Nejen potraty v ohrožení. Barrettová bojuje o místo u Nejvyššího soudu

Krátce po smrti RBG, jak se Ginsburgové přezdívá, nominoval americký prezident jako uchazečku o volnou pozici federální soudkyni Amy Coney Barrettovou. Šlo sice o nepřekvapivou, leč stále kontroverzní volbu. Po sedmaosmdesátileté bojovnici za rovnoprávnost by se novou nejvyšší soudkyní mohla stát žena, která podle svých dřívějších výroků zastává konzervativní hodnoty.

„Barrettová patří mezi ty, kteří ústavu vykládají podle jejího původního znění, tudíž ji zajímá, co si mysleli lidé, když tento dokument psali,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy profesorka Yvette Lindgrenová z univerzity v Missouri-Kansas City, jež se ve svém výzkumu soustředí na ústavní i reprodukční právo. „Ginsburgová ústavu brala jako živý text, který se s časem proměňuje a je potřeba jej adaptovat na současnost, kdy získává nový význam,“ přibližuje Lindgrenová.

Hlasitě se mluví mimo jiné o tom, že hodnoty, za něž Ginsburgová celý život bojovala, jsou nyní v ohrožení. Osmačtyřicetiletá kandidátka na nejvyšší soudkyni se už v minulosti ostře vyjadřovala třeba proti potratům.

Je nyní na americkém Senátu, zda nominaci Barrettové schválí. Trump se dosud snažil, aby se tak stalo ještě před listopadovým vyvrcholením amerických prezidentských voleb, v nichž kandiduje. A dost pravděpodobně se svými snahami i uspěje. V rozhovoru mluví Lindgrenová nejen o odkazu Ruth Bader Ginsburgové a osobnosti Amy Coney Barrettové, ale i o důvěře amerického lidu v Nejvyšší soud a politické zájmy Donalda Trumpa.

Nejvyšší soudkyně Ruth Bader Ginsburgová zemřela před necelým měsícem. Jak byste ve stručnosti shrnula její odkaz?

Měla obrovský vliv nejen na posunutí ženských práv kupředu, ale i na vnímání rovnoprávnosti pohlaví obecně. Její ztráta byla vzhledem k jejímu věku nevyhnutelná, i přesto však velmi bolestivá.

Mě osobně fascinuje, jakým způsobem – právě i přes její věk – rezonuje její jméno v současnosti. I po své smrti otevřela ještě jedny další dveře, které byly dosud před ženami zavřené – její rakev jakožto první americké ženy leží v Kapitolu ve Washingtonu.

Ginsburgová byla velkou průkopnicí – ty dveře otevírala celý život. Byla druhou ženou mezi nejvyššími soudci, teď leží v Kapitolu, celý její život lze chápat jako takový mikrokosmos pojímající vše, co ona pro americké ženy dokázala. Ráda bych zmínila jednu věc. Když ještě jako právnička pracovala na rozšíření ženských práv, v jejích případech byli žalujícími stranami velmi často muži. Ne ženy. Ona tedy bojovala za rovnoprávnost pohlaví tak, že přišla například s případem, který měl umožnit mužům, aby mohli pracovat třeba ve školkách pro děti, do té doby v ryze ženském prostředí. To bylo brilantní, skutečně sofistikované. Byla úžasný stratég a ženská práva posunula skutečně neuvěřitelným způsobem.

To se bavíme o případech starých několik desítek let. Pro mnoho lidí je ale Ruth Bader Ginsburgová stále velmi inspirativní osobností. Čím to je – i po takové době?

Stala se z ní prostě ikona, která symbolizuje progresivní stranu Nejvyššího soudu. Samozřejmě že v této instituci seděli lidé, kteří dokázali spoustu věcí, ale RBG si získala pozornost jako nikdo před ní. Ona byla vždy tak neúnavná, jak četla svá stanoviska, hlavně disenty – byly velmi silné a vášnivé, samozřejmě geniální. Ani nejde říct, že by měla v rukávu nějaký obrovský případ, třeba jako Sarah Weddingtonová, která vyhrála Roe vs. Wade. Ta je sice velmi slavná, ale RBG strategicky postupem času rozebrala ty překážky, které ženám stály v cestě za rovnoprávností.

