Článek
Dokonalý hrdina: Odvážný voják, nepřekonatelný stopař, přítel indiánů, zastánce žen, filantrop. A, ano – i přítel bizonů, jejichž stádo choval na svém ranči, aby přispěl k obnově prořídlé populace. Buffalo Bill. Ztělesnění amerického snu „pionýrské“ doby. V roce 1906 vystupoval se svou show na Moravě, 11. srpna byl v Brně. A předvedl tu svoje pojetí Divokého západu. Mýtus, který byl v českých zemích v té době už známý a populární. A žije dodnes.
Wild West Show, 1883.
Na nádraží přijely tři speciální vlaky, dohromady šedesát vagónů. Postupně z nich vystoupili indiáni a kovbojové, kteří jako živá reklama procházeli ulicemi města. Za nimi se mihlo několik stovek dělníků, kteří měli připravit arénu na vystoupení. Obvykle se do ní vešlo několik tisíc diváků. Hlavní třídu už předem lemovaly billboardy, které velký zálesák, showman a podnikatel používal jako jeden z prvních. Je tu představení Wild West Buffalo Billa!
A diváci byli připraveni. I v takových městech jako Přerov, Opava nebo Těšín, která měla alespoň na první pohled ke zkušenosti s „divochy“ a historií Divokého západu daleko. V českých zemích už lidé znali a obdivovali Karla Maye, Jamese F. Coppera i „rodokapsy“ z Divokého západu včetně těch o Buffalo Billovi.
Buffalo Bill, vlastním jménem William Frederick Cody (1846–1917), se stal literární legendou už ve 23 letech: První povídku o něm uveřejnil spisovatel Ned Buntline v roce 1869.
Na Moravu tehdy přijela jedna z největších světových celebrit. A přivezla vyprávění, jak se zrodili Američané a Amerika. Romantické heroické vyprávění, které mělo a má v našem prostředí mimořádný ohlas.
Obraz Divokého západu v českých zemích
- „Mayovky“ začaly v češtině vycházet v 80. letech 19. století na pokračování. První kniha vyšla v nakladatelství Vilímek v roce 1890 – Syn lovce medvědů.
- Už v roce 1852 vyšel román Jamese Fenimora Coopera Poslední Mohykán.
- Český překlad prvních svazků týdeníku Buffalo Bill Stories začal vycházet na konci 19. století. Týdeník měl v americké verzi téměř 600 čísel.
- Film Vinnetou z roku 1963 se stal jedním z nejnavštěvovanějších filmů v Československu – vidělo ho přes 12 milionů diváků.
- Podle historiků má obdiv k poetice Divokého západu v českých zemích jeden unikátní rys – nikde jinde nevzniklo tak masové a vlivné hnutí „trampingu“.
- A poetika Divokého Západu má ještě další reálnou historickou podobu: Kolonizace pohraničí po vyhnání Němců si přisvojuje téma posunování hranice mezi civilizací a divočinou.
Zdroj: Pořad České televize Historie.cs
Buffalo Bill před namalovaným pozadím během představení v Londýně, 1903.
Prvního Indiána zastřelil v 11 letech
„Na začátku 20. století byl „Buffalo Bill“ Cody nejznámějším Američanem na světě. Jeho cesta z chudoby a bezvýznamnosti k pozici mezinárodní celebrity je jedním z nejzajímavějších příběhů amerického „Zlatého věku“,“ uvádí The William F. Cody Archive, instituce, která se věnuje studiu jeho života a mimo jiné shromažďuje dobové i aktuální texty.
Po smrti otce, jako jedenáctiletý a nejstarší muž v rodině, začal rodinu živit. Pracoval jako poslíček u železnice nebo honák dobytka. Ve svém životopise z roku 1879 tvrdí, že jezdil i pro Ponny Express, ale historici o tom pochybují.
V životopise také uvádí, že prvního Indiána zastřelil v 11 letech.
V osmnácti vstoupil jako dobrovolník do Sedmé kavalérie a bojoval v Občanské válce. K armádě se vrátil o dva roky později – sloužil především jako zvěd a účastnil se střetů s Indiány. V roce 1872 mu Kongres udělil čestnou medaili.
