Článek
„Reforma se připravovala poměrně dlouho, ale v naprostém utajení. Ještě v dubnu 1953 řada ministrů ve vládě vůbec neměla tušení, že se něco takového připravuje. Pár desítek lidí to udržovalo v nejpřísnější tajnosti,“ vzpomíná historik Jakub Rákosník.
V rámci měnové reformy se řešil velký státní dluh. Státní pokladně tak tento krok pomohl. Hůře na tom byli občané. Pokud neměli majetkové rezervy, tak se jich reforma tolik nedotýkala. Horší to bylo v případě úspor. „Spousta lidí se připravovala na stáří třeba formou pojistky nebo dlouhodobých úspor a ty jim byly výrazně zredukovány. Skoro bych řekl, že až vymazány,“ vypráví Jakub Rákosník.
Lidé se s měnovou reformou nechtěli smířit a protestovali. Peníze přesto museli nevýhodně vyměnit. „Poměry se lišily, u malých částek to bylo 1 : 5 a pak se to progresivně zvětšovalo až na 1 : 50. A to byl právě problém u těch větších úspor, že vlastně tímto způsobem byly vymazány,“ dodává historik.
Další fakta o měnové reformě z pohledu historiků se dozvíte v rozhovoru nad článkem.
Rozhovor je součástí pořadu Ráno na gauči, který vysíláme na Televizi Seznam každý všední den od 7:00.
Návod k naladění Televize Seznam najdete zde.