Anglie coby fotbalový tým pomalých „důchodců” už je minulostí. Dnes sází na mladé kreativní sprintery

Na loňském turnaji v Rusku přišel jejich první postup do semifinále světového šampionátu od roku 1990. Následovalo tažení přes Chorvatsko a Španělsko do stejné fáze nově vytvořené Ligy národů. K tomu si připočtěte zlaté medaile z řady juniorských šampionátů, ať už světových či kontinentálních. Anglický fotbal šel v posledních letech prudce nahoru a národní tým z toho profituje. Ukázat by se to mělo i večer v Praze… A jak se to vše rodilo?

Možná se vám to ještě vybaví před očima. Anebo vám k tomu pomůže přiložené video. Tak tedy: Mesut Özil prchá na levém křídle tragikomicky pomalému Garethu Barrymu, který je příliš nešikovný i na to, aby německého Turka fauloval. Slabý David James v anglické brance inkasuje 4 góly. Výborně hrající Frank Lampard coby smolař zápasu z přímého kopu trefuje nádherně břevno – a rozhodčí mu navíc v první půli skandálně upřou regulérní gól.

Stalo se 27. června 2010. Tehdy, v osmifinále MS v Jihoafrické republice, fanoušci Albionu pochopili, že jejich národní tým potřebuje radikální řez. A vlastně nejen národní tým, nýbrž celý ostrovní fotbal, který toporný Barry přesně symbolizoval. To už ale začala pomalu nabírat na obrátkách „anglická fotbalová revoluce”.

Zatímco socialistický tábor jel za komunismu na naplánované pětiletky, tak anglická Fotbalová asociace vytvořila v roce 2012 hned desetiletý plán s cílem vyhrát mistrovství světa v Kataru v roce 2022. Tréninkový program Anglie se začal stavět kolem pěti pilířů, pěti základních východisek:

1) kdo jsme,

2) jak hrajeme,

3) budoucí hráč Anglie,

4) jak trénujeme,

5) další podpora (sportovní věda, data, zdravotní podpora a psychologie).

Premier League rovněž v roce 2012 vytvořila EPPP (Elite Player Performance Plan), tedy program pro výchovu špičkových mladých fotbalistů.

Mnohem víc státních peněz začalo plynout do „grassroots fotbalu”, tedy místní amatérské, převážně mládežnické mimoklubové kopané. Už v roce 2015 hrál fotbal v Anglii organizovaně každý pátý dospělý, celkem 8,2 milionu osob. Profesionální kluby začaly dávat víc peněz svým mládežnickým akademiím. Ty si posléze mohly dovolit lepší trenéry a ti pak se svými svěřenci začali klást mnohem větší důraz na individuální techniku práce s míčem. Do Premier League začaly primárně díky televizním právům plynout astronomické částky. Veřejnost a média vytvořily poptávku nejen po zahraničních hvězdách, ale hlavně po kvalitních „domácích” hráčích z britských ostrovů.

Tyhle přísady vytvořily „koktejl”, který dnes s požitkem usrkávají nejen fanoušci Albionu, ale také trenér reprezentačního „áčka” Gareth Southgate. Některé význačné postavy jeho dnešního výběru jsme mohli v létě 2015 vidět v Olomouci. Tehdy ještě možná i vzhledem k rozpačitým výsledkům nebylo úplně zřejmé, že na mistrovství Evropy hráčů do 21 let hrají pod Southgateovým vedením budoucí superhvězdy ostrovního fotbalu jako dnešní kapitán Albionu Harry Kane, stoper John Stones, který s Manchesterem City vyhrál treble, nebo Jesse Lingard a Ruben Loftus-Cheek s Michaelem Keanem.

Na prestižním turnaji hráčů do 20 let ve francouzském Toulonu, kde předtím Angličané dlouhodobě paběrkovali, najednou Albion v letech 2016, 2017 a 2018 triumfoval třikrát v řadě. Je pozoruhodné, že ty tři úspěšné ostrovní výběry vedli 3 různí trenéři – Aidy Boothroyd, Neil Dewsnip a právě Southgate. Ve „zlatém” roce 2017 pak mládežnické výběry Anglie, tvořené najednou rychlými a tvořivými hráči, vyhrály mistrovství světa fotbalistů do 17 a 20 let a získaly vítěznou trofej na Euru U19. Náhoda? Sotva…

Konkurence je najednou tak obrovská, že řada náctiletých talentů volí raději reprezentaci Irska, Skotska, Severního Irska nebo některých afrických států v obavě z toho, že by se do anglického výběru vůbec nedostali. Tlak médií a fanoušků pak má v posledních sezonách za následek, že mladí postupně ve větší míře dostávají šanci v Premier League a ve stále kvalitnější druhé nejvyšší anglické soutěži, tedy v Championship.

