Článek
Nejvyšší soud (NS) v neobvyklém sporu zamítl dovolání dědice původního překladatele, kterému se nelíbilo využívání stejné hříčky v novější verzi. Rozhodnutí je dostupné na úřední desce.
Název hry zní v originále The Importance of Being Earnest, přičemž slovo earnest znamená seriózní či vážný, ale zároveň zní stejně jako křestní jméno Ernest. V češtině se fraška hrávala například pod názvy Na čem záleží nebo Můj přítel Bunbury. Až překladatel Jiří Zdeněk Novák v roce 1949 přišel na to, jak název přeložit s využitím českého idiomu „míti filipa“, byť se významově nekryje s anglickým „being earnest“, což si vyžádalo také změny v dialozích. Výsledkem byl titul Jak je důležité míti Filipa. Hra pod tímto názvem slavila na českých jevištích úspěchy.
V roce 2012 přišel Pavel Dominik s novým překladem hry, který opatřil názvem Jak důležité je mít Filipa. Dědic práv předešlého překladatele Adam Novák ale podal žalobu, se kterou uspěl u Městského soudu v Praze. Podle první instance je použití jména Filip a obratu „míti filipa“ jako slovní hříčky v divadelní hře autorským dílem, je chráněno proti neoprávněnému užití a podléhá souhlasu nositele práv. Novák podle soudu při vymýšlení českého názvu pracoval s obsahem hry a tvůrčím způsobem nalezl odpovídající jméno a vlastnost pro danou postavu.
Vrchní soud v Praze ale vyhověl Dominikovu odvolání a žalobu zamítl. Názvu Jak je důležité míti Filipa nepřiznal povahu díla ve smyslu autorského zákona. Podle vrchního soudu čeština nemá jiné slovní spojení, které by zachovalo ducha původního názvu, a tak překladatel vlastně neměl tvůrčí prostor a možnost převést titul do češtiny věrně jiným způsobem. Pokud Dominik zvolil stejný princip, nelze v tom spatřovat zásah do Novákových autorských práv.
NS nyní uvedl, že samostatnou autorskoprávní ochranu nelze přiznat ani běžnému jménu Filip, ani obratu „míti filipa“, který se v češtině používal už dříve. „Jedná se tak o volný prvek, který patří do ‚obecného fondu‘,“ rozhodl NS. Co se týče celého názvu, Novák podle NS použil metodu funkční substituce a jako první dospěl k vhodnému řešení. „Takový výsledek se však při použití zmíněné metody nabízel jako jediný možný, měla-li být slovní hříčka původního díla zachována,“ konstatoval NS. Novák tedy při použití metody funkční substituce neměl podle NS „dostatečný prostor pro tvůrčí svobodu ve smyslu autorskoprávním“.
Podle soudu z právního hlediska není podstatné, nakolik je Novákův překlad názvu divadelní hry povedený a objevný. „Stejně jako vědec může vymyslet vzorec, který stovky let před ním nikdo jiný nevymyslel, může rovněž překladatele napadnout, jakým způsobem přeložit určitý výraz, na který před ním nikdo jiný nepřišel. To ovšem neznamená, že by v obou případech stejného výsledku (řešení) nemohl dosáhnout někdo jiný, použil-li by stejný postup,“ uvedl NS.
