Článek
Dětství si Vladimír užíval s rodiči na Moravě, hlavně s maminkou také jezdili za příbuznými do Švýcarska a Francie. Téměř všichni z rodiny se věnují nějakému kumštu, takže pro Vladimíra to nebylo nic výjimečného.
Sám se herectví dlouho bránil, aby si lidé nemysleli, že to dělá proto, že měl od rodičů zametený herecký chodníček.
V dětství s partou kluků snowboardoval. Před maturitou pochopil, že chce dělat něco jiného. Co přesně, však nevěděl, a tak vyrazil na rok do Kanady, aby našel tu správnou odpověď v sobě. A ta byla herectví.
O tom všem se Vladimír Polívka rozpovídal v rozhovoru pro pořad Moje místa – Intimní zpovědi, otevřenou zpověď si můžete pustit v úvodním videu. Samotná místa, která Polívku mladšího formovala, si pak můžete prohlédnout v následujícím odkazu.
Vladimír Polívka dnes hraje na mnoha scénách, také hodně filmuje. Svoji práci prostě miluje a v tuto chvíli je nejdůležitější částí jeho života.
Na rodinu zatím nepomýšlí. Jeho žena by měla mít hlavně pochopení pro notnou dávku bláznivosti v něm. A děti? „V tomhle uvažuji stejně jako můj táta. Dokážu se postarat o člověka, který si s tím naším bláznivým životem poradí. A kdo by se s tím snad nevyrovnal, ten nemůže být naší krve, ne?” říká Polívka.
