Článek
Sazbu přídavků na děti nadále určí také fakt, jestli některý z rodičů pracuje, nebo alespoň dřív pracoval. Taková rodina má nárok na vyšší částku, na jedno nezaopatřené dítě to dělá tři sta korun navíc oproti základní sazbě.
Ústavní soud v úterý zamítl stížnost dvacítky senátorů z různých politických uskupení. Navrhovali, aby justice zasáhla a zrušila část zákona o státní sociální podpoře, který řeší přídavky na děti. Chtěli sjednotit doposud dvojitou sazbu dávek. Podle nich takové posuzování odporuje principu rovnosti a pro děti je diskriminační.
Soudci se však s takovými argumenty neztotožnili. „Zákonodárci považují zvýšenou míru přídavku za motivační. Motivační moment v ní spatřuje také Ústavní soud narozdíl od diskriminace, kterou jsme neshledali,“ uvedl soudce zpravodaj Tomáš Lichovník.
Podle závěru soudu nelze při vyměřování přídavků posuzovat dítě izolovaně, ale na základě příjmů celé rodiny. Pro dítě je motivační, pokud někdo z rodičů pracuje.
Dosavadní výše rodičovských příspěvků
Snížená sazba
Dítě 0–6 let – 500 Kč
6–15 let – 610 Kč
15–26 let – 700 Kč
Zvýšená sazba
Dítě 0–6 let – 800 Kč
6–15 let – 910 Kč
15–26 let – 1 000 Kč
Přesto soudci nebyli v závěru jednotní. Pět ze čtrnácti soudců, včetně předsedy Pavla Rychetského, projevilo odlišné stanovisko.
Podle Rychtetského, Kateřiny Šimáčkové a Ludvíka Davida mělo být senátorům vyhověno. „Většina ve svém zamítavém rozhodnutí posvětila ten závěr, že děti či mladiství mají pykat za rodiče, kteří jednají v rozporu s jejich nejlepším zájmem a do budoucna je negativně ovlivňují,“ uvedli soudci.
Vojtěch Šimíček byl ještě ostřejší. „Z řešení, zvoleného zákonodárcem, nicméně čouhá jako sláma z bot jeho účelovost, jeho důsledky jsou zcela nerozumné a neobstojí proto ani v modifikovaném testu proporcionality,“ ohradil se. Zákon podle něj jasně stanovil jako adresáta dávky nezaopatřené dítě a není žádný rozumný důvod, aby se děti odlišovaly podle toho, jak rodiče peníze získávají.
Dvacítka senátorů, včetně Jiřího Dientsbiera (ČSSD) nebo Václava Lásky (SEN 21), považuje část zákona o státní sociální podpoře za iracionální. Podle nich porušuje princip rovnosti, protože znevýhodňuje nejchudší rodiny. Namítali, že jsou děti posuzovány na základě toho, jaký druh příjmů jejich rodiče pobírají. Děti podle nich takovou situaci nemohou ovlivnit.
Na Ústavní soud se obrátili už v roce 2017. Soud však nyní stížnost zamítl. „Přídavek na dítě ve zvýšené výměře nemá povahu kompenzační dávky, ale má motivační charakter. Jeho smysl lze spatřovat v tom, že v nejlepším zájmu dítěte je život v takové rodině, jejíž členové se vlastním úsilím snaží vytvořit takové podmínky, které jsou pro pěči o dítě a jeho samotný rozvoj příznivé,“ píše se v nálezu soudu. Jinými slovy je podle soudu motivační, když alespoň jeden z rodičů pracuje, a proto má domácnost nárok na vyšší přídavek.
Přídavek na dítě dostávají rodiny, jejichž příjem nepřesáhne součin částky životního minima rodiny a koeficientu 2,70.
Například životní minimum pro rodinu se dvěma dětmi do šesti let je stanovené na 9450 korun. Pokud tedy domácnost celkově nepobírá nad 25 515 korun, má její nezaopatřené dítě na příspěvek nárok.
Dvě různé sazby příspěvků platí od ledna 2018. Na vyšší částku dosáhne rodina, kde nejméně jeden z rodičů pracuje, nebo má příjmy související s předešlým pracovním úvazkem, třeba nemocenskou nebo podporu v nezmaěstnanosti.
Základní výše příspěvku pro dítě do šesti let je 500 korun, zvýšená 800 korun. U dětí od šesti do patnácti let je to 610, respektive 910 korun.
