto může samozřejmě někdo zpochybnit, ale na druhé straně si musíte uvědomit, že všechny velké letecké společnosti mají tisíce různých akcionářů rozesetých po celém světě. Dneska už si na to, kdo je kdo a odkud, nikdo moc nehraje. Ale pro nás by bylo jistě lepší, kdyby se CITIC dohodl s českým státem a svůj podíl mu prodal.

Že by tak Česká republika získala onu necelou polovinu akcií? O tom chcete také jednat?

To je otázka pro politiky, my v tom nemůžeme sehrát absolutně žádnou roli.

Na stole jsou různé alternativy pomoci státu, jedná se o stejná řešení, o jakých přemýšlí vlády v okolních státech. Naše vláda nemá jiné možnosti, než má ta německá, francouzská, britská. A bude záležet jenom na ní, jaký způsob využije.

Jak s odstupem času hodnotíte spolupráci s čínskými investory? Řekl bych, že ne úplně pozitivně.

Podívejte se, my jsme před lety souhlasili s odprodejem akcií čínské soukromé společnosti CEFC, která v té době prokazovala, že má desítky miliard dolarů na účtech. Od ní jsme si slibovali to, že zafinancuje nákup nových letadel a že nám také za určitých podmínek otevře možnost létat v Číně nebo do Číny. To se bohužel nestalo. Už jenom proto, že tato skupina asi po roce nebo po dvou zkrachovala.

Její akcie převzala státní skupina CITIC, kterou jsme žádali o to, aby nám akcie prodala zpět, to se nepodařilo. Loni v létě jsme jim pak znovu nabídli, že ten podíl odkoupíme, ale firma CITIC naši nabídku, která byla z našeho pohledu velmi atraktivní a vysoká, odmítla s tím, že cena, za kterou akcie od konkurzního správce v Číně odkoupila, byla vyšší. Víc bych to nekomentoval.

Věříte, že se letecký byznys vrátí ještě někdy do těch „starých kolejí“? Vidíme, že pandemie koronaviru je velká rána celé globalizaci, lidé budou asi cestovat daleko méně než doposud.

Je to jako když pacient leží v nemocnici, bolí ho v břiše a dušuje se, že už nikdy nebude jíst sekanou, protože mu po ní bylo špatně. Ale jakmile se z té nemocnice dostane, za dva dny si ji dá znovu. Já nevěřím, že lidé budou v budoucnu méně cestovat.

Jako se letecký byznys otřepal z terorismu, otřepe se i z pandemie?

Nepochybně. Tady ten návrat bude trošku bolestivější, možná bude trvat trošku déle, ale jsem si jist, že se po čase zase vrátí do původních kolejí. Vůbec o tom nepochybuji.

Ale státní restrikce mohou přetrvat ještě dlouho.

Hranice nemohou zůstat dlouhodobě zavřené. To je z mého pohledu neudržitelné, v dnešním propojeném světě už to ani nejde, prostě život půjde dál.

Věříte tedy, že v létě by přece jen nějaká letecká přeprava dovolenkářů mohla zase začít?

My věříme, že ano. Nebude to zcela jistě v objemu jako loni, ale myslíme si, že někdy v červenci nebo v srpnu bychom mohli zase začít létat.