Článek
Je horké dopoledne. Ve třídě se nehne vzduch. I kvůli tomu dorazilo na hodinu zeměpisu jen osm ze 14 sedmáků. Se školní docházkou ale v červnu na Základní škole Hlavní v Ústí nad Labem bojují každoročně.
„Ať je, nebo není covid, s docházkou máme vždycky problém, když se udělá hezky,“ vysvětluje jednoduchý vztah mezi počasím a počtem žáků ve třídě zástupce ředitele František Bret. Do Základní školy Hlavní dochází většina dětí z ústeckého sídliště Mojžíř. Z velké části jde o žáky ze sociálně nepodnětného prostředí, hlavně Romy. Kvůli nejrůznějším diagnózám je v každé třídě asistent pedagoga.
Složitou situaci na škole ilustruje právě sedmý ročník. Ačkoliv do něj dochází něco přes 40 žáků, musí být rozdělen ne do dvou, ale dokonce do tří tříd. Mezi sedmáky je totiž příliš velký počet dětí s různými podpůrnými opatřeními a ministerská vyhláška nedovoluje vzdělávat tolik takových žáků dohromady.
Pokud by tedy nějaká škola skutečně potřebovala letní kempy pro své žáky, tak jak je naplánovalo Ministerstvo školství, byla by to právě škola v Mojžíři. Jenže do středy 16. června škola o žádné takové možnosti neměla informaci. „První nabídku jsme dostali až ve středu večer, a to je prostě strašně pozdě,“ říká ředitel ústecké ZŠ Hlavní Karel Bendlmajer.
O dotaci z výzvy Letní kempy 2021 totiž mohly žádat pouze neziskové organizace nebo veřejné vysoké školy, nikoliv přímo školy základní. Záměrem ministerstva přitom bylo, aby se na letní resocializační a doučovací akce dostaly právě děti, na které nejvíce dopadla doba distanční výuky a jejichž rodiče si žádné tábory nebo jiné letní vyžití nemohou dovolit. „Toto je aktivita, která sociálně znevýhodněným žákům už teď nepomůže. Je to jen iluze, že by rodiny samy od sebe přihlásily děti na nepovinnou vzdělávací akci, když motivace ke vzdělávání je tam téměř nulová a problém je i s povinnou docházkou do školy,“ dodává Bendlmajer.
Na plánování letních akcí je dávno pozdě i podle jeho kolegy ze ZŠ Stříbrnická Michala Ševcovice (PRO Zdraví a Sport). Ten dělí svůj čas mezi ředitelskou kancelář pod schody a ústecký magistrát. Vyjma funkce ředitele zastává i post náměstka primátora pro oblast školství. „Je to prostě pozdě. Srozumitelné informace začaly chodit až v průběhu června. Vím, že situace byla složitá, ale pokud se něco takového mělo začít řešit, tak v březnu, dubnu. Takto narychlo něco uspořádat je hodně složité,“ říká Ševcovic.
Ústí nad Labem tak alespoň z nevyčerpané dotace na celoroční sportování a volnočasové aktivity dětí plánuje uvolnit 2,5 milionu korun na podporu táborů nebo soustředění.
Žáci se zhoršují, podpora ale nepřichází
Co ale teď? Z opakovaných šetření České školní inspekce víme, že v době covidové uzávěry škol zůstalo téměř bez kontaktu s učením minimálně deset tisíc dětí. Patří mezi ně i žáci z Mojžíře, ústeckých Předlic nebo Krásného Března. Právě jim měly pomoci letní kempy, ale výzva přišla příliš pozdě.
Distanční výuka přitom většinu z nich minula. Živé přenosy hodin pro ně nepřipadaly téměř v úvahu, protože chyběla nejen technika, ale i vhodné domácí prostředí. Rodiny dětí jsou velmi často vícečlenné a bydlí v malých bytech. Děti tak byly odkázané hlavně na předávání papírových úkolů a individuální konzultace. Ne na všech školách to ale probíhalo zrovna vzorově. Jenže to je součást hlubšího problému segregovaných škol v Česku.
