NEJ olympijské sporty: Které jsou nejstarší, nejhezčí či nejbizarnější?

Sestavit kritéria toho, jaké olympijské sporty jsou NEJ, je nesmírně obtížné. Vím, že se pouštím na tenký led, protože co fanoušek, to názor. Můj výběr a tipy proto berte hlavně jako inspiraci, popíchnutí k zamyšlení a sestavte si vlastní žebříčky.

Tato kategorie je jednoduchá, protože o ní diskutovat příliš nelze. Nejnovějšími sporty pro Tokio 2020 jsou karate, skateboarding, sportovní lezení a surfing. Ještě nikdy na olympiádě nebyly. Možná řeknete i softball a baseball, ale ty měly jen přestávku. Za mne se poslední výběr mimořádně povedl. Jsou to všechno úžasné sporty, jeden lepší než druhý – krásné, moderní, zábavné… Navíc v lezení má Česká republika svůj velký trumf, „spidermana“ Adama Ondru.

Karate je rychlost, technika, ukázněnost a také staletá tradice. Bojový sport, kde do sebe protivníci bezhlavě netlučou, ale údery kontrolují nebo předvádějí úchvatné sestavy.

Skateboarding býval kdysi sportem mladých a vlastně stále je, i když generace zakladatelů pořádně zestárla. Nikdy nezapomenu na ikonický film ze začátků tohoto sportu Lords of Dogtown. Symbolicky také první medaile v Tokiu posbírala mládež ve věku 13, 13 a 16 let.

Sportovní lezení, kombinace lezení na rychlost, na obtížnost a boulderingu (lezení bez lana na malých převislých blocích, jen několik metrů nad zemí). Úžasný sport, kdy se vám nad až nepochopitelnými výkony lezců tají dech.

Surfing snad nemusíme nikomu představovat. Na speciálním prkně jdete do moře, čekáte na svoji velkou vlnu a pak ji sjíždíte a provádíte přitom různé triky.

Výběr nejstarších sportů je také bez problémů. Na prvních novodobých olympijských hrách roku 1896 v Aténách se soutěžilo v 43 disciplínách devíti sportů. Nejstaršími sporty tak jsou atletika, cyklistika (například 12hodinový závod na dráze), sportovní střelba (třeba vojenská karabina), sportovní gymnastika (tehdy byl ještě šplh na laně), šerm (chyběl kord), plavání (například 100 m volným způsobem námořníků), tenis, vzpírání (i jednou rukou) a zápas. Letních olympijských her se tehdy účastnilo 245 sportovců ze 14 zemí.

Jen pro srovnání: V Tokiu nyní soutěží přes 11 000 sportovců ve 38 sportovních odvětvích a 339 disciplínách. O přidání nových sportů nebo odebrání starých rozhoduje Mezinárodní olympijský výbor. Díky nové politice MOV mohou být nyní do programu přidávány i sporty, které jsou populární v hostitelské zemi a zlepšily by místní zájem.

Co znamená nejtěžší? Za mne nejnáročnější na trénink, energetický výdaj, kdy se prostě nejvíc nadřete. A také kombinace několika sportů dohromady, složitých technik, které jdou proti sobě.

Triatlon zahrnuje tři disciplíny, 1,5 km plavání, 40 km kolo a 10 km běh. Všechny techniky musíte mít zvládnuté skoro jako specialisté. Všechny tři disciplíny se přitom naprosto vylučují, jsou si málo příbuzné. Je to peklo, vlétnete do vody a musíte zvládnout 1,5 km kraulem v chumlu ostatních. Pak bez pauzy vyběhnete z vody, nasednete na triatlonový speciál a šlapete časovku. Když dojedete, vyrazíte hned na běžeckou desítku. Protože to jsou vytrvalostní disciplíny, pořád musíte mít nějakou rezervu, ale de facto musíte jít naplno.

Norský vítěz v Tokiu Kristian Blummenfelt to zvládnul za neuvěřitelných 1:45.04. A jen pro zajímavost, druhý Brit Alex Yee už dokázal běžet posledních 10 km po předchozím plavání a 40 km na kole za závratných 29:46. Pro porovnání nejlepší maratonci, kteří jsou běžeckými specialisty, běží 10 km úseky při maratonu o něco pomaleji.