Co Spojené státy s jejím odchodem ztratily?

Amerika přišla o mnoho věcí. A kvůli tomu, kdy zemřela, tedy tak blízko prezidentským volbám, jsou další v sázce. Jako akademička zaměřená na americkou ústavu si myslím, že je v ohrožení legitimita Nejvyššího soudu. Systém federální vlády má tři větve, z nichž každá vyvažuje ty zbývající, jde o celý systém kontroly a vyvažování.

Nejvyšší soud má být v tomto ohledu jakožto soudní moc ta objektivní, neutrální část, která politické rozmary těch zbylých dvou – moci výkonné a zákonodárné – dá do pořádku. Proto nejvyšší soudci získávají doživotní mandát, aby z Nejvyššího soudu nebyla politická instituce, ale nezaujaté, stabilní těleso. Takže to, že Ginsburgová zemřela zrovna v tuto chvíli a že se republikáni snaží za každou cenu protlačit její nástupkyni v rekordně krátkém čase, což obvykle trvá měsíce, je minimálně z hlediska ústavního práva znepokojující. A zesiluje to domněnku, že Nejvyšší soud ztratí svou důvěryhodnost.

Jakou důvěru mají v tuto instituci Američané?

Pamatuji si třeba, že při prezidentských volbách v roce 2000, tehdy proti sobě byli George Bush ml. a Al Gore, byl výsledek voleb zpochybněn. A případ se dostal až k Nejvyššímu soudu, byla z toho velká diskuse hlavně o tom, jak se hlasy sčítaly. Ale Nejvyšší soud došel k určitému rozhodnutí (prezidentem se stal i přes pochybnosti Bush ml., pozn. red.) a Gore ustoupil.

Vzpomínám si, že se zejména zahraniční média zaobírala neobvyklostí toho, že Američané takto ochotně přijali rozsudek Nejvyššího soudu, který rozhodl o výsledku voleb. Nedošlo na žádné nepokoje, nemluvilo se o puči, prostě šlo o pokojné předání moci. A to kvůli obrovskému respektu, který Američané k instituci Nejvyššího soudu chovají. Já se teď obávám, že úmrtí RBG tuto důvěru destabilizuje. Že na ni teď bude nahlíženo jako na politické těleso. Už jen jmenování Bretta Kavanaugha před dvěma lety do funkce nejvyššího soudce se zdálo být velmi politickým, takže to, co se teď děje? Nevím, co z toho může vzejít, ale myslím si, že to může být velmi destruktivní.

Donald Trump nominoval na místo Ginsburgové soudkyni Amy Coney Barrettovou. Rozdílů je mezi nimi nespočet. Jakou změnu Barrettová potenciálně přinese?

Barrettová patří mezi ty, kteří ústavu vykládají podle jejího původního znění, tudíž ji zajímá, co si mysleli lidé, když tento dokument psali. Takže má velmi omezující chápání šíře ústavní ochrany. Ginsburgová ústavu brala jako živý text, který se s časem proměňuje a je potřeba jej adaptovat na současnost, kdy získává nový význam. Každá z nich proto vnímá náš závazek k rovnoprávnosti jiným způsobem. Barrettová je konzervativní soudkyně, kterou podporuje Federalistická společnost, taktéž velice konzervativní organizace, která se snaží protlačit stejně smýšlející soudce a odborníky.

A s její nominací, takhle před volbami, Trump na ty ultrakonzervativní kruhy zjevně cílí. Chci říct: dříve mluvil o tom, že je pro potraty, teď obrátil a je proti. To jsou prostě politická rozhodnutí.

