Nejlepší dědictví socialismu? Paneláky, tvrdí panelákový nadšenec Lipták

Marian Lipták je panelákový nadšenec. Léta studuje, mapuje a dokumentuje panelovou výstavbu. Jeho web panelaky.info popisuje vývoj a typy paneláků u nás, upozorňuje na zajímavé stavby a poskytuje základní informace pro zvažované rekonstrukce.

Nyní Lipták chystá rozjezd dalšího internetového projektu, který dokumentuje způsob rekonstrukcí jednotlivých typizovaných bytů. Zájemcům chce poskytnout inspiraci i informace pro vlastní úpravu bydlení. Tvrdí totiž, že v podceňovaných panelácích se skrývá nečekaná kvalita i rozmanitost.

Mají paneláky a panelová sídliště skutečnou hodnotu pro dnešní dobu? Nebo je to jen dědictví socialismu, se kterým se musíme vypořádat?

Nebál bych se říct, že to je nejlepší dědictví socialismu, které tady máme. Paneláky rozhodně hodnotu mají a byty v nich jsou dnes brány na většině našeho území jako rovnocenné jiným typům výstavby.

Nehrozí, že se z českých panelákových sídlišť budou stávat ghetta, že budou sloužit pro bydlení sociálně slabých lidí, jak se to v řadě případů dělo a děje v zahraničí?

Nehrozí, tohle se u nás slibovalo už před dvaceti třiceti lety. Třeba Německo, to je jiný případ, tam dřív lidé z východního Německa hromadně utíkali do západního. My jsme neměli kam utíkat, takže se česká sídliště revitalizovala, dospěla. Mají dnes kompletní občanskou vybavenost, paneláky jsou opravené, ghetta se z nich stávají minimálně, vlastně jen ve vyloučených lokalitách. Naopak sídliště je dneska obvykle bráno jako město plné zeleně, kde lidé chtějí bydlet.

Ono to bude jak kde. Města někdy řeší, zda má smysl panelovou výstavbu zachovávat a opravovat, nebo bourat. Teď je to aktuální na pražském Jižním Městě. Hraje se tam o osud 20patrového paneláku, bývalého hotelu Opatov. Zachovat takovou stavbu, nebo ne?

Rozhodně zachovat. Hotel Opatov je výšková dominanta, už k tomu sídlišti patří. Je v něm spousta bytů, které je škoda bourat. Dnes už by tam podle současného územního plánu ani nešlo postavit tak vysoký dům. S tím panelákem se dá krásně pracovat, jeho konstrukce je úplně zdravá. Paneláky jsou odolné.

O kolik bytů se tady hraje?

V původním dispozičním plánu tam bylo 300 bytů 2+kk. Maličkých, jelikož to byly původně byty pro učitele, později se z toho stal hotel. Ty byty se ale mohou spojovat do větších, aby tam byla pestřejší skladba bytů, potažmo obyvatel. Místní obyvatelé se bojí, že kdyby tam byly jenom malometrážní byty, tak by to s sebou přineslo špatnou skladbu obyvatel.

Oni s tím už mají zkušenosti, protože dřív se podobný panelák na Jižním Městě stal klasickou ubytovnou se všemi negativními jevy, jaké takové bydlení provází.

Ano, v sousedství stojí vlastně úplně stejná věž Sandra, která ubytovnou byla a opravdu to nebylo dobré. Ale pokud ty byty budou mít různé velikostní standardy, a s dispozicí se dá hýbat, tak takový problém nebude. Naopak myslím, že po takových bytech bude hlad. Hlavně po těch ve vyšších patrech, protože je tam krásný výhled a je to takové „něco navíc“ k běžnému panelákovému bydlení.

Nejde o první podobnou debatu u nás. Bourat se měla třeba podobná vybydlená panelová věž v Ostravě…

V Ostravě se nebouralo. Ale je to podobný příběh. Jde o takzvaný Ostravský mrakodrap, věžák v centru města, kousek od nové radnice. Krásně tam doplňuje siluetu výškových budov. Dům vznikl jako experiment z roku 1968, původně na byty. Kvůli zatékání do experimentálního obvodového pláště ze skla a z hliníku se ale přestavěl na kanceláře. No a potom po revoluci se to postupně vybydlovalo. Byly obavy ohledně požární bezpečnosti, takže se používalo maximálně 10 pater, dnes už je to prázdné úplně. Jedna městská část si to přehazuje s druhou městskou částí. Každopádně se má přestavovat, nebude se bourat.

Proč by se podobné stavby měly zachovávat? Nebylo by lepší na jejich místě postavit něco nového, moderního? Jsou zpravidla v lokalitách, které jsou pro developery atraktivní, zájem by tam o výstavbu byl.

