Článek
Naštěstí se – jako vždy a ve všem – můžeme spolehnout na Václava Klause, druhého prezidenta z let 2003–2013, který v pondělním rozhovoru pro Parlamentní listy pronesl: „Problém našich složitých koaličních vlád a toho, jestli jak premiér, tak prezident jsou pouze výkonní úředníci, kterým předseda koaliční strany jen nadiktuje kandidáta na ministra a prezident musí konat, tento názor nesdílím a sám jsem s tím měl obrovské problémy. Možná si někdo vzpomíná na můj souboj s nominací pana Ratha na funkci ministra zdravotnictví. Jaký vhodnější příklad bych si měl vybrat než to, jak jsem dlouho bojoval s tím, aby David Rath nebyl ministr.”
Ano, samozřejmě souhlasíme, těžko bychom hledali vhodnější příklad než ten z října 2005, kdy premiér Jiří Paroubek (ČSSD) hledal nástupce za odvolanou ministryni zdravotnictví Miladu Emmerovou. Paroubek mimochodem tehdy postupoval docela podobně jako Andrej Babiš dnes. Namísto zasloužilých straníků hledal známá jména, která mu měla pomoci před sněmovními volbami 2006, v nichž se všeobecně čekala krutá porážka ČSSD od Topolánkovy ODS. (Což se nakonec nestalo.)
A tak se na scéně po Vítězslavu Jandákovi, jenž převzal kulturu po zesnulém Pavlu Dostálovi, zjevil David Rath, tehdejší prezident České lékařské komory a muž s proslavenou osobní integritou, který ještě 1. října 2005 obhajoval v týdeníku Respekt zavedení regulačních poplatků ve zdravotnictví, aby se o měsíc později stal jejich nejvášnivějším odpůrcem.
Ještě předtím se ale musel Rath vůbec ministrem stát. A tady má Václav Klaus pravdu, byly s tím jisté problémy.
V tomto příběhu jsou velmi důležitá přesná data.
20. 10. 2005 Paroubek oficiálně navrhl Ratha prezidentu Klausovi, který obratem oznámil, že Ratha nejmenuje kvůli střetu zájmů. Podle Hradu nebylo možné, aby stál ministr zároveň v čele lobbistické organizace, za jakou označoval lékařskou komoru.
A co je důležité: prezident své odmítnutí také pečlivě zdůvodnil:
„Prezident lékařské komory reprezentuje zájmy komory a jejích členů vůči státu a jeho protějškem na straně státu je právě ministr zdravotnictví. Současné zastávání obou těchto funkcí by proto bylo v rozporu s článkem 70 ústavy,” prohlásil Klausův mluvčí Petr Hájek.
Rath vzápětí prezidenta pozurážel několika přidrzlými výroky, v nichž ho například označil za „vrtošivého staříka”. Mimochodem, poprvé se oba muži střetli již deset let předtím, v roce 1995, kdy se sotva třicetiletý Rath, tehdejší člen ODS, stal hlavní tváří Lékařského odborového klubu žádajícího po Klausově vládě dramatické zvýšení platů ve zdravotnictví.
O den později, 21. 10. 2005, byl Rath jmenován prvním náměstkem ministra zdravotnictví, do funkce jej jmenoval tehdejší vicepremiér Zdeněk Škromach, který úřad dočasně řídil.
Ve stejný den navrhl premiér Paroubek znovu prezidentu Klausovi jmenování Ratha a doprovodil to několika výhrůžnými slovy: „Znovu se ukazuje, jak velkou chybou bylo, že někteří poslanci sociální demokracie podpořili volbu Václava Klause prezidentem. To už se skutečně nebude nikdy opakovat.”
Následovaly nekonečné měsíce, ne pardon, týdny, ještě přesněji týden a čtyři dny.
2. listopadu 2005 David Rath odstoupil z pozice prezidenta ČLK. Prezident Klaus jej pak 4. listopadu jmenoval ministrem zdravotnictví, i když si pravděpodobně jeho jméno podtrhl nesouhlasnou vlnovkou.
Celá tato anabáze, o níž se tehdy psalo jako o nejvážnější ústavní krizi v historii České republiky, trvala přesně 15 dní.
Od návrhu premiéra Babiše na jmenování Michala Šmardy ministrem kultury uběhlo dnes 79 dní.
