Článek
S blízkou likvidací uhelných dolů se otevírá pro Ústecký kraj temná perspektiva, spojená s pádem do chudoby pro značnou část obyvatel. Nezbytná je proto okamžitá pomoc od centrální vlády.
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
O tom, kdo bude zemi vládnout a kraji pomůže, rozhodnou za měsíc voliči, a právě na Ústecku se potýkají republikoví lídři favorizovaných stran ANO a Pirátů.
„Český severozápad je bohužel v Evropě synonymem chudoby a začal zaostávat i za Rumunskem,“ povšiml si předseda Pirátů Ivan Bartoš, že Ústecký kraj nevzkvétá ani v časech, kdy se uhlí ještě těží.
Odvolal se tím na červnový výrok děčínského senátora Zbyňka Linharta (STAN), který podle údajů Eurostatu srovnal region Severozápad tvořený Ústeckým a Karlovarským krajem s Rumunskem. Regionální HDP Severozápadu v přepočtu na kupní sílu dosahuje 64 procent evropského průměru a tento stav se nezměnil od vstupu do Evropské unie. Proti tomu HDP Rumunska těsně před pandemií dosáhl 70 procent. Žádný z evropských regionů kromě jihu Itálie se od průměru své země neliší jako Severozápad.
Bartošův volební soupeř premiér Andrej Babiš reagoval jen obecnou floskulí. „Pan Bartoš o Ústeckém kraji vůbec nic neví. Urazil všechny jeho občany,“ uvedl bez bližších argumentů.
Za doklad rostoucího blahobytu na severu Čech může na první pohled posloužit svědectví Českého statistického úřadu, jak za vlády ANO a ČSSD rostla na Ústecku průměrná mzda. Vedle Prahy, středních Čech a Královéhradecka vyrostla jenom tady o víc než 12 tisíc korun měsíčně a platy jsou dnes na Ústecku šesté nejvyšší v republice.
Tím se však obraz kraje v úpadku nepřekreslí.
Na Ústecku pracuje vedle Olomoucka nejmenší část populace, v posledních letech právě tady nejvíc ubylo podnikatelů. Proto jsou příjmy ústeckých rodin i nadále třetí nejhorší po zmíněném Olomoucku a po Zlínsku. Především však nejde přehlédnout, že se místní rodiny nejvíc bojí chudoby. To dokazuje zjištění, že 36 procent z nich nemá k dispozici ani dvanáct tisíc korun jako rezervu na nečekané výdaje a že se tento podíl snižoval jen pomalu i v časech prosperity před pandemií.
Proč je život na Ústecku tak těžký i přes rostoucí mzdy, vysvětluje okolnost, že se pod Krušnými horami udržel ekonomický a společenský model zavedený ještě před listopadem 1989.
Obyvatelům uhelných regionů chtěl tehdy režim zajistit všechny výhody spojované se životem ve městě. Proto dnes žijí dvě třetiny obyvatel Ústecka v sídlech nad deset tisíc obyvatel, zpravidla v nájemních domech s centrální dodávkou tepla. Po Praze to je největší podíl v republice.
Podílet se na výhodách města však předpokládá, že člověk včas platí složenky s nesrovnatelně vyššími částkami než lidé na venkově. To nemusí být problém v Praze, příjmy na Ústecku však jsou o třetinu nižší a práce se shání o poznání hůře. Přirozeným důsledkem je rozšiřování ghett neplatičů a obchodu s chudobou, které je sice v severočeských městech okrajovým jevem, v očích přespolních se však stalo hlavním projevem zdejšího životního stylu.
Přežitý ekonomický model severních Čech je navíc před úplným zhroucením, varuje senátor Linhart.
Tržby zdejšího průmyslu stagnovaly i v letech konjunktury 2014-2019. Výnosy z těžby uhlí a jeho využití pořád stačily na to, aby z nich čerpaly miliardové zisky nejbohatší české podniky, mezi nimi i Agrofert ze svěřenského fondu premiéra Babiše.
Peněz bylo dost také na to, aby zdejší mzdy rostly ve srovnání se zbytkem Česka o něco rychleji. Ovšem už během pandemické krize zažili zdejší průmyslníci nejhlubší propad tržeb v celé zemi. Po plánované likvidaci dolů během příštích deseti let se provozy zdejších podniků omezí ještě mnohem víc.
Úpadek uhlí pocítí obyvatelé Ústí, Teplic, Mostu nebo Chomutova nejdříve na složenkách za teplo.
V příštích letech totiž rychle poroste cena za emisní povolenky, které musí za neekologické pálení „černého zlata“ platit především severočeské teplárny.
„Stoupající cena povolenky bude mít dopady na centrální dodávky tepla opět převážně v krajích, kde se těží uhlí, a to povede k budování malých topenišť s negativním dopadem na ovzduší,“ předpovídá krizi senátor.
Pokusy o transformaci Ústecka pod heslem „jak bude po uhlí“ za posledních třicet let nevyšly. Záchrana regionu na poslední chvíli, tak zní aktuální úkol pro politiky, kteří v kraji kandidují.
