Nejdivnější volby. Duda vyhrál, Trzaskowski se smál a Kaczyński modlil

„To je sci-fi. Teď se musíme jako opozice soustředit a vyhrát říjnové parlamentní volby a já se soustředím jen na Varšavu,“ říkal mi ještě v září primátor polské metropole Rafał Trzaskowski z opoziční Občanské platformy na otázku ohledně kandidatury. O deset měsíců později je všechno jinak. V neděli kolem deváté večer vystoupil s rodinou na pódium, aby pozdravil své příznivce a svůj štáb po několikatýdenní vyšponované prezidentské kampani.

V parku u Visly pod varšavským Novým městem se začali lidé scházet kolem osmé večer, o hodinu později tu bylo celkem plno, ale na polské poměry to nebyla žádná ohromná účast. Jasně převažovali mladí a docela rozjaření lidé. Někteří měli roušky, někteří si hlídali rozestupy, ale v davu se to dělá jen dost těžko.

Mezi lidmi asi 25 minut před uzavřením volebních místností pobíhal i známý exministr Radosław Sikorski. „Vím tolik, co vy,“ říká mi europoslanec na otázku, jak podle něj dopadnou výsledky voleb. A já mám v tu chvíli jen svou zkušenost, pár dat o volební účasti a takový niterný pocit, že se nakonec někdy v pondělí nebo úterý, až přijdou konečná čísla, bude slavit jinde.

Na pódium Trzaskowski vešel se svou rodinou přesně v devět hodin. Hrála k tomu známá píseň z 80. Let od Tomasze Lipińského „Ještě bude překrásně, ještě bude normálně“, která doprovázela celou Trzaskowského kampaň. Ve stejnou chvíli se v Polsku zavřely volební místnosti, i když na některých místech se kvůli mimořádně vysoké účasti a hygienickým opatřením dál stály fronty.

Když začal Trzaskowski mluvit, na velkoplošné obrazovce naskočila čísla prvního exit pollu, tedy odhadů na základě dotazování u volebních místností. Podle nich vyhrál Duda s náskokem 0,8 procenta. Byl to tak minimální rozdíl, že se z něj nedalo vlastně vyvodit vůbec nic.

Trzaskowského projev rozhodně nebyl vítězný, ale spíš dost opatrný. Svým voličům Trzaskowski nechtěl vzít naději na vítězství, ale slovy jasně naznačoval, že je připravený uznat volební porážku. „Bez ohledu na výsledek se zítra všichni probudíme v úplně jiném Polsku. Podařilo se probudit miliony Polek a Poláků. Garantuji vám, že ten náš sen, sen o Polsku, které dokáže být znovu jednotné, které se dokáže shodnout v nejdůležitějších věcech a které je hrdé na svou tradici, ale kouká do budoucna, o Polsku, které je spravedlivé, evropské, tolerantní a ve kterém nás nikdo nerozděluje, tak o tomto snu jsem přesvědčený, že se zítra splní,“ řekl za skandování hesla „Zvítězíme, zvítězíme“.

„Mysleli, že mají úplnou moc, ale najednou mají v očích strach. Toho musíme využít. Musíme toho využít hlavně k tomu, abychom se sjednotili, musíme tu naději vdechnout do všech srdcí. I těm, kdo hlasovali jinak než my,“ řekl Trzaskowski o druhém táboru a pak poděkoval také Andrzeji Dudovi. „Lituji, že se nám nepodařilo setkat se,“ pokračoval kandidát ve smířlivém tónu. „Nezávisle na tom, co se stane, budu vždycky podávat ruku těm, kteří přemýšlejí jinak,“ pokračoval za skandování „Rafał, Rafał“.

Na scéně pak vystřídal mikrofon za megafon, ten se totiž stal určitým symbolem Trzaskowského kampaně. Na základě fotky s megafonem dokonce vznikla grafika, kterou do svého vydání před volbami dodal deník Gazeta Wyborcza. Ten se dlouhodobě otevřeně staví na stranu opozice, a je tak jedním z táborů extrémně polarizované polské mediální scény.

