Špinar: Šéf činohry DAMU se zbavuje zodpovědnosti, i já od něj zažil šikanu

Z vedení Činohry Národního divadla na konci sezony odejde její stávající umělecký šéf Daniel Špinar. Co mu vadí na vedení divadla?

Divadelní režisér, herec a stále i umělecký ředitel činohry Národního Divadla Daniel Špinar byl hostem Ptám se já.

Změny, které se v pražském Národním divadle chystají, zachytili zřejmě i ti, kteří se divadlu nějak příliš nevěnují. A to kvůli dramatickému způsobu, kterým Daniel Špinar oznámil svůj předčasný odchod.

Ve videu, které tento týden umístil na sociální sítě, označil za hlavní důvod oznámené změny, že už „nedokáže vydržet oficiální prostředí divadelního establishmentu“. K ráznějšímu kroku ho – jak sám říká – vyprovokovala iniciativa Nemusíš to vydržet, která shromáždila desítky anonymních svědectví o údajné šikaně, zastrašování i sexuálním obtěžování ze strany pedagogů pražské fakulty DAMU. Sám Špinar měl šikanu údajně zažít a dokonce ji cítil přímo od svého současného nadřízeného – šéfa Národního divadla a vedoucího Katedry činohry DAMU Jana Buriana.

„Byl to propad do pekla, najednou mi vyvstaly zážitky, které jsem potlačil, abych vůbec přežil. Ty čtyři roky na DAMU, zvláště když je člověk otevřený gay, byly náročné. Zažil jsem přímou šikanu v prvních několika minutách přímo ze strany Jana Buriana,“ komentoval Špinar v rozhovoru s tím, že v době studia trpěl i mentální anorexií. „Cítil jsem, že herec gay je problematický. Česká scéna řeší herce jako škatulky, buď musíte být krásná mladá žena, nebo macho muž,“ dodal.

Díky iniciativě Nemusíš to vydržet prý Špinar pochopil, že dnešní studenti mají podobné zážitky jako on. Spojujícím elementem s dobou, kdy na DAMU studoval sám Špinar, je prý právě osoba Jana Buriana.

S Burianem se Špinar mimo jiné neshodne na tom, jak by měla vypadat tvorba Národního divadla. Podle jeho šéfa se první česká scéna nemůže změnit v autorské divadlo. A právě zde na sebe narážejí se Špinarem: „Já chci věci zlepšovat, chci vývoj. Já jsem tomu obětoval všechno a ničí mě, že tam všechno stojí a jsou to takové žáby na prameni. Když jsem chtěl dělat změny, bylo to pro mě velice obtížné,“ komentoval v rozhovoru.

„Za svojí prací hrozně stojím, ale jsem vyčerpaný z toho, jak člověk dost často buší na zavřené dveře, když chce změnu a je označován za hysterického,“ dodal ke svému odchodu.

Ovlivní veřejná kritika budoucnost tuzemského divadelního prostředí? A jak zlepšit atmosféru na škole, kde herecké talenty vznikají?

Poslechněte si rozhovor v úvodním audiu, ve své oblíbené podcastové aplikaci, nebo ve videu: