„Nejsme bleší cirkus.“ Manuál o návratu do škol navztekal učitele

Do lavic se po nucené koronavirové pauze vrátili pouze deváťáci. Přičemž znovuotevření škol i pro další žáky přináší více otázek než odpovědí. Jak zajistit v rámci možností bezpečnou výuku podle ministerského manuálu? Jak a za jakých pravidel umožnit stravování ve škole? Proč školy stále na znovuotevření teprve čekají, když obchodní domy se už vrátily k provozu? Co vůbec říci rodičům žáků z prvního stupně?

Redaktorka Seznam Zpráv Šárka Kabátová vyrazila za pedagogy zjistit, jak učitelé zvládají neustále se měnící situaci ve školství a jak se staví k čerstvě zveřejněnému manuálu z dílny Ministerstva školství, které si za něj vysloužilo hojnou kritiku. Třeba už proto, že z něj podle mnohých nelze poznat, co je povinnost a co je pouhé doporučení.

S obavami a argumenty učitelů se můžete seznámit v úvodním videu. A také v reportáži, která následuje.

Čerstvě publikovaný materiál z Ministerstva školství působí na kantory trochu jako červený hadr. „Jsem ráda, že máme konečně nějaký manuál. Ale nesmí se hned po vydání, ještě mokrý, začít měnit. To je potom velmi nešťastné,“ říká před kamerou rozladěně ředitelka základní školy v Dolních Břežanech Iva Fischerová.

V rukou drží obsáhlý manuál s novými informacemi, na které jako šéfka vzdělávací instituce netrpělivě čekala dlouhé týdny. Na titulní straně dokumentu je vyobrazena studentka s úsměvem na tváři. Podobný mezi pedagogy nenacházím. Spíše v jejich výrazech vidím únavu a frustraci z nejistoty kolem budoucího fungování výuky.

O těchto emocích koneckonců hovoří ředitelka základní školy v Dolních Břežanech, se kterou procházím prázdnou školu vykazující známky života jen v posledním patře s jídelnou. Obědy se totiž stále navzdory distanční výuce dál vydávají, což rodiče s povděkem kvitují.

Místní ředitelka není sama. Rozhořčení z neustále se měnící situace sdílí mnozí, například učitel zeměpisu Adam Gallus. „Bezesporu je to pro nás složitá situace. Všechno se zase může v příštím týdnu změnit, proto jsme zvědaví, jak to celé vůbec dopadne a jestli bude platit to, co se už tentokrát rozhodlo,“ uvedl.

Podle Fisherové se proměnlivá stanoviska vrcholných politiků dala pochopit na začátku karantény, nikoli však v době, kdy je už zapotřebí rodičům žáků sdělit relevantní informace a naplánovat chod nemalé instituce.

„Měla jsem velké pochopení pro to, když v tom vláda byla nově a hledala co nejlepší řešení. Ale v situaci, kdy už se snažíme nastavit nějaká pravidla, není akceptovatelné, aby politici měnili svůj názor po každém rozhovoru s novináři. Nemohou nechat nás, ředitele škol, se tomu neustále přizpůsobovat,“ řekla ředitelka v narážce na „vágní formulace“ premiéra Andreje Babiše (ANO) z televizního rozhovoru o tom, jak a za jakých okolností vláda vyhlíží návrat běžného fungování škol.

„Takhle se, s prominutím, nedá provozovat ani bleší cirkus, natož škola pro 750 žáků, se stovkou zaměstnanců a velikou jídelnou,“ říká.

Situaci Fischerová komentovala v minulém týdnu, tedy ještě v době před návratem žákům devátých tříd do škol kvůli přípravě na přijímací zkoušky, současně ale v době, kdy podle ní ještě nebyla objasněna všechna pravidla ohledně dobrovolné docházky žáků na prvním stupni základních škol. Například nebylo jasné, jak zajistit dohled, když bude i nadále probíhat distanční výuka a kapacity pedagogického sboru nemohou stačit.

Školy by měly podle ministerského plánu zajistit například to, aby se žáci neshlukovali před vstupem do školy, zároveň by ale měly dohlédnout na jejich bezpečný příchod do školy. Jen taková „akce“ by při splnění všech opatření a pravidel a s ohledem na počet žáků mohla podle pedagogů zabrat třeba i tři hodiny.

Jako ředitelka školy, která by ráda rodičům poskytla přesné informace, si nechce Fischerová jen stěžovat. Proto nabízí řešení. „Já bych to viděla tak, že mi vláda jasně sdělí epidemiologická nařízení, jasné požadavky, a pak mi dá volnost, abych se v těchto mantinelech pohybovala. Ale nerozumím tomu, proč by třeba od 25. května nemohli všichni žáci zpátky do škol, když se od 11. května otevírají nákupní centra a multikina. Děti nebudou chodit do škol, ale budou trávit čas v obchodních centrech?“ nadhodila řečnickou otázku.

Má za to, že by znovuotevření školy nebyl problém. „Jsme na to připraveni. Splníme všechna hygienická opatření. Návrat do škol by byl nicméně podle mého hrubého odhadu zhruba padesátiprocentní. Děti do škol pošlou ti rodiče, kteří už skutečně nemají jinou možnost. O velkém vzdělávání se tu rozhodně nebavíme. Bude to spíše, jak já často říkám, lepší hlídací koutek,“ říká s rozhořčením v hlase.

Podle ministra školství Roberta Plagy (ANO) se ale po dlouhých debatách podařilo jeho resortu dodat rozumný plán. „Na materiálech jsme úzce spolupracovali s Ministerstvem zdravotnictví a jeho pracovní skupinou pro řízení uvolňování karanténních opatření v čele s epidemiologem Rastislavem Maďarem. Primární pro nás byla proveditelnost. Jsem toho názoru, že se nám podařilo najít dobrý kompromis,“ řekl ministr školství na tiskové konferenci 1. května k vydání série manuálů.

S takovým tvrzením nicméně nesouhlasí nejen pedagogové, s nimiž jsem mluvila, ale také spolek Pedagogická komora, který sepsal petici a hodlá se s konkrétními výhradami obrátit na sněmovní školský výbor. Ten zasedá právě ve středu 13. května.

Nejsou to jen problémy s provozováním škol, co teď musí ředitelé a pedagogové řešit. Pandemie do výuky vnesla řadu změn, ke kterým by se jinak hledala cesta třeba i dlouhé roky. Učitelé například nově pracují se slovním hodnocením, dávají žákům větší samostatnost a ve větší míře využívají technologie.

Na pozadí pozitivních změn se však prohlubují sociální rozdíly a odhaluje se nepoměr v kvalitě škol. Napadá mě proto otázka, v jaké podobě se proměny školství promítnou do výchovy této generace.

Rozhovor s pedagogem Danielem Pražákem o tom, co nového už nyní současná krize přinesla žákům i pedagogům a čeho se naopak možná české školství vlivem nenadálé situace zbaví, přineseme v tomto týdnu.