Ano, je to jeho efektivní politická strategie. Vždyť on byl před čtyřmi lety kandidát s tak – domněle – nepravděpodobnými šancemi na úspěch u ultrakonzervativních voličů. A podpořila ho tehdy i Phyllis Schlaflyová. Prezident tehdy slíbil, že bude bojovat za jejich agendu – tradiční rodinu například. A to on skutečně dělá! Myslím si, že i tímto krokem, nominací Barrettové, chce povzbudit konzervativní voliče, aby přišli k volbám a hlasovali.

Soudkyně Barrettová byla v Trumpově hledáčku už před dvěma lety, tehdy zvolil jako nominanta Bretta Kavanaugha, ale sama jste řekla, že si ji teď prezident vybral za rekordně krátkou chvíli. Jaká je teď její agenda?

Podle průzkumů většina Američanů míní, že by se s tímto rozhodováním mělo počkat do voleb a inaugurace. Takže jde o něco mimořádného a já si nemyslím, že by to bylo vhodné. Co se týče agendy soudkyně Barrettové, ona v této otázce není moc sdílná. Nemluví o žádných konkrétních plánech ohledně potratů a dalších témat. Je na takové otázky připravená, nedělá rozhovory jen tak, aniž by dopředu získala okruhy. Ale její postoje se dají dobře vyčíst z jejích dřívějších vyjádření – nevěří třeba právě v legitimitu rozhodnutí v případu Roe vs. Wade. To je znepokojující.

Obecně ale panuje celkem jasná představa, jaké hodnoty by Barrettová zastávala.

Dost pravděpodobně představuje třeba hlas, který konzervativci u Nejvyššího soudu potřebují, aby zrušili Obamacare, tedy zákon o dostupném zdravotním pojištění i pro chudší vrstvy. To by mohlo potenciálně zruinovat miliony Američanů, nehledě na současnou pandemickou situaci, jež ovlivnila životy statisíců lidí v USA, z nichž mnozí trpí dlouhodobými následky. Lidé se v diskusi o Barrettové hodně soustředí na otázku reprodukční svobody a potratů, ale mě znepokojuje i to, že je Obamacare v ohrožení. Kdyby Senát nominaci schválil, šlo by pak o zdaleka nejkonzervativnější složení Nejvyššího soudu v americké historii.

K čemu by její zvolení tedy mohlo vést?

V ohrožení by nebylo jen právo na potrat nebo Obamacare, ale i volební práva. A třeba rozšíření práv policie, mohlo by to vést ke spoustě věcí. Ovlivnily by celé generace a já se obávám, že ti, co jsou v tuto chvíli nejzranitelnější, by tím byli nejvíce zasaženi. Chudí lidé, imigranti, menšiny, ti, kteří strávili čas ve vězení, LGBTQ komunita a další.

Nepřipravuje si ale Trump také půdu pro další podobnou povolební situaci, jako jste zmiňovala na začátku s Bushem mladším a Gorem? Vzhledem k tomu, jak bezprecedentní letošní prezidentské volby jsou a jak nejasně Trump mluví o případném předání moci? S Barrettovou by měl Nejvyšší soud jasnou konzervativní většinu.

Kolem toho panují velké obavy. Jeho rétorika nasvědčuje tomu, že se vlastně připravuje na to, že i kdyby prohrál, vysvětlí to zmanipulovanými volbami. A jak říkáte – pokud existovaly nějaké pochybnosti kolem výsledku voleb, byl to dosud Nejvyšší soud, kdo o tom jako poslední instance rozhodl. A pokud tak tato instituce učiní, ale lidé budou mít pocit, že nereflektuje demokratický systém? Potom to rozhodnutí nepřijmou jako v roce 2000, budou ho zpochybňovat.

Myslíte tím další protesty?

Nejvyšší soud je skutečně ten poslední arbitr, takže by se lidé neměli kam odvolávat. Takže Američané by prostě museli přijmout to rozhodnutí. A kdyby ne, netuším, co by z toho mohlo vzejít. Byla by to bezprecedentní situace.