Článek
V roce 2015 předala velení mladšímu synovi. Čtyři roky tedy kouká zpovzdálí, ale do chodu firmy stále mluví. „Je to docela příjemné, taková ta každodenní starost už ze mě spadla, já se mohu těšit z toho, co je za námi a že se firmě daří dál,“ svěřuje se zakladatelka firmy Siko, která letos očekává tržby 4 miliardy korun, a dodává: „Občas se říká, že ten zakladatel od toho nemůže odejít, ale já jsem od toho odešla s klidným svědomím a docela dobrými pocity, protože ta doba předávání trvala tak 4, 5 let, moji synové vedle mě se podíleli na vedení a připravovali se na to a vlastně jsme museli všichni získat takové to povědomí, jak oni, tak my, v rodině i ve firmě, aby přijali tu jejich roli.“
Na Slovensko ano, v Rakousku a Německu fungují jinak
Momentálně chystají další pobočky na Slovensku. Jaroslava Valová vysvětluje proč: „Posilujeme, budeme otevírat novou pobočku v Prešově, v Košicích jsme velice úspěšní, tak doufám, že v Prešově budeme úspěšní také. Je pravda, že Slováci si potrpí na značkové výrobky, Nevím proč, ale když jsme tam před 10 lety přišli, tak tam byly platy menší než tady, ale přitom se tam prodávalo dražší zboží.“
Expanzi do dalších zemí nevylučuje, ale jak říká, musí se opatrně: „Máme nakontaktovaného jednoho výrobce v Maďarsku, do Polska jsme nikdy ani neuvažovali, Poláci jsou dobří obchodníci, tak si myslím, že tam nikoho dalšího nepotřebují, aby tam šel někdo od nás. Zkoušeli jsme se zorientovat na trhu v Rakousku a Německu, ale tam to funguje úplně jinak, než jsme zvyklí. Tady u nás lidé mají velké showroomy, lidé vidí, jak to bude vypadat, kdežto tam fungují zavedená studia s architektem, ten jim doporučí řemeslníky, ti jsou sdružení opravdu v kvalitních řemeslných svazech. Jednak je tedy zaručeno, že ten řemeslník bude – a že bude kvalitní. Podobné showroomy jako tady, to jsme tam ani neviděli, tam potom proniknout na ten trh vzhledem k tomu, že jsou tam ty řemeslné svazy, nebylo úplně jednoduché.“
Vlastní výroba? Jde o lidský potenciál
„Bylo jedno takové období, kdy jsme přemýšleli o vlastní výrobě koupelnového nábytku, tak jsme uvažovali, že bychom mohli koupit Svitavy nábytek jako výrobu nábytku. Pak jsme si řekli: Ševče, drž se svého kopyta – aby se ta naše pozornost netříštila. Díky tomu, že se tam pak začal vyrábět náš nábytek, tak se ta fabrika pozvedla a my jsme to kupovali od nich,“ vysvětluje, proč od záměru nakonec upustili.
A doplňuje: „Nejde vždy o peníze, ale o lidský potenciál. Vyhodnotili jsme, že daleko lepší bude kupovat od toho, kdo to umí, a my se budeme věnovat tomu, abychom dobře prodávali – a ono je někdy daleko těžší prodat, a o to víc v dnešní době, než vyrobit, takže je třeba mít ten prodejní koncept dobře promyšlený a vstřícný k zákazníkovi, abyste uspěli.“
V Číně vyrábějí částečně – jejich privátní značky, stejně tak v Polsku. Například vany nebo interiérové dveře. „Někdo říká, že polské zboží není kvalitní, ale ono je třeba vybrat si kvalitního výrobce, my s tím máme dobrou zkušenost. Stejně tak v Číně jsme měli štěstí. V polovině 90. let syn Víťa začal jezdit do Číny, vzhledem k tomu, že zvolil úplně jiný typ spolupráce, tam si to pohlídal ve fabrice, najal čínská děvčata, strašně šikovné manažerky, které nám to tam pohlídaly, takže jsme neměli žádný problém a naše tamní výrobky jsou téměř bez reklamací,“ říká zakladatelka miliardového byznysu.
Vše přebolí prací, i rozvod nebo riskantní dluh
Odpočívat Jaroslava Valová příliš neumí. Nebylo to podle ní možné. 20 let bydlela v domě, kde současně sídlila firma, v práci byla pořád. Cítila, že ji firma potřebuje. „Jsem od přírody organizátor, organizuji rodinná setkání celé široké rodiny, na kola, na lyže, teď na to mám daleko víc času, když jsem konečně v důchodu,“ usmívá se 72letá podnikatelka.
Rozvod s manželem Vítězslavem, rozpad synova manželství, které rovněž neustálo tlak starostí, a taky fakt, že sama splácela riskantní úvěr 22 milionů korun. V tom, zda to všechno stálo za to a zda to přebolelo, má Jaroslava Valová jasno:
„Ono to přebolí právě u té práce, to pracovní vypětí je takové, že vy se zastavit nemůžete. Hlavně když se zadlužíte, máte odpovědnost i třeba za rodiny, které vám zastavily baráky. Kdybyste nevydržela, ohrozila byste plno lidí kolem sebe. Nejen zaměstnance, ale i rodinu, takže musíte zatnout zuby a makat.“
