Nejdražší rouška na světě, nebo běžný respirátor? Záhada nákupu v Číně rozluštěna

Seznam Zprávy v úterý upozornily na smlouvu, kterou 17. března podepsal s čínskou firmou Liyi Trade Limited ředitel odboru správy majetku Ministerstva vnitra Miroslav Konopecký. V kontraktu je totiž napsáno, že resort nakoupil jeden a půl milionu jednorázových roušek (disposable face mask), přičemž jedna stála zhruba osmdesát korun.

Celý obchod vyšel na 121 milionů korun. Miroslav Konopecký na žádost o rozhovor nereagoval. Ministr vnitra Jan Hamáček (ČSSD) ale okamžitě odmítl, že by ministerstvo pochybilo.

„Někdo udělal ve smlouvě chybu,“ reagoval Hamáček na zjištění Seznam Zpráv, že podle smlouvy nakoupil možná nejdražší roušky v České republice. Ona chyba je podle něj pouze v textu smlouvy. „Já za to samozřejmě mohu někoho vyhodit, ale pro mě je důležité, že jsem zaplatil za respirátory a že mi do republiky přiletěly respirátory. A to mám zdokumentované.“

Jan Hamáček následně redakci naposílal přes třicet stran dokumentů, certifikátů, dodatků smluv a fotografií a vybídl své podřízené, aby okolnosti celého byznysu otevřeně popsali.

Rozpovídal se i jindy mediálně zdrženlivý Jaroslav Tvrdík.

„Ten bláznivej příběh je ospravedlnitelný jen tak, že byla válka. Že jsme v té době zoufale hledali respirátory a prosili na kolenou, aby nám něco dodali,“ popisuje poněkud chaotický byznys s firmou Liyi Trade Limited muž, který je oficiálně „jen“ poradce nákupního týmu. Ve skutečnosti má však absolutní přehled o nákupech Ministerstva vnitra v Číně.

Co se tedy vlastně stalo?

Ministerstvo vnitra podepsalo smlouvu s čínskou firmou Liyi Trade Limited, která podle spolku Sinopsis vznikla teprve před půl rokem. Její základní jmění čítá zhruba 33 tisíc korun a primárně obchoduje s alkoholickými a nealkoholickými nápoji a čajem.

Jan Hamáček vysvětluje, proč si ministerstvo vybralo zrovna tuto firmu: „Výrobce ochranných pomůcek nám napsal, že není schopen přijmout platbu v dolarech a že nás proto žádá, abychom tu platbu provedli skrz jeho dceřiné eseróčko v Hongkongu.“

A tím eseróčkem je podle něj právě nově vzniklá společnost Liyi Trade Limited.

Aby svá slova ministr dokázal, dal Seznam Zprávám k dispozici i původní smlouvu s výrobcem. Jenže na té je také v kolonce zboží uvedeno: jednorázová rouška (disposable face mask). Tedy, jak vidno, „chyba“ se nevloudila jen do jednoho dokumentu.

Ze smlouvy vyplývá, že si čínská společnost vymínila platbu předem a ministerstvo ještě ten den poslalo bezmála pět milionů dolarů na účet Liyi Trade Limited.

I k tomuto transferu zaslal ministr vnitra několik dokumentů. Například v potvrzení o platbě vystavené čínskou firmou je v kolonce zboží napsáno: respirátor (N95medical protective mask).

Po zaplacení dodala Liyi Trade zboží, které je jednou označeno jako rouška, jindy zase jako respirátor, na letiště v Šen-čenu. Tady spolu s dalšími tunami zdravotních pomůcek mělo být naloženo do velkokapacitního letounu An-124 Ruslan.

Na transfer dohlížel Jaroslav Tvrdík. Nic nenapovídalo tomu, že by tady měla nastat nějaká další komplikace, kapacita letounu totiž měla pohodlně pokrýt celou zásilku.

„Vojáci nám slavnostně orazítkovali, že kapacita Ruslanu je tisíc kubíků. Jenže když letoun dorazil, tak jim došlo, že když vsunete do kulatého trupu letadla čtvercové bedny, tak tam zůstane spoustu prázdného nevyužitého místa,“ vzpomíná poradce Tvrdík.

A rázem nastal problém. Hranaté bedny se prostě do kulatého letadla nepodařilo vměstnat všechny. „V první várce Ruslan odvezl jen 620 kubíků ochranných pomůcek a v druhé asi jen 580. Za ty dva lety tedy nebyli schopni odvézt to, co bylo naplánované pro jedno letadlo.“

Část nakoupeného materiálu pro zdravotníky tedy zůstala ve skladu na letišti v Šen-čenu. Včetně poloviny zboží zakoupeného od společnosti Liyi Trade Limited.

Co s tím? Ministerstvo se rozhodlo k překvapivému kroku.