Silniční cyklistika jsou galeje. Denně v sedle 4 až 6 hodin, hlídat si jídelníček, nemít ani kilo navíc. Samotný olympijský závod mívá skoro 250 km (ženy cca 130 km). Čekají vás šílené pády v rychlosti 50 km/hod i víc, nástupy, kopce, závěrečný sprint. Na olympiádě navíc bez vysílaček, díky nimž byste mohli dostávat taktické instrukce od sportovních ředitelů. Nizozemky si bez nich v Tokiu naprosto prohrály závod.

Vybral jsem, ale moc dobře vím, žádný sport není snadný. Někdo by do výčtu určitě dodal tvrdou až krutou gymnastiku, moderní pětiboj, veslování, rychlostní kanoistiku a mnohé atletické disciplíny, kdy máte v cíli naprosté černo a chce se vám zvracet. Nebo co takový nekonečný tenisový zápas v šíleném vedru?

Desetiboj určitě nikdo nerozporuje. Deset atletických disciplín, z nichž každá je jiná. Nikdo nemůže zvládnout špičkově všechny, a přesto ti nejlepší desetibojaři světa by mohli ve svých zemích většinou závodit se specialisty hned v několika z nich. Sprinty, skoky, hody, vrhy, na závěr 1500 metrů. Umíte si představit týdenní přípravu? To je těžká nádeničina, kterou zvládnou jen ti nejlepší z nejlepších.

Olympijský vítěz z Ria Američan Ashton Eaton má například následující osobní rekordy: 100 m – 10.21, skok daleký – 8.23 m, 400 m – 45.00 s, oštěp 66.64 m…

Sporty letní olympiády nebývají smrtelně nebezpečné. Těžké a středně těžké úrazy se však už stávají. Hrozné pády v silniční a dráhové cyklistice i v závodech horských kol jsou běžné, nejčastěji však končí zlomeninami klíčních kostí, rukou nebo otřesy mozku.

Čerstvá olympijská vítězka v tokijském závodě horských kol Jolanda Neffová si ale loni při tréninkovém pádu v Americe natrhla slezinu, zlomila žebro a těžce zhmoždila plíce. Silniční a dráhová cyklistika i horská kola si proto zařazení do této kategorie zaslouží.

Všeobecně se za jeden z nejnebezpečnějších olympijských sportů považují také individuální závody BMX na zvlněných „pumptrackových“ drahách. Za poslední období došlo ve světě k několika velmi závažným úrazům. Loni se těžce zranil při závodě australský supertalent pro Tokio Kai Sakakibara. Po mozkovém traumatu se učil znovu chodit, mluvit a už nikdy nebude závodit. V Tokiu reprezentuje disciplínu BMX jeho mladší sestra Saya.

Riskantní mohou být však i další sporty. Box, vzpírání nebo třeba jezdecké disciplíny. Všichni máme asi v paměti hrůzný pád a zlomeninu nohy vynikající české parkuristky Anny Kellnerové v roce 2019 v Madridu. Jen díky odložení her o rok kvůli covidu, se jich nyní může zúčastnit.

Vybral jsem synchronizované plavání, které ani nevnímáte jako sport, ale tvorbu nádherných obrazců. Pak parkur, krásné skoky jezdců na koních, úžasný surfing v mořských vlnách, synonymum pro volnost a svobodný pohyb, a ladnou moderní gymnastiku. Ale moc dobře vím, že tohle je věc osobního vkusu. Sám bych nejraději vypsal snad třetinu sportů. Co atletické sprinty, skok o tyči, plavání, basketbal, volejbal a beach volejbal, šerm, sportovní gymnastiku, lukostřelbu…?

Nechci nic odsuzovat, ale některé sporty mi připadají zvláštní – samozřejmě na olympiádě, mimo ni ať si každý sportuje, jak ho napadne. Při pohledu na ženské vzpírání nebo hod kladivem žen mne napadne, kolik sportovkyň ve světě ty disciplíny provozuje a zároveň, jaký by byl pohled na mužskou moderní gymnastiku nebo mužské synchronizované plavání. Možná bych byl překvapen.

Čemu vůbec nerozumím, je olympijský fotbal. A to proto, že tento nejpopulárnější sport světa má natolik vlastní specifický svět, že mi prostě na olympiádě nedává smysl. Možná někdo řekne, že to je podobné jako golf nebo tenis…