Článek
„Každá kapela mojí generace, která chce hrát něco trochu alternativnějšího než pop nebo jazz, jimi byla do jisté ovlivněná,“ ukazuje Jan P. Muchow svoji nejoblíbenější desku od britské kapely Talk Talk. A vypráví historky o Marku Hollisovi, který pro něj i chováním představuje ideálního idola.
Podobně ale smýšlí o spisovatelovi Milanu Kunderovi. „Je to absolutní autor,“ říká hudebník. „Obdivuji ho, protože – na rozdíl ode mě – nechá promlouvat jen své dílo.“ Knihy Milana Kundery, konkrétně Nesnesitelná lehkost bytí nebo Nesmrtelnost, se otiskly i do Muchowovy hudby.
„Nesmrtelnost jsem četl, když jsme točili album v Anglii v devadesátých letech. Byli jsme na měsíc a půl v cizí zemi, bydleli jsme dvacet metrů od studia, které bylo v bývalém kostele. Točili jsme s dost slavným producentem. A já jsem nemohl z toho všeho spát. Kundera mi pomohl myslet i na něco jiného.“
Jaká literatura dál ovlivnila hudbu jednoho z nejúspěšnějších českých skladatelů a producentů? Sledujte v úvodním videu.
Rubrika Moje kultura je součástí pořadu Kultura Terezy Willoughby. V premiéře jej vysíláme každý pátek od 20 hodin na celoplošné Televizi Seznam.
Jan P. Muchow (47)
Hudebník, skladatel a producent.
V roce 1991 založil skupinu Ecstasy of Saint Theresa, která měla jako jedna z mála českých kapel ohlas i v zahraničí.
Na filmovém plátně se objevil v kultovním filmu Šeptej.
U filmu zůstal jako skladatel. Skládal pro snímky jako Jedna ruka netleská, Grandhotel, Ve stínu, Krásno a k řadě dalších. Za filmovou hudbu získal čtyři České lvy.
Coby producent pomohl k úspěchu např. Báře Polákové, Anně K. nebo kapelám Tata Bojs a Priessnitz.
V poslední době také koncertuje se svým novým projektem The Antagonist.