„Tlačili jsme je k tomu, aby si to zboží vzali zpět s tím, že jsme nebyli úplně spokojení,“ vysvětluje náměstek ministra vnitra pro řízení sekce ekonomiky a provozu Vilibald Knob.

Ministerstvo si najednou uvědomilo, že to, co už objednalo i zaplatilo, je v porovnání s jinými objednávkami drahé a až moc kvalitní.

„V tu dobu jsme si to vyhodnotili tak, že tak drahé FFP2 nepotřebujeme, a tak jsme chtěli, aby si zboží vzali a vrátili nám peníze,“ říká Knob.

Čínská společnost na to zpočátku přistoupila. Podepsal se dodatek ke smlouvě, podle níž měla Liyi Trade do dvou týdnů poslat polovinu peněz: tedy bezmála dva a půl milionu dolarů zpět na ministerský účet. Jenže platba se neuskutečnila.

„Oni se nakonec postavili na zadní a řekli, proč bychom vám dávali peníze za zboží, které jsme vám dodali,“ popisuje otočku Vilibald Knob.

Nakonec se tedy obě strany zase dohodly jinak a podepsaly druhý dodatek ke smlouvě.

Výměna zboží za zboží. Liyi Trade si vzala své výrobky zpět a zavázala se, že k prvnímu květnu dodá 1 346 000 kusů levnějších nemedicínských respirátorů typu N95 v ceně zhruba padesát korun (1,85 dolaru) za kus, ovšem tentokrát od jiného výrobce.

„Když to odlehčím, tak pan ředitel ušetřil nějakou korunu, protože za těch 750 000 jsme dostali jiné a trochu levnější,“ shrnuje podivný výměnný obchod náměstek Knob.

Zajímavé je, že v obou dodatcích smlouvy se o původním zboží píše jako o jednorázové roušce, zatímco u vyměněného je už jasně specifikováno, že se jedná o respirátor dle normy KN95.

Takový je zatím příběh poloviny zboží, které zůstalo v Číně.

A co dodávka od firmy Liyi Trading, která dorazila pětadvacátého března kolem jedné hodiny ráno do České republiky v Ruslanu?

Jaroslav Tvrdík Seznam Zprávám přeposlal e-mail s fotografií respirátoru - podle něj důkaz, že do Čech nedorazily jednorázové roušky, jak je psáno ve smlouvě, ale medicínské respirátory FFP2.

Onen e-mail odeslal druhého dubna Matěj Lejsal, ředitel domova pro seniory Sue Ryder do česko-čínské obchodní komory.

V textu žádá, aby mu komora pomohla s překladem obalu respirátoru, který domovu ovšem nedodalo Ministerstvo vnitra, ale neznámý dárce. V příloze je fotografie. Podle Tvrdíka důkaz, že respirátor existuje.

„Na obalu je v čínštině uveden výrobce, od kterého Liyi Trade respirátor nakoupila. To jsou ty respirátory, které jsme přivezli,“ říká Tvrdík.

Sinoložka Seznam Zpráv Daniela Kučerová potvrdila, že jméno výrobce na fotografii respirátoru se opravdu shoduje s výrobcem z dokumentace, kterou Seznam Zprávám poskytlo Ministerstvo vnitra. Jenže je to opravdu prokazatelné potvrzení, že chyba ve smlouvě byla pouze na papíru?

Jednoznačný důkaz má přitom Ministerstvo vnitra po celou dobu u sebe. Tím důkazem je celní prohlášení. Každé zboží, které dorazí do Česka, musí projít celnicí. A celníci kontrolu nejen množství, ale také to, o jaké zboží se ve skutečnosti jedná.

Už v úterý Seznam Zprávy Jana Hamáčka žádaly o předložení celního prohlášení. Slíbil, že se ho „pokusí sehnat“. Totéž zopakoval ve čtvrtek jeho náměstek Vilibald Knob.

„Ve složce k této transakci by být mělo, nevím, proč není. Každopádně ho budu shánět,“ řekl náměstek Knob.

Do uzávěrky tohoto textu se tak nestalo.

Jaroslav Tvrdík k tomu dokonce nabídl vysvětlení: „Já mám vysvětlení, proč vám to nechtějí dát. Já si nejsem jistý, jak ty Ruslany proclili. A to je možná pointa celého příběhu,“ naznačuje Tvrdík možnost, že zboží ve skutečnosti nikdo z celníků neviděl.

Seznam Zprávám nakonec po uzávěrce textu, tedy až po několikadenním naléhání, dokument z ministerstva vnitra dorazil. Vyplývá z něj, že ministerstvo opravdu dovezlo 750 tisíc kusů respirátorů.

Teď ještě ministerstvu vnitra zbývá dodat prohlášení ke zbytku zásilky z Číny.

Poznámka: Tento text jsme aktualizovali poté, co ministerstvo vnitra (po uzávěrce) dodalo požadovaný dokument.