V mezidobí pracoval jako dodavatel masa pro dělníky na stavbě železnice a údajně zastřelil 4280 bizonů. A získal svoji přezdívku Buffalo Bill, když nad jiným lovcem vyhrál osmihodinový závod ve střílení bizonů – Cody jich zabil 68.
V roce 1869 napsal spisovatel Ned Buntline první povídku o Buffalu Billovi. Během dalších čtyřiceti let vyšly podobných povídek stovky, od Buntlinea i jiných autorů. Obraz dokonalého hrdiny, který ostatně přiživoval svými autobiografiemi i sám Cody, se stále více odděloval od reálné postavy a žil vlastním životem.
Buffalo Bill a jeho divadelní společnost, ilustrace z amerických novin The National Police Gazette z 21. srpna 1886.
Wild West
Buffalo Bill se poprvé ocitnul na jevišti v roce 1872 v Chicagu – hrál sám sebe v Buntlineově melodramatu. Kritici hru odsoudili, ale u diváků měla úspěch. A hraní se zalíbilo i Buffalo Billovi. Začal po Spojených státech jezdit s vlastním divadelním souborem, z něhož se postupně vyvinula celosvětově slavná show Wild West.
Standardní program obsahoval závody na koních, ukázky jezdeckého mistrovství nebo střeleckou exhibici, v níž zářila „ostrostřelkyně“ Annie Oakley. Show vrcholila předvedením lovu bizonů a především rekonstrukcí některé ze slavných bitev s Indiány, například bitvy u Little Bighornu. V show vystupovali skuteční Indiáni, vždy v roli agresorů.
Plakát lákající na představení barbarských a civilizovaných ras.
V roce 1885 vystupoval ve Wild West několik měsíců i slavný lakotský náčelník Sedící býk, vítěz od Little Bighornu. Podle autorů knihy Když u nás byl Buffalo Bill Miroslava a Jaroslava Čvančarových vystupovali Indiáni v show rádi – vydělali si nějaké peníze a viděli kus světa. Platit to mělo i pro Sedícího býka. „Sedící Býk vystupoval v show naprosto dobrovolně. Byl svým způsobem také showman a podívat se za hranice své rezervace jej lákalo,“ říkají autoři knihy.
Mezi historiky v tomto ohledu ovšem nepanuje shoda. Někteří tvrdí, že když Sedící býk projížděl arénou urážel diváky v rodné lakotštině. Zatímco překladatel četl oficiální text o přátelství a touze po vzdělání, Sedící býk měl křičet: „Nenávidím všechny bělochy! Jste zloději a lháři. Ukradli jste nám naši zem a udělali z nás vyvržence!“
Fotografie s domorodými Američany včetně Sedícího býka, 1880.
V roce 1887 se Buffalo Bill se svou show vydal poprvé do Evropy. Šestiměsíční sezóna v Londýně znamenala obrovský úspěch. Soubor vystoupil před královnou a celkově se na něj přišlo podívat před dva miliony diváků. Do Evropy se vrátil ještě několikrát, vystupoval před mnoha královskými rodinami i papežem. Celkově tu strávil téměř deset let.
Během evropského turné v roce 1906 chtěl Buffalo Bill vystupovat i v Praze. S tehdejšími pražskými byrokraty se ale nedohodl – Praha požadovala například pevně zakotvené sedačky pro diváky, aby se v případě paniky nekácely a diváci přes ně nepadali.
Na tohle nepomysleli ani v Brně, ani v Londýně, ani nikde jinde.
Hranice a mýtus Divokého západu
Frederick Jackson Turner vystoupil se svou zásadní historickou přednáškou v rámci světové výstavy v Chicagu. Výstava se konala ke 400 letému výročí objevení Ameriky, takže historie byla jedním z jejích hlavních témat. Přednáška se jmenovala Význam hranice v amerických dějinách a stala se jedním z nejvlivnějších obrazů Divokého západu.
Západní hranice Spojených států, hranice mezi civilizací a divočinou podle Turnera už přestala existovat. Z jejich dobyvatelů vznikl moderní americký národ. To už nejsou evropští imigranti. Jsou to Američané, kteří desítky let posouvali hranici civilizace. Kteří dokázali divočinu zatlačit za horizont. Hrdinou tohoto boje je podle Turnera farmář. Prototyp Američana – individualista, odvážný muž, spoléhající sám na sebe. Muž milující svobodu.
