Článek
Cenzura tak může mít především ekonomickou podobu. Nejčastěji se s ní lze setkat při udílení dotací ze strany státu. „Nejsme na tom ale tak špatně. V polské kinematografii máme kontinuitu, nebojujeme s generačními rozdíly. Wajda ještě těšně před smrtí natočil ryze současný film,“ říká Zanussi.
Komentuje také tvorbu nynějšího miláčka evropského publika, režiséra Pawla Pawlikovského, jehož snímky se dotýkají citlivých míst polského národa. „Vynikající filmy točil ještě před Idou nebo před Studenou válkou. Škoda, že si ho diváci nevšimli dřív.“
Krzysztof Zanussi pochází z aristokratického rodu. Má katolickou výchovu, původně ale vystudoval fyziku na Varšavské univerzitě. Téma Boha, vědy, víry a nevíry se tak objevuje v převážné většině jeho snímků. „Dnešní věda není deterministická, pracuje s pravděpodobností. Kde je pravděpodobnost, tam je záhada. A kde je záhada, tam je prostor i pro náboženství. Věda mi tak dává sílu jít proti proudu. Řada lidí totiž pořád žije v devatenáctém století,“ konstatuje režisér.
Filmy vyjadřuje vždy svoje osobní stanovisko. Zároveň se ale považuje za celoživotního hledače příběhů. „Někteří režiséři neumí vyprávět jiný příběh než ten svůj. Mohou tak natočit jeden svělý film, ale pak by měli změnit profesi.“
S nadsázkou tvrdí, že svým studentům nemá po profesní stránce co vysvětlovat. Všechno si najdou na internetu pomocí svých chytrých telefonů. Důležité je, aby věděli, proč chtějí točit. A aby to nebylo jen kvůli touze po červeném koberci.
