Tohle není sci-fi. Nejodvážnější stanice metra hravě trumfnou pražskou linku D

Ne že by efekt značil kvalitu architektury. U podzemní dráhy je ale výhodou, když přes okno vlaku poznáte, kde zastavujete. Dá se toho dosáhnout i jemnými prostředky, jaké patří třeba i k tradici pražského metra. Na světě lze ale najít i o třídu působivější příklady, které vás doslova ohromí.

Pro srovnání začněme v Praze, kde se začíná stavět první úsek linky D. Každou stanici navrhl jiný architekt, na jednotnou identitu dohlíží „šumný“ David Vávra. Architektura je velmi střídmá, aby nepřebila uměleckou výzdobu. Ale i již vybraná díla se z pohledu efektnosti drží spíš při zemi, převažuje jednoduchost. Nejvýrazněji zatím vypadá stanice Olbrachtova od architekta Pavla Sýse, jejíž strop vyzdobí malíř Vladimír Kokolia. Na první pohled působí obraz abstraktně, ale jsou na něm stojící lidé pozorovaní shora. Další stanice oživí Jakub Nepraš či Vladimír Kopecký.

I mnichovské stanici Georg-Brauchle-Ring z roku 2003 vtiskl podobu umělec, ale víc se odvázal. Franz Ackermann na stěnu s názvem Velká cesta vyskládal barevné panely střídané tisky vlastních obrazů, pohlednic, map a fotografií z Berlína či New Yorku. Cestující se tak ocitají mezi dvěma 120 metrů dlouhými obrazy. Autor za ně získal i cenu za umění v architektuře. Efektní jsou v Mnichově též stanice Candidplatz, Westfriedhof či Dülferstrasse.

Vidět stanici Toledo a zemřít. Kdybychom tedy parafrázovali známé rčení o Neapoli. Katalánský architekt, designér a malíř Oscar Tusquets Blanca, žák a kolega Salvadora Dalího, vytvořil ze stanice metra úchvatný podmořský svět, do kterého se cestující přímo ponoří. Využil tisíce kousků modré mozaiky v různých odstínech a obložil jimi zevnitř i komín autorem zvaný „kráter“, který přivádí 38 metrů pod zem denní světlo.

V italském přístavu nelze opominout ještě stanici, kterou v dynamickém pop-stylu ztvárnil slavný americký designér Karim Rashid. K podlahám s počítačově stylizovaným dekorem a stěnám se svými oblíbenými symboly Rashid přidal futuristickou sochu Synopsis a osvětlení uspořádané do trojúhelníkové sítě.

Jako by pražské metro jezdilo až do Berouna či do Brandýsa. Pařížská metropolitní oblast Île-de-France se pustila do obřího projektu automatického metra Grand Paris Express, do roku 2030 má být hotovo 200 kilometrů tratí se 71 stanicemi. Jednou z nich bude stanice pro města Clichy-sous-Bois a Montfermeil. Soutěž na její podobu i náměstí nad ním vyhrálo katalánské studio Miralles Tagliabue EMBT. V rámci modernizace zanedbaného předměstí chtěli architekti dát místu novou identitu – přeměnit ho na živé náměstí. Žije tu hodně lidí původem z Afriky, na hravě zprohýbané stěny proto využili africké motivy a barvy.

Součástí sítě Grand Paris Express bude i stanice na předměstí Vitry-sur-Seine, navržená francouzským ateliérem King Kong. Nadzemí je integrované do parku a má podobu zvlněné betonové desky s výřezy pro stromy. Vnitřek architekti pojali jako snovou jeskyni ozařovanou shora denním světlem.

Stanici Drassanes ze 60. let v Barceloně v roce 2009 rekonstruovalo místní studio ON-A. Zaoblený černobílý design připomínající interiéry ze starých sci-fi filmů je založený na stejných barvách a materiálech, jaké jsou použité na projíždějících vlacích. Bílá na stěnách přechází ve křivkách na podlahy, s tím kontrastuje černý strop s úzkými svítidly.

Když nějaké město hostí významnou akci, často k tomu vybuduje architektonický symbol jako památku. Při výstavě Expo '98 v Lisabonu se jím stalo nádraží Oriente a pět nových stanic metra. Jednou z nich je Olaias, navržená architektem Tomásem Taveirou, s nímž spolupracovali umělci Pedro Cabrita Reis, Graça Pereira Coutinho, Pedro Calapez a Rui Sanchez. Interiéru dominují červené industriální plechy, světlík z barvených skel a obklady tvořící optický klam.

Nejen Praha, ale i norská metropole rozšiřuje metro, do roku 2025 postaví šest stanic k poloostrovu Fornebu. Na dvě z nich vyhrála soutěž britská kancelář Zaha Hadid Architects. Design nástupiště stanice Fornebuporten může připomínat pražské metro. Možná i proto, že jedním z vedoucích projektu byl Čech Daniel Fišer. Obkladové panely mění barvu a intenzitu světla podle denní doby.

Metru ve Stockholmu se přezdívá nejdelší umělecká galerie na světě, protože většinu stanic zdobí umění. V některých ponechali architekti skalní stěny a stropy bez obkladu, takže vypadají jako malované jeskyně. Jednou z nejpůsobivějších je stanice Solna Centrum s převažující rudou barvou připomínající peklo, dekorovaná v roce 1975 Karlem-Olovem Björkem a Andersem Åbergem.

Na první fázi stavby metra s 37 stanicemi v katarském hlavním městě, které se buduje před mistrovstvím světa ve fotbale v roce 2022, vyhrálo soutěž nizozemské UNStudio. Futuristický design s odkazy na tradiční architekturu má spojovat minulost s budoucností země. Architekti vytvořili systém, z něhož lze skládat různé kombinace, takže každá stanice bude mít vlastní tvář, ale zůstane zachovaná jednotná identita. První z řady byla stanice Msheireb, integrované světelné linky slouží pro efekt i jako orientační prvky.

Jednou z dominant nové finanční čtvrti na předměstí saúdskoarabského Rijádu se stává přestupní stanice metra, kterou s kolegou Patrikem Schumacherem designovala zesnulá Zaha Hadid. Zvlněné fasády a interiéry navržené s pomocí počítačových algoritmů vyjadřují dynamiku důležitého dopravního uzlu.