Největší problém Prahy je drahé bydlení, rozhodli obyvatelé

V Praze je poptávka po bydlení dlouhodobě vysoko nad nabídkou. Důvodem je hlavně pomalé povolování nové výstavby, které trvá i více než deset let. U dopravních staveb často ještě déle. Kombinace zdlouhavého schvalování a rostoucí poptávky po nemovitostech vedla v metropoli v posledních letech k rychlému růstu cen.

Za posledních deset let byla v Praze povolena výstavba 39 tisíc bytů, tedy necelé čtyři tisíce ročně. Třeba v Praze 1 a Praze 2 nedostal razítko žádný nový bytový dům. „Praha přitom potřebuje povolovat alespoň deset tisíc nových jednotek za rok, tedy dvakrát tolik než dnes,“ říká výkonná ředitelka developerské společnosti Central Group Michaela Tomášková.

Nedostatek bytů a s tím související vysoké ceny bydlení vnímá jako hlavní problém Prahy i veřejnost, konkrétně 63 procent lidí. Skoro 26 procent Pražanů pak hodnotí jako nejhorší současný stav dopravy. Ukazuje to průzkum agentury Ipsos, která ho letos v září uskutečnila pro Central Group a jehož se zúčastnila tisícovka respondentů. Developer získaná data exkluzivně poskytl Seznam Zprávám.

Výsledky průzkumu odpovídají i závěrům studie CG-Index developers, která pravidelně monitoruje dostupnost bydlení v Praze a okolních metropolích. České hlavní město – respektive jeho obyvatelé – jsou na tom v tomto ohledu nejhůře. Na pořízení běžného nového bytu by průměrný obyvatel Prahy musel vynaložit svou roční hrubou mzdu za 14,2 roku. Například ve Vídni na stejný byt lidé dosáhnou téměř o šest let rychleji.

Nedostatek nových bytů ale není zaviněn developery – ti jich podle analýzy mají v Praze v přípravě téměř 116 tisíc a 45 tisíc z nich už je v některé fázi schvalovacího procesu. Jejich širšímu uvedení na trh, které by mohlo přinést snížení cen, ale brání pomalé povolování.

Při současné rychlosti by všechny připravované byty trvalo povolit více než 20 let. V sousedních zemích se ve srovnání s Českem daří postupovat výrazně rychleji. V Praze se ročně průměrně dočkají povolení jen zhruba tři nové byty na 1000 obyvatel, zatímco v Mnichově, Bratislavě nebo Vídni je to dvakrát až třikrát tolik.

„Vyšší tempo povolování by vedle uspokojení poptávky po bydlení znamenalo i tolik potřebnou injekci pro celé stavebnictví, které se na HDP naší země podílí téměř 10 procenty. Investice budou navíc tím, co oslabenou ekonomiku dokáže po krizi znovu nakopnout. Nesmí proto narážet na administrativní překážky a zdlouhavé procesy,“ upozorňuje Tomášková.

K řešení nedostupnosti bydlení by kromě zrychlení schvalovacích procesů významně pomohlo i jakékoli zmírnění daňové zátěže spojené s byty, tedy například snížení DPH z 15 na 10 procent. Jen to by kupujícím ušetřilo u průměrného bytu v Praze kolem 300 tisíc korun.

Vidinu zlepšení slibuje nový stavební zákon, který sice v současném znění není všespásný, oproti současnému stavu však znamená výrazný pokrok. Odblokovat výstavbu v Praze by mohla pomoci i rýsující se dohoda pražských městských částí, magistrátu a developerů, která by dala jejich spolupráci jasná pravidla.

Developeři by přispívali do fondu veřejných investic a peníze z něj by šly na konkrétní účely přímo do míst, kde se staví. To by zároveň odbouralo častý odpor samospráv k nové výstavbě.

Stát dnes získává na daních z průměrného nového pražského bytu zhruba milion korun, samosprávy ale téměř nic. Právě města a obce přitom nesou největší zátěž spojenou s novou výstavbou, ať už se jedná o dopravní a technickou infrastrukturu, nebo občanskou vybavenost typu škol a školek. Když nemají z nové výstavby dost peněz na související investice, je logické, že se jí často brání.