Nejmladší pódium v historii OH a bronzový děda z Kuvajtu

V premiérovém představení skateboardingu na olympijské scéně dominovalo dravé mládí.

Zlatou medaili si vysloužila domácí třináctiletá Momiji Nishiya, stříbro bere dokonce ještě o půl roku mladší Brazilka Rayssa Leal, ročník narození 2008! Náctileté pódium doplnila o tři roky starší Nakayama Funa.

Podle znalců sportovní historie jsme tak svědky absolutně nejmladší skladby medailových vítězů jedné disciplíny ve 125leté historii olympijských her. Celkový věk tří skateboardistek slavících na pódiu dosahuje pouhých 42 let.

Právě pro jisté osvěžení, které energický skateboarding bez debat vnáší do olympijských tradic, byl tento moderní sport zařazen mezi pravidelně provozované disciplíny. Omlazené stupně vítězů budiž důkazem.

„Byla jsem ohromně nervózní, ale naštěstí to ze mě rychle spadlo. Jsem nadšená, že jsem dokázala vyhrát zrovna na japonské olympiádě. Ještě víc mě ale těší, že patřím k těm nejmladším vítězům celé olympijské historie,“ radovala se třináctiletá Nishiya. Ta mimo jiné prohlásila, že na svůj triumf hodlá navázat další zlatou medailí na příštích hrách v Paříži.

Dres Arsenalu na olympijském ceremoniálu

Tentýž den se jistě hluboce vryje i do paměti kuvajtského skeet střelce Abdullaha Al-Rashidiho. Tomu se podařilo v sedmapadesáti letech vystřílet v Tokiu bronz. Jde vůbec o první cenný kov z japonské mise pro jeho rodný Kuvajt.

Ačkoliv by se dalo namítat, že střelbu na přesnost lze provozovat i ve vyšším věku, americkému přemožiteli Al-Rashidiho, vítězi ve skeetu Vincentu Charlesi Hancockovi, je pouhých 32 let.

Al-Rashidiho úctyhodný věk na poměry aktivních olympioniků správně napovídá, že jde o velezkušeného matadora. Na turnaji pěti kruhů si Kuvajťan v Tokiu odkroutil již svůj sedmý start, přičemž od atlantské olympiády v roce 1996 zodpovědně nevynechal jednu jedinou.

V Sydney (2000) okusil poprvé atmosféru rozjásané „bedny“, na minulých hrách v Rio de Janeiro (2016) získal svůj druhý bronz. V Brazílii mimo jiné zaujal Al-Rashidi i širší veřejnost, když mu nebylo dovoleno navléknout kuvajtský trikot, neváhal improvizovat.

Kuvajt se totiž oficiálně nesměl zúčastnit LOH v Riu. Kvůli vměšování státu do chodu sportovních organizací byl vyloučen a kuvajtští sportovci tak mohli závodit v Riu jen pod olympijskou vlajkou.

Jako alternativu zvolil Al-Rashidi fotbalový dres londýnského Arsenalu, ve kterém nakonec přebíral svou druhou bronzovou medaili z her.

Věk je jenom číslo

Nejstarším soutěžícím sportovcem, který se kdy představil pod pěti kruhy, byl švédský střelec Oscar Swahn. Ten v roce 1920 dokonce získal stříbrnou medaili. Na 72letého chlapíka slušný počin.

V Tokiu si titul nejstarší soutěžící vysloužila Australanka Mary Hanna, která má stejně jako Al-Rashidi za sebou již pořadový sedmý start na olympiádě. Ve věku 66 let jezdkyně Hanna skončila třináctá v družstevní drezuře. Ve skupině A jako jednotlivec se Australanka, která je dnes starostlivou babičkou, umístila šestá.

Nejmladší soutěžící na japonských hrách je dvanáctiletá zázračná hráčka stolního tenisu Hend Zazaová.

Kvalifikovat se v jedenácti letech na olympiádu je samo o sobě velkou sportovní senzací, jenže ctižádostivá dívka to dokázala dokonce navzdory dlouhotrvajícímu válečnému konfliktu v její domovině – Sýrii.

Stolní tenistka je nejmladším účastníkem olympijských her od startu jedenáctileté rumunské krasobruslařky Beatrice Huștiu, která se poprvé představila na ZOH 1968.

Když bychom se ponořili až do samotných počátků veškerých olympijských klání, nejmladším olympionikem v historii by měl být desetiletý řecký gymnasta Dimitrios Loundras, který na premiérové olympiádě v Athénách získal bronz.

V soutěži družstev ve cvičení na bradlech skončil jeho tým Ethnikos Gymnastikos Syllogos na 3. místě. Nutno dodat, že o sadě třech cenných kovů se rozhodovalo mezi shodným počtem účastnících se družstev.

Nejvíce startů na různých olympiádách má na kontě gruzínská sportovní střelkyně Nino Salukvadzeová. Ta je letos ve svých 52 letech na své deváté olympijské štaci, přičemž od her v jihokorejském Seoulu (1988) nevynechala jediné.

Na své pažbě má tu nejprestižnější olympijskou stupnici bronz, stříbro i zlato. Do sportovních dějin se Salukvadzeová zapsala také společně se svým synem Tsotnem Machavarianim, když na minulých hrách v Riu nastoupili ke svým střeleckým disciplínám jako první matka a syn v barvách Gruzie.

Pokud by se vyhlásila soutěž o nejúspěšnější olympijskou rodinu, na celkového šampiona by jistě aspirovala maďarská rodina Gerevichů.

Čtyři Gerevichové dohromady nasbírali sedm zlatých, dvě stříbrné a pět bronzových medailí na olympijských hrách v rozmezí let 1912 až 1980!

Šlo o širší rodinu šermířů, jejíž společenskou i sportovní hlavou byl Aladár Gerevich. Ten je považovaný za nejlepšího šermíře celé historie. Aladár, jenž získal všech sedm rodinných zlatých, je jediným olympionikem historie, který dokázal dominovat šestkrát jedné olympijské disciplíně.

Na to, že ještě přišel o dvoje OH kvůli druhé světové válce, klobouk dolů.