Něco spustilo velkou vlnu v Asii. Jestli to byla indická mutace, se ještě neví

Jedním z prvních sousedních států Indie, o kterém se v souvislosti s „opakováním indického scénáře“ začalo mluvit, byl Nepál. Himalájská země se kvůli hluboké a stále pokračující krizi, která skutečně v mnohém připomíná tu indickou, v posledních týdnech dostala do čela pozornosti světových médií.

A není divu. V přepočtu na obyvatele totiž v Nepálu přibývá nakažených ještě víc než v Indii a podmínky v místních nemocnicích jsou velmi špatné. Faktem ale je, že Nepál není jedinou zemí regionu, která krátce po Indii zažila novou vlnu nákazy.

Pro většinu z osmi států vyobrazených na grafu byla v dubnu začínající vlna dosud největší od začátku pandemie. Pro některé pak dokonce i ta úplně první. Rekordní období v poslední době nezažil Pákistán, který se potýkal s velkým problémem loni v červnu a maličký Bhútán, který už je nyní z velké většiny proočkovaný a počty nově nakažených se tam pohybují maximálně v desítkách případů.

Jihovýchodní Asie na tom přitom byla po celou dobu pandemie ve srovnání se Západem dobře. To se teď mění a nabízí se, že k tomu vzhledem k načasování mohl přispět nějaký společný faktor.

Hlavním kandidátem je šíření tzv. indické varianty B.1.617 (případně B.1.617.1 nebo B.1.617.2) Nabízí se i možnost, že do Asie teprve v plné síle doputovala tzv. britská a potvrzeně snáz přenositelná B.1.1.7, nebo něco úplně jiného.

Problém je v tom, že tamní vědci jsou v ověřování těchto hypotéz teprve na začátku, a to se zřejmě ještě nějakou dobu nezmění.

Potvrzený je výskyt B.1.617 s jistotou například právě v Nepálu. Ani tam se ale neví, jak moc je varianta v populaci rozšířená. „Z 12 vzorků lidí z údolí Káthmándú jich 11 mělo B.1.617,“ popisuje časopis Nature nejnovější výsledky ze začátku května tamního centra, co se zabývá sekvenací viru SARS-CoV-2. „Výsledky jsou jen malým obrázkem celkové cirkulace v populaci, přesto jsou ale trochu strašidelné,“ řekl časopisu šéf centra Dibesh Karmacharya.

Ve většině zmíněných zemí se výskyt indické varianty zatím nepotvrdil vůbec. Například Kambodža a Srí Lanka sledují dominanci britské B.1.1.7 a v Bangladéši se zase v březnu potvrdila dominance tzv. jihoafrické mutace B.1.351. Většinou se ale podobně jako u Nepálu jedná o úsudky z málo vzorků, které nejsou reprezentativní.

Co se týká indické varianty, u té špatnou situaci s monitoringem ještě zhoršuje skutečnost, že mnoho laboratoří ji vlastně ani nemůže najít. To se děje například na Srí Lance, která podle tamní vědkyně Neeliky Malavigeové provádí jen levnější a rychlejší analýzu PCR testů, a nikoliv celogenomovou sekvenaci. Laboratoř tak může dobře odhalit starší varianty, na což už jsou dostupné zvláštní testy, ale to pro indickou variantu neplatí.

„Hlavním problémem je nedostatek financí,“ řekla pro Nature Malavigeová. Časopis dodal, že kapacity přitom nejsou dostatečné de facto v žádné zemi v regionu.

A to ostatně do značné míry platí i pro samotnou Indii. Ani tam totiž množství sekvenovaných vzorků není podle vědců dostatečné. A to je i hlavní důvod, proč toho o tzv. indické mutaci s jistotou nikdo nemůže mnoho říct.

Při posuzování, zda je varianta riziková, se v první řadě bere v potaz výskyt potenciálně nebezpečných mutací, kterých se u B.1.617 objevilo hned několik. To ale samo o sobě nemusí nic znamenat a reálný efekt varianty v populaci nejde zjistit jinak než pozorováním, jako to provedli například britští vědci loni s variantou B.1.1.7.

Mnoho indických států sice hlásí, že je u nich varianta dominantní, což naznačuje, že se skutečně snáz šíří. Pro potvrzení, jestli to tak s jistotou je a případný výpočet o kolik přesně, to ale zatím nestačí.

Jak málo Indie na B.1.617 „vidí“, je dobře patrné například z toho, že k minulému pátku do celosvětové databáze GISAID nahrála celkem necelých 1900 jejích záznamů. To je sice nejvíc na světě, ale v tu samou chvíli byla na druhém místě Velká Británie s téměř 1600 záznamy. Tam přitom přibývá mnohem méně nově nakažených, mnohem kratší dobu a lidé s variantou B.1.617 z nich velmi pravděpodobně tvoří mnohem menší část, než je tomu v Indii.

Červeně vyznačená část na grafice ukazuje podíl indické varianty v britských vzorcích:

Bude to tak nejspíš Velká Británie, která díky skvělé úrovni monitoringu, bude schopna definitivně říct, zda se indická varianta skutečně šíří rychleji a může způsobit další vlny po celém světě. Vzhledem k tomu, jaké tomu tamní vědci posílení zkušeností z objevování britské mutace věnují úsilí a zřetelné podpory z vlády, je pravděpodobné, že to nebude dlouho trvat.

Výskyt indické varianty už se ale potvrdil na všech kontinentech a v mnoha zemích se v tuto chvíli může podobně jako v jihovýchodní Asii šířit nepozorovaně. Nedostatečné sekvenování je totiž globální problém. Většina států na světě podle časopisu Science po mutacích dosud pátrala v méně než jediném procentu ze všech vzorků. A vybledlou barvou označující tyto země je v mapě časopisu mimochodem vybarvené i Česko.

Důležitost sekvenace sice chápe stále více zemí a procentní poměr by byl při započítání monitoringu jen u nových případů lepší. Stále to ale jak vidno nestačí. Odpověď z Velké Británie tak může přijít v momentě, kdy bude pro svět dost možná příliš pozdě, aby se problémům s indickou variantou mohl vyhnout.