Článek
Naposledy svou sílu ukázala v roce 2011, kdy způsobila neobvykle velkou a silnou erupci, během níž došlo k vychrlení popela až do výšky 20 kilometrů. V důsledku toho byla zastavena islandská vnitrostátní letecká doprava, uzavřena letiště a zrušeno asi 900 letů. Oblak popela se tehdy asi na 24 hodin dostal i nad Česko. Podle vědců existují jasné známky toho, že se chystá znovu vybuchnout.
Vulkanologové pravidelně monitorují procesy, které se uvnitř sopky a v jejím okolí odehrávají. Grímsvötn se liší od obyčejných sopek a skrývá svoje záhady. Pod ledem. Jedinou trvale viditelnou částí vulkánu je starý hřeben na jižní straně, který tvoří okraj velkého kráteru. Právě na úpatí tohoto hřebenu pod ledem v minulých letech nejčastěji docházelo k erupcím.
Další její zvláštností je také to, že tepelný výkon sopky je mimořádně vysoký (2 000–4 000 MW), což způsobuje rozpouštění značného množství ledu a následnému vzniku skrytého ledového jezera z roztáté vody, jehož hloubka dosahuje 100 metrů. Čerstvý led neustále proudí do kaldery, kde taje, a tak hladina vody neustále stoupá.
Voda z jezírka může uniknout a poté, co asi 45 km cestuje pod ledem, se může na okraji ledovce vynořit jako povodeň, což v minulosti zničilo silnice a mosty. Vědci už ale umí pohyb vody pod ledem sledovat a včas všechny případné lidi ohrožené povodní varovat.
Grímsvötn je nejčastěji vybuchující sopkou Islandu, za posledních 800 let došlo k 65 erupcím. Časové mezery mezi erupcemi jsou proměnlivé. Před větší erupcí v roce 2011 došlo k menším erupcím v letech 2004, 1998 a 1983. Vysoká frekvence erupcí umožňuje vědcům detekovat vzorce (tzv. prekurzory), které vedou k dalším explozím. Nikdo ale nemůže určit konkrétní den, kdy se to může stát.
Islandští vědci pečlivě sledovali vulkán Grímsvötn od jeho erupce v roce 2011 a zaznamenali různé signály, které naznačují, že se chystá znovu vybuchnout, píše The Conversation. V poslední době byla zaznamenána zvýšená seismická aktivita.
Na základě scénáře minulých erupcí intenzivní zemětřesení trvající několik hodin (jedna až deset hodin) může signalizovat, že magma se pohybuje směrem k povrchu. V takovém případě je erupce je nevyhnutelná.
Menší erupce Grímsvötn spotřebují při interakci s vodou a ledem na povrchu hodně energie. To znamená, že popel je velmi vlhký a je lepkavý, a tak padá z oblohy relativně rychle. Mraky popela proto cestují jen několik desítek kilometrů od místa exploze. Podle webu The Conversation to je dobrý scénář pro Islanďany a hlavně pro leteckou dopravu, protože zabraňuje vzniku většího sopečného popelu, jehož výskyt ve velkém množství by mohl uzavřít vzdušný prostor.
Na otázku, zda se očekává malá nebo větší erupce, nelze získat přesnou a jednoznačnou odpověď. Podle vědců jsou islandské sopky složité přírodní systémy, jejichž rozvoj nelze určit.