Ve stejnou dobu zazníval asi 50 kilometrů na sever od Varšavy jinak laděný projev. Prezident Andrzej Duda pronesl vítěznou řeč, ve které ale překvapil radikální změnou rétoriky. Jeho projev byl smířlivý, vyzval ke sjednocení a k zasypávání příkopů. Jenže praskliny, které pukly během téhle kampaně, nezmizí během jednoho večera.

„Viděli jste tu skvělou volební účast? Téměř 70 procent? Vyhrát při takové účasti to je něco mimořádného, děkuji mým spoluobčanům,“ řekl prezident, který byl v té době stále nejistým vítězem. Gratulace zamířily i na adresu Trzaskowského. A velké díky mířily kromě rodiny a štábu také za předsedou strany Právo a spravedlnost Jarosławem Kaczyńským. Ten přitom v Pułtusku nebyl. Stejně jako při volebním večeru po prvním kole se politik modlil ve svatyni v Jasné Hoře. Sám do kampaně přímo vstoupil jen dvakrát.

Za světlý moment volebního večera řada komentátorů označila projev Dudovy dcery Kingy. „Chtěla bych apelovat na to, aby se v naší zemi nikdo nebál vyjít z domu. Nezávisle na tom, jakou máme barvu kůže, koho podporujeme a koho milujeme. Všichni jsme si rovni, nikdo si nezaslouží být objektem nenávisti,“ prohlásila pětadvacetiletá Dudová, která bydlí v Londýně.

Slova přitom následovala krátce po brutální kampani, ve které Duda využíval téma homofobie a vzbuzování strachu před sexuálními menšinami a jejich domnělou ideologií. Šermovalo se i „židovskými požadavky na reparace“ a německou kartou.

Duda použil LGBT jako zástupné, ale mobilizační téma, které už v minulosti konzervativcům zafungovalo. Měl to o to snazší, že symbolem vstřícného přístupu k sexuálním menšinám je v zemi právě varšavský primátor Trzaskowski. Ten svou kampaň nejdříve postavil na tom, že voliči strany PiS nejsou jeho nepřátelé.

„Ale čím déle ta kampaň trvá, tím víc se vrací do zajetých kolejí Občanské platformy: dokola mluví o předsedovi Jarosławu Kaczyńském, o tom, že prezident Duda nemá vlastní vůli a že pokud bude dál vládnout tenhle tábor, Polsko nebude demokratickým státem. To je podle mě jeho slabost, protože pokud by jeho kampaň trvala tak dlouho jako u ostatních kandidátů, neměl by už tak vysokou podporu,“ řekl mi dva dny před volbami publicista Marcin Makowski.

To, že se Trzaskowského kampaň postupně proměnila, se odrazilo třeba v hádce o televizní debatu, která se nakonec nekonala. Radikální stoupenci Trzaskowského také několik dní před volbami rozjeli „hvězdičkovou kampaň“. Hvězdičky vidím i cestou autobusem na Trzaskowského volební večer. Mladý muž má na bílém tričku osm černých hvězdiček „***** ***“. Normálně bych si toho ani nevšiml, ale dva dny teď byly takových hvězdičkových vzkazů plné polské sociální sítě.

Odpůrci vládnoucí strany PiS tak vyjadřovali své postoje během volebního moratoria. Během takzvaného „volebního ticha“ se nesmí agitovat a politika má být až do uzavření volebních místností tabu. Hvězdičky ale zákaz obcházejí. Jak? Dosaďte si místo nich vulgární vzkaz „Je*at PiS“. S původní Trzaskowského rétorikou to dohromady nejde, v polarizovaném Polsku si ale každá ze stran dokáže podobné věci omluvit. Novináři naklonění opozici argumentovali tím, že jedno sprosté slovo po měsících vyvolávání nenávisti vlastně už nic není a pouze uvolňuje frustraci. „Homofobie a antisemitismus ti nevadí?“ ptali se často těch, kteří hvězdičkové vzkazy kritizovali.

