Článek
Nové album 79letého amerického písničkáře Boba Dylana s názvem Rough and Rowdy Ways (Drsné a neurvalé způsoby) se setkalo s převážně nadšenými reakcemi kritiků. Podle britských novin The Guardian jde o sérii hutných skladeb, které obsahují mnoho odkazů a narážek na výtvarné umění, literaturu a popkulturu. Podle hudebního magazínu NME je deska možná nejimpozantnějším Dylanovým básnickým vyjádřením. The Guardian píše o desce jako o svědectví jeho nekonečné výjimečnosti. Temný a tísnivý rythm and blues odhaluje to nejlepší z jeho lyrického umu.
The Rolling Stone Magazine zašel ještě dál. Má za to, že Dylan dokonce touto deskou překonal zesnulého Leonarda Cohena.
Dylanova deska nese název pravděpodobně podle klasické americké country skladby písničkáře Jimmieho Rodgerse z roku 1929 My Rough and Rowdy Ways. Jde o Dylanovo 39. studiové album, které vychází 57 let od jeho debutu.
Kritici neméně oceňují skvělé načasování alba na dobu, kdy světem zmítají epidemie, karanténa a nepokoje v ulicích hořících měst. Deska má pochmurný nádech, podobně jako Dylanova pozdní alba Modern Times a Tempest. Jde ale ještě hlouběji a noří se tak více do tajemných zákoutí současné Ameriky.
The Times They Are A-Changin'
Časy se sice tak, jak Bob Dylan zpíval v roce 1964, mění, ale „Bob Dylan tu stále s námi je“, poznamenal list USA Today. Podle deníku je album plné historických a kulturních referencí. Vypráví příběhy neprůhledně, posluchač si není jistý, kam píseň míří, dokud nezačne nová. Pro fanoušky to tak může být ujištěním, že se i na sklonku života máme od Boba Dylana stále co dovědět.
Rok 1962, kdy se z Roberta Allena Zimmermana stává Bob Dylan, který po několik dalších desítek let bude intenzivně ovlivňovat hudební dění nejen na americkém kontinentu.
Bob Dylan nahrává v roce 1961 své první album, které rok na to vychází pod názvem „Bob Dylan“ ve studiu Columbia s producentem Johnem Hammondem v New Yorku. Nejproslulejší tvorba Dylana pochází právě z 60. let, toto první album, ale velký úspěch nemělo.
Dvacetiletý Bob Dylan se svou tehdejší přítelkyní Suze Rotolo. Jeho hudba se v té době vzpírala dobovým konvencím popu a měla velký vliv na rodící se kontrakulturu.
1963: Píseň 'Talkin' John Birch Paranoid Blues' během zkoušek do Ed Sullivan Show. Po zkoušce byl Dylan požádán, aby zahrál jinou píseň pro vysílání, žádost odmítl, vyšel ze studia a nikdy se ve vysílání neobjevil.
1965: Natáčení dokumentárního filmu „Don't Look Back“ (Neohlížej se zpět) o Dylanově turné po Anglii v roce 1965.
Bob Dylan na tiskové konferenci v Los Angeles v Kalifornii. „Dejte tomu anarchistovi cigaretu“ říká Dylan poté, co se dozvěděl, že byl v roce 1965 různými novinami pejorativně takto označen. Událost je zachycena v závěrečné scéně dokumentu.
1965: Bob Dylan před koncertem v Sheffieldu. Za svou tvorbu obdržel mnohá ocenění: Grammy, Zlatý glób, Ceny Akademie a také Nobelovou cenu za literaturu. V roce 1988 byl uveden do Rokenrolové síně slávy.
1965: Bob Dylan nahrává své album 'Bringing It All Back Home' v Columbia Studio. Porota Pulitzerovy ceny mu v roce 2008 udělila zvláštní cenu „za výrazný přínos populární hudbě a americké kultuře“.
1965: Bob Dylan s šálkem čaje v backstage během koncertu Free Trade Hall v Manchestru.
1969: Titulní fotografie Boba Dylana v novinách během druhého ročníku hudebního festivalu na ostrově Wight. (Isle of Wight Festival)
1980: Bob Dylan na 22. výroční ceny Grammy After Party pořádané Warner Bros Records 27. února 1980 v restauraci Chasen's v Beverly Hills v Kalifornii, kde vyhrává cenu za nejlepší rockový mužský hlas.
Kdo je Bob Dylan?
- Rodné jméno Boba Dylana je Robert Allen Zimmerman. Jeho hebrejské jméno zní Šabtaj Zisel ben Avraham.
- Narodil se v roce 1941 v americkém městě Duluth.
- Více než 50 let ovlivňuje a zásadně mění populární kulturu.
- Jeho písně se (pravděpodobně bez jeho souhlasu) mnohdy staly symboly až hymnami různých hnutí a spolků, které stály například za sociálními nepokoji v 60. letech.