Kdybych se vrátil do Ostravy, tak tam je problém s podložím a určitě by nová budova nebyla tak vysoká, jako je ta stará. Další věc je nákladná demolice. Výškové budovy jsou na výstavbu nákladné. I tady v Praze je problém s tím, že územní plán už by nedovolil znovu postavit tak vysokou budovu, takže by byla menší, s méně byty. A trvalo by strašně dlouho, než by prošlo schvalovacím řízením, než by se koplo do země.

U paneláků se původně počítalo, že budou mít životnost nějakých 40 let. Šlo o rychlé řešení bytových potřeb v rozrůstajících se městech. Na jak dlouho je možné prodloužit jejich životnost?

Ono ji vlastně není potřeba prodlužovat, životnost paneláků na 30 40 50 let, to je mýtus. To platilo spíš pro umakartová jádra, výtahy, elektroinstalaci. Ale samotné konstrukce životnost takhle omezenou nemají. Třeba první panelák v Československu z roku 1953 byl postaven v tehdejším Gottwaldově, dnes ve Zlíně, stojí dodnes a v dobových materiálech jsem se k němu dočetl, že se stavěl na minimálně 100 let. Dál se tehdy ani neodvážili dohlédnout. Ale tomu domu dodneška nic není.

Nejmasivnější bytová výstavba u nás probíhala na přelomu 70. a 80. let, v 80. letech také vznikala největší sídliště. Co potřebují paneláky z téhle té doby, aby se z nich stalo kvalitní bydlení odpovídající 21. století?

Paneláky samy toho už moc nepotřebují. Ony v podstatě ten standard pro 20. a 21. století zavedly. Teplou vodu, to, co už dneska máme opravdu za samozřejmost.

Dovolím si oponovat. Umakartové jádro s hliníkovými lištami, které různě plesniví, materiály, jejichž životnost je dávno za zenitem… To asi není dnešní ideál bydlení.

Když se vrátím do historie, to umakartové jádro bylo ve výsledku dražší než běžné zděné jádro. V továrně se jádra vyrobila, pak se vezla vlakem přes celou republiku. A když se stavěl panelák, tak než se zastropil, do bytu se dala koupelna, záchod a pak až strop. Důvod, proč to takhle složitě a draze dělali, byla potřeba urychlit výstavbu, je to taková z nouze ctnost. Dneska už je samozřejmě nikdo nechce, ale většina bytů už má jádro rekonstruované.

Když pomineme to jádro, tak ještě na sídlištích hodně chybí parkování. Přitom bylo v původních návrzích sídlišť předimenzované, ale tehdy nikdo nepočítal s tím, že bude mít jedna rodina dvě až tři auta. Největší problém dnešních sídlišť, potažmo panelových domů, je tak parkování.

Paneláky se dnes masivně zateplují. Je to správná cesta?

Je to správná cesta z hlediska toho, že pak není tak namáhaný obvodový plášť, panely, které musí pracovat pod vlivem střídání tepla a zimy. Zateplení pomůže zejména třeba lodžiím, balkonům.

Na druhou stranu, zateplování dneska znamená pestrobarevné fasády a barevný „cirkus“, opačný extrém oproti té, jak se říká, betonové šedi. Dneska je to takzvaná barevná šeď. Bohužel se nenašla ve většině republiky, kromě Zlína-Jižních Svahů, správná cesta, jak zachovat sídlišti jeho jednotnost, byť s novými technologiemi.

V Praze se dnes nerekonstruované 40metrové dvoupokojové panelákové byty na sídlištích prodávají klidně i za čtyři miliony korun. Mají smysl takové investice s vědomím, že bude třeba do bytu vložit další nemalé peníze na rekonstrukci?

Záleží, jak se na to díváte. Většina lidí si chce byt udělat podle sebe. Často v poptávkových inzerátech lidé přímo vyžadují původní stav. I realitky často u nabízených bytů poznamenávají: „vhodné k rekonstrukci dle vlastních představ“. Rozhodně se panelákový byt vyplatí, protože se s ním dá krásně pracovat. A na sídlištích existuje spousta stejných bytů, které mohou případně sloužit pro inspiraci.

Jaké jsou podle vás výhody či nevýhody panelákového bydlení oproti bydlení v domech postavených už po pádu socialismu? Obecně se soudí, že masová výstavba z 80. let byla dost nekvalitní.