Všechno to koresponduje s atmosférou v zemi, která je po půlroční prezidentské kampani a prakticky dvouleté kontinuální volební kampani vyšponovaná na maximum. Právní stát, legislativa a celá politická kultura navíc dostaly v posledních letech tak na frak, že je v Polsku možné i zdánlivě nemožné. Napětí a nejistotu ještě podtrhly poslední průzkumy před druhým kolem, ze kterých se nedalo vyčíst nic jiného než to, že je to nejspíš padesát na padesát a že může rozhodnout několik desítek tisíc hlasů.

„Je to nejdivnější volební noc v mém životě, protože nevíme, kdo vyhrál, chyba může být v hranicích tří procent,“ říká mi pak zhruba o hodinu a půl později v Trzaskowského štábu Małgorzata Kidawová-Błońská. Právě ji Trzaskowski v závodě o prezidentský palác vystřídal.

Populární politička, která proti sobě nepopouzí zdaleka tolik voličů jako jiní politici, si ještě na začátku března vedla v průzkumech relativně obstojně. Nejdříve to vypadalo, že prezident Duda vyhraje už v prvním kole, pak už čísla mluvila o vyrovnanějším druhém kole. Jenže pandemie koronaviru polské volby obrátila vzhůru nohama.

Politici se kvůli vlastním zájmům dva měsíce nedokázali shodnout, zda se volby budou v květnovém termínu konat a hlavně jak. Pravidla se měnila za chodu, během několika hodin. Nakonec pár dní před volbami šéf vládnoucího konzervativního tábora Jarosław Kaczyński zavelel, že se volební místnosti neotevřou. A pak se volby přesunuly na konec června.

Kidawová-Błońská měla v té době kvůli sérii přeřeků a chyb a nejasné „pandemické volební strategii“ už jen kolem pěti procent a Občanská platforma ji podle zákulisních informací dost nevybíravým způsobem donutila k odstoupení. Ponižovat ženy-političky má už bohužel v polské politice tradici a dovedou to i konzervativci.

„Kampaň byla divná, hrozně moc se toho během ní stalo. Ale pokud Rafał vyhraje, a ta šance tu je, budu jedním z nejšťastnějších lidí v zemi,“ odpovídá pak Kidawová-Błońská na moji otázku, jak se teď při volebním večeru cítí jako pouhá divačka, i když usměvavá. Opodál pokuřuje doutník její manžel. „Nebýt pandemie, všechno by vypadalo jinak. Přemýšlel jsem, jak by vypadaly naše životy,“ klábosí se mnou při čekání na manželku.

Přání Kidawové-Błońské se ale nesplnilo. Státní volební komise v pondělí ráno zveřejnila průběžné výsledky. Po sečtení téměř 100 procent okrsků je už jasné, že v prezidentském paláci zůstane bydlet Andrzej Duda.

Bratrovražedný boj, který vrátil Polsko někam o 10 let zpět – čili do doby, kdy politice dominovaly jen dva politické tábory Donalda Tuska a Jarosława Kaczyńského – teď trochu poleví. Kampaň skončila, volební výsledky jsou (naštěstí) přesvědčivé a povolební protesty jsou (snad) zažehnány.

Pokud se nestane něco mimořádného, Polsko čekají další volby až v roce 2023. Národní, konzervativní a přitom sociálně populistický tábor Jarosława Kaczyńského má teď klid na vládnutí a od občanů další svolení pokračovat ve změnách státu k obrazu svému. Dotknout se to může hlavně soukromých médií, soudů a dalších institucí. Jisté je to, že klid v zemi nad Vislou rozhodně nebude.