„Papírová distanční výuka moc nefungovala. Nejvíce se osvědčila nějaká kombinace on-line výuky a individuálních konzultací. Ale pro školy v sociálně vyloučených lokalitách je to samozřejmě těžké. Nejenže tam chybí technika, ale mají vůbec třeba problém sehnat dostatek kvalitních učitelů,“ říká ústecká koordinátorka vzdělávacích služeb Člověka v tísni Michaela Palaščáková. Vyjma kanceláře v centru města, před kterou sedíme, má Člověk v tísni svá pracoviště ve všech problémových lokalitách – už zmíněném Mojžíři, Předlicích a Krásném Březně. A všude zajišťuje pro děti doučování, ale provozuje i předškolní a nízkoprahové kluby nebo nabízí kariérové poradenství.
Z mezinárodního testování patnáctiletých PISA totiž vychází, že v Česku – na rozdíl od dalších postkomunistických zemí – závisí úspěch ve vzdělávání daleko více na tom, do jaké rodiny se narodíte než na píli a snaze ve škole. Například v Estonsku a Polsku mají žáci z méně podnětného prostředí výrazně lepší výsledky než čeští. Vychází to z analýzy pro Nadaci České spořitelny od PAQ Research a IDEA Nerovnosti ve vzdělávání jako zdroj neefektivity.
Zároveň to ale není vyváženo výkony dětí ze sociálně silnějšího prostředí. Čeští žáci jen sotva konkurují estonským a polským dětem. Na to, že se český stát nesoustředí na podporu těch nejslabších, tak doplácí i ti nejlepší a ve výsledku i celá česká společnost. S minimálně středoškolským vzděláním totiž člověk přispěje za svůj život do veřejných rozpočtů o 2,3 až 2,8 miliony korun více než pouze se základním.
V Ústeckém a ještě Karlovarském kraji přitom počet žáků předčasně odcházejících ze vzdělávání v posledních letech roste. Bez ukončeného středního vzdělání je tak minimálně šestina tamní mladé generace.
Podle Palaščákové je tak jediným možným řešením nasměrovat do škol s horší skladbou žáků daleko více prostředků. „Nám se dlouhodobě vyplácí individuální přístup k dětem. Školy na to samozřejmě nemají prostředky ani lidi. To by se ale mělo změnit,“ doplňuje Palaščáková.
Díky většímu množství peněz by pak škola mohla dětem financovat doučování, materiální vybavení, ale měla by také prostředky na tolik potřebné profese, jako jsou speciální pedagog, školní psycholog nebo sociální pedagog. Dosud jsou v tomto ohledu školy závislé buď na jednorázových dotačních projektech, nebo takzvaných šablonách, tedy zjednodušeném systému čerpání dotací. „Není jiná cesta, než vytipovat školy nebo celé lokality a nastavit jim jiné financování. Bez masivní podpory do personálního obsazení a vybavení to nepůjde,“ souhlasí s ní i náměstek primátora Ševcovic.
Vyšší financování nejslabších od podzimu
První takový pokus o náznak systémového řešení bude od nového školního roku zkoušet Ministerstvo školství. Příspěvek minimálně 150 korun na žáka půjde na podzimní doučování sice všem školám, ale těm nejpostiženějším pandemií by mělo na účtu přistát 740 korun na žáka.
„Ministerstvo školství společně s Českou školní inspekcí identifikovalo 905 základních škol nejpostiženějších pandemií. Tyto školy byly podle míry postižení rozřazeny do čtyř základních skupin a těm byly stanoveny koeficienty, kterými se násobí základní částka na žáka v rozmezí 150 korun až 740 korun. Zhruba 150 korun na žáka pro doučování a podporu potřebných žáků v závěrečných ročnících obdrží střední školy a konzervatoře,“ uvádí mluvčí Ministerstva školství Aneta Lednová.
O výši příspěvku bude rozhodovat počet žáků, kteří se nezapojovali do distanční výuky nebo se zapojovali nedostatečně, absence v běžné výuce nebo slabé vzdělávací výsledky škol. Mezi těmi nejvíce podpořenými školami by tak neměly chybět ústecká Základní škola Hlavní ani základky v Předlicích a Krásném Březně.
To by ale měl být jen začátek. Podle schválené Strategie 2030+ Ministerstva školství by školy s horšími výsledky měly dostávat vyšší prostředky dlouhodobě. V hospodářsky zaostávajících regionech chce rezort žákům snížit také náklady na stravování, školní vybavení nebo úhrady za výlety. Ministerstvo školství chce podpořit také školní dopravu, různé formy domácí přípravy a propojování formálního vzdělávání s neformálním.