- Je držitelem mnoha hudebních ocenění jako jsou Grammy, Zlatý Glóbus a Oscar. Byl uveden do Rockandrollové síně slávy, Nashvillské písničkářské síně slávy a Písničkářské síně slávy. Obdržel i zvláštní Pulitzerovu cenu. Bývalý prezident Spojených států Barack Obama mu udělil Prezidentskou medaili svobody, nejvyšší civilní vyznamenání USA. Je také držitelem Nobelovy ceny za literaturu.
Žádný falešný prorok
Podle hudebního magazínu The Rolling Stone Magazine se Dylan, který se celý život snaží být stále v pohybu a nespočinout v pozici proroka, do které se ho mnozí snaží postavit. On sám se tak necítí. „Pokud vás někdo staví do role, kterou nejste, cítíte se jako podvodník,“ uvedl v rozhovoru v roce 2004. „Nikdy jsem nechtěl být ani prorok ani zachránce. To už si spíš dokážu představit, že bych se stal Elvisem. Ale prorokem? To opravdu ne.“
Tuto myšlenku opakuje i v pořadí druhé písni v pořadí na albu jménem False Prophet (Falešný prorok), ve které zpívá „nejsem žádný falešný prorok, jen vím, co vím. (…) Jsem první mezi rovnými, nejsem ani druhý, jsem poslední z nejlepších.“ V písni se odkazuje nejen na existenční únavu, ale i na ženy a současně i na spiritualitu. Zmiňuje například zenové Kóany (budhistické hádanky, které se používají jako nástroj pro vytvoření pochybností při praktikování Zenu) zmínkou o „stoupání bosý na horu z čepelí“, či cituje Martina Luthera Kinga.
V roce 2016 obdržel Nobelovu cenu za literaturu, kterou si ale, zřejmě z tohoto důvodu, dlouho odmítal převzít.
Diskurz o amerických dějinách
Velkou pozornost vzbudila poslední skladba na albu s názvem Murder Most Foul (Nejšpinavější vražda), která je podle listu The Financial Times „encyklopedickou poutí popovou historií“. Píseň je 17 minut dlouhá a nachází se na samostatném CD.
Tuto píseň zveřejnil Bob Dylan uprostřed nejhlubší koronavirové krize. V pátek sedmadvacátého března o půlnoci se na internetu objevila tato dlouhá píseň o vraždě Johna Fitzgeralda Kennedyho, která obsahuje tolik kulturních a společenských odkazů, že bylo ihned zřejmé, že Dylan chce touto písní vyjádřit mnohem více. Dylan ale vypráví nejen o atentátu na Kennedyho, který je stále kruciálním traumatem amerických dějin. Podle něj jde o moment, který „roztrhal na kusy duši národa“ a začal tak proces „pomalého rozkladu“.
Podle listu The New Yorker skladba Murder Most Foul dostala zcela nový rozměr s aktuálně rostoucími nepokoji ve Spojených státech, které vyprovokovala smrt černocha George Floyda. Toho usmrtil policista při zatýkání. „Bob Dylan dekády sleduje a zaznamenává americké bezpráví. (…) Již před 44 lety zpíval v písni Hurricane otevřeně o policejní brutalitě,“ napsal The New Yorker v recenzi. „Pokud jsi černý, nemusel by ses ukazovat na ulicích. Pokud tedy nechceš rozdmýchat rozruch,“ zpíval Dylan již v roce 1976.
Nešťastně zamilovaný Frankenstein
Bob Dylan se ani na této desce nebojí zabrousit do témat lásky a smrti. Tak jako obvykle se témat dotýká znepokojivým a nečekaným způsobem. Podle listu USA Today například rošťácká skladba My Version of You (Moje verze tebe) vykresluje autora jako „nešťastně zamilovaného Frankensteina“, který hledá části těla ve snaze znovu stvořit svou milovanou. „Přivedu někoho zpět k životu, vrátím čas, udělám to se smíchem a slzami,“ zpívá Dylan v provokativním duchu, který je mu vlastní.
Na rozdíl od mnohých umělců, kteří se snažili publikum v době koronaviru spíše uklidnit, se Bob Dylan rozhodl útěchu naopak nenabídnout. Na desce není ani náznak prchlivé solidarity. Je plná podivných vtipů a opovrhlivého chladu. Jeho hlas zní usazeně, elegantně a sebejistě. Několikrát se ve skladbách dotkne i tématu vlastní smrti. „Tři míle severně od Očistce, krok od onoho světa,“ zpívá Dylan v písni Crossing The Rubicon.
Bob Dylan podle USA Today nachází ve svých textech opět pravdu. První píseň na desce s názvem I Contain Multitudes (Jsem plný rozporů) je podle magazínu jedna z „nejvíce odzbrojujících a nejkrásnějších skladeb Dylanovy kariéry“. Přirovnává se v ní jedním dechem k Anně Frankové, Indianu Jonesovi a Rolling Stones. Vysvětluje tak, že je i ve svém věku mužem protikladů. „Maluji krajiny, maluji nahotiny,“ zpívá. „Jsem plný rozporů“.