„Nesnažili jsme se vynalézt znovu kolo. Poučili jsme se od Nizozemců, Španělů, Francouzů a Němců,” uvádí šéf úseku tréninku a hráčského rozvoje anglické Fotbalové asociace Matt Crocker. Ten prozradil, že se anglický fotbal hodně přiučil od některých domácích sportovních odvětví, která v posledních letech slavila značné úspěchy, jmenovitě od cyklistiky a pozemního hokeje.

„V roce 1988 si Francie postavila tréninkové centrum v Clairefontaine, které využívají všechny její fotbalové výběry. O 10 let později vyhrála Francie mistrovství světa. Anglický plán je podobný,” prozrazuje Crocker. Fotbalová asociace tak nechala ve střední Anglii postavit areál St. George‘s Park se 13 fotbalovými hřišti, z nichž jedno je přesnou replikou plochy na národním stadionu ve Wembley.

Jestliže kouč české reprezentace Jaroslav Šilhavý řešil nedávno zásadní problém, když jeho svěřenci přestali nastupovat v základních sestavách svých evropských týmů, Garethu Southgateovi teď něco takového nehrozí. Podíl Angličanů na soupiskách i v základních sestavách roste. V úvodním kole nového ročníku Premier League bylo z 220 fotbalistů, kteří nastoupili v základu, plných 83 oprávněných nastoupit za Anglii. To máme 37,7 procenta EQP (England qualified players) ve srovnání se 30 procenty, kolik činil loňský ligový průměr. U týmů tzv. velké šestky (oba manchesterské kluby, Liverpool, Tottenham, Arsenal a Chelsea) to bylo v prvním ligovém kole ročníku 2019/2020 33,3 procenta anglických hráčů oproti 19,9 procenta, kolik činil průměr loňského ročníku.

Jakkoli jsou tato čísla slibná, za svými evropskými rivaly v tomto ohledu Anglie pořád zaostává. Podíl hráčů oprávněných reprezentovat národní tým příslušné země představoval loni ve Španělsku 59,6 procenta, ve Francii 50,5 a v Německu 44,6 procenta.

Podle uznávaného odborníka na mládežnický fotbal Geda Roddyho, který v současnosti vede akademii Readingu, je nesporně vidět nárůst herní kvality mladých fotbalistů, které po desítkách chrlí právě akademie slovutných klubů. Jejich potenciál ale dostatečně nevyužívaly „A-týmy” jednotlivých klubů. Nyní nejspíš došlo ke zlomu. „Máme teď v Premier League víc anglických manažerů, a proto i víc klubů tíhne k tomu stavět anglické hráče,” uvedl Roddy pro The Daily Telegraph. Na mladých Angličanech má vysloveně postavenou svou koncepci Frank Lampard v Chelsea: Jeho svěřenci Abraham, Mount nebo Tomori by se mohli objevit na trávníku i večer v Edenu.

Dnešní anglické reprezentaci možná chybí jeden stoper světové extratřídy a jeden tvořivý záložník k tomu, aby se mohla bez váhání zařadit po bok Francie, Belgie nebo Brazílie do absolutní špičky. Už teď je ale útok Sterling–Kane–Sancho tak nebezpečný, že Anglie může tyto soupeře porážet. Mužstvo Three Lions už není stereotypní jako kdysi. Kromě plánu A má také alternativní strategie B i C. Nemá slabinu v brance a jeho obránci umějí zahrát směrem dopředu i dozadu. Úspěch na mistrovství světa 2018, jakkoli se semifinálová porážka s Chorvatskem může jevit jako zmařená historická šance, dala mužstvu sebevědomí.

Současná anglická reprezentace, to je dneska hotový, „dopečený” produkt. Pocitově to ale působí, jako by byla teprve na začátku. Může ještě předvést velké věci.