Ty domy po postavení měly dětské nemoci – tu zatékalo, tam opadala dlaždička. Ale lidé, kteří bydlí v nových domech, vlastně řeší úplně stejné problémy, co se týče nedokonalostí stavebního díla. Paneláky mají výhodu v tom, že většina nedodělků a chyb už byla během předchozích let opravena, takže když dneska koupíte byt v paneláku, je velká šance, že už si sedl, už se tam nebude nic hýbat a nebudou s ním takové problémy, jaké mají čerstvě postavené domy.

Jaké dětské nemoci má současná masová bytová výstavba?

Zejména praskání omítek, protože dům se prodá hned, jak se postaví. Celá stavba si potom ještě sedá, někdy se rozklíží podlahy a tak dále. Obecně nekvalitní práce celkově nebo na dokončovacích věcech jako je koupelna, obklady, zárubně, dveře, to vše bylo samozřejmě i v těch panelácích. Ale jak říkám, tam už se to během let zpravidla opravilo. U nového bydlení se musí spousta věcí dořešit za chodu.

Paneláky se u nás stavěly od půli 50. let, technologie procházela vývojem. Ze které doby jsou v Česku nejlepší paneláky na bydlení a rekonstrukce?

Právě z 80. let nebo z druhé poloviny 70. let. Což jsou na druhou stranu takové ty nejvíce zatracované, označované za uniformní, šedivé, velké, stejnotvárné. Ale jejich tvůrci se už poučili z předchozích desetiletí vývoje a například hodně v Praze zastoupené paneláky VVÚ-ETA mají už v nižších obvodových panelech vrstvu polystyrenu přímo z výroby, takže už jsou jakoby zateplené. To bylo enormně drahé, nákladné a složité jak pro panelárnu, tak při stavbě.

Existují u nás hodnotné bytové panelové stavby, které by si zasloužily ochranu nebo alespoň publicitu?

Rozhodně existují, v každém městě se dají najít. Panelák v historické řadě domů je považovaný za architektonickou zvrácenost. Ale já bych ho naopak nechal v původním stavu jako zástupce své doby. Centra měst jsou pestrá, mají z každé doby nějaký sloh, styl… A pak jsou některé solitéry na sídlištích, které opravdu stojí za to.

Uveďte nějaké příklady, prosím.

Například v Ostravě Hrabůvce jsou obrovské dlouhé „hokejky“, které měly parter zdobený uměním. Mezi okny byly skleněné tabule, takzvané meziokenní izolační vložky, takže dům jako celek měl krásné dělení na dlouhé pásy. Celý má půl kilometru délky, takže to opravdu byla úchvatná podívaná. No, dneska je zateplený, okna jsou tam jenom vsazená, už mezi nimi nejsou ty tabule, takže je to jenom taková dlouhá nudle s okny. Žádná architektura. Některé domy vlastně i o to málo z architektury, co měly, přicházejí kvůli tomu, že si je zateplují všude stejně.

K zajímavým stavbám asi patří i věžáky, o kterých jsme mluvili v úvodu. Máte další příklady?

Třeba hotel Kupa na Jižním Městě. Ten s tou spojovací lávkou. Potom třeba v Olomouci je věžový dům, na kterém je dodnes funkční vodojem, taková technická zajímavost. Ve Zlíně máme paneláky, které mají segmentový kulatý tvar. Nebo jsou paneláky s mezonetovými byty. V Brně jsou paneláky, kde v posledním podlaží jsou atriové byty, s terasou obehnanou stěnou a výhledem na nebe. Těch typů a zajímavostí je opravdu hodně a já se je snažím tak postupně mapovat a ukázat lidem, že paneláky nejsou tak špatné, jak se o nich myslí.

Většina panelových domů je dnes soukromých, hospodaří tam společenství vlastníků bytových jednotek. Máte zkušenost s tím, jak SVJ přistupují k přestavbám? Konzultují je s architekty, nebo je zajímá hlavně ekonomika a funkčnost?

V tom mám bohužel bohaté zkušenosti. Často se s těmi lidmi bavím při získávání dokumentace. Mnoho z nich chce, aby to u nich vypadalo jinak než u sousedů, mají snahu se odlišit. Jenomže za sousedy považují často i sousední vchod ve stejném objektu, což vede k tomu barevnému cirkusu. Pak jde samozřejmě zejména o cenu, případně o řešení, které už se použilo na jiném stejném objektu. Výsledkem je unifikace.

Majitelé si taky často myslí, že čím víc polystyrenu, tím větší úspora tepla. Ale takhle tam přímá úměra není. Takže bohužel jsou rekonstrukce často špatně udělané. Nebo se dělají za špatných podmínek, například za deště, kdy do nové izolace zateče ještě před omítkou. Už jsem viděl, že po 20, 25 letech se z domů sloupne polystyren a zateplení se dělá znovu. Pak je ale ekologie úplně ztracená.