V Chicagu během výstavy vystupoval dvakrát denně i Buffalo Bill se svou show Wild West. A podle historika Richarda Whitea doplnil Turnerovu teorii vyprávěním, které završilo mytický obraz Divokého západu sdílený po mnoho dalších generací, až dodnes.
„Turner a Buffalo Bill vyprávěli rozdílné příběhy, které si v mnohém podstatném protiřečily. Turnerova historie byla příběhem volné půdy, pokojného obsazení ohromného prázdného kontinentu a vzniku jedinečné americké identity. Codyho Wild West vyprávěl o tvrdém zápasu, o vybojování země na amerických Indiánech,“ píše Richard White. „Rozdílné příběhy vyžadovaly rozdílné hlavní hrdiny. U Turnera to byl farmář, u Codyho zálesák. Turnerův mírumilovný farmář přemohl divočinu, Indiáni v příběhu nehráli podstatnou roli. U Codyho byl boj s Indiány tím podstatným. Pro Turnera byl nástrojem civilizace pluh, pro Codyho nabitá puška.“
Oba ty příběhy dohromady vytvářejí obraz Divokého západu reprodukovaný ve stovkách filmů a románů. Romantika Divokého západu spočívá v kombinaci podmaňování divoké krajiny a boje s divochy – Indiány. V obou případech je hlavním hrdinou a vítězem, nositelem civilizace odvážný, moudrý a ve své podstatě mírumilovný bílý muž. Nevyhledává boj, brání život své rodiny a svůj, brání svůj majetek.
Podle Whitea a dalších historiků mají Turnerovo a Codyho vyprávění společný ještě jeden podstatný rys: Není to pravda.
Momentka z představení, fanynky se setkávají s Buffalem Billem, 1906.
Divoký západ? Násilí, špína, cholera, neštovice…
Richard White nabízí jiný obraz Divokého západu, než jaký známe z hlavního proudu filmů a románů. Když si představí Oregonskou stezku, hlavní tepnu, po níž přistěhovalci směřovali na západ, vidí „prach, hnůj, trosky rozlámaných dostavníků, hory odpadků, cáry oblečení“.
Obraz Divokého západu mu dokreslují indiánské vesnice vyhubené neštovicemi, kde „psi ohlodávají mrtvá těla“ a vlaky plné lidí, kteří jsou „nabobtnalí a zčernalí cholerou.“
Žádná romantika – špína, chudoba, boj o přežití, nemoci, všudypřítomná smrt… A násilí.
Vítězící bílý muž mírumilovný nebyl. Jak psal Buffalo Bill v oficiálním programu své show: „Kulka je průkopníkem civilizace.“
Americký holocaust
- Historik David Stannard tvrdí, že likvidace původních obyvatel Ameriky v „pokolumbovské“ době bylo největší genocidou v dějinách lidstva. Nakladatelství Oxford University Press vydalo v roce 1992 jeho knihu American Holocaust.
- Odhadnout počet původních obyvatel, žijících v Severní i Jižní Americe před rokem 1492, je velmi obtížné. Odborníci se nicméně alespoň na rámcových odhadech shodují. Antropolog Russel Thornton si myslí, že v obou Amerikách žilo před Kolumbem kolem 75 milionů obyvatel, a v současných Spojených státech přes 7 milionů.
- V roce 1800 žilo v současných USA už jen 600 000 původních obyvatel. V roce 1900 byl jejich počet historicky nejnižší – 237 000.
- Na genocidě původních obyvatel Ameriky se největší mírou podílely nakažlivé nemoci, války a nucené přesuny.
- Prezident Spojených států Andrew Jackson podepsal v roce 1830 Indian Removal Act (Zákon o odsunu Indiánů). Týkal se více než 60 000 Indiánů různých kmenů žijících na jihovýchodě. Čekaly je tisíce kilometrů cesty za řeku Mississippi. Někteří historici pro odsun Indiánů volí termín „pochody smrti“.
- Nejtragičtější byl pochod Čerokíů, z 15 000 jich „cestu slz“ nepřežila téměř třetina.
- Podle odhadu amerických úřadů z roku 1894 zemřelo během indiánských válek přibližně 45 000 Indiánů.
