Článek
Pokud se dá věřit bývalému poradci a nynějšímu nejhlasitějšímu kritikovi britského premiéra Dominicovi Cummingsovi, Boris Johnson byl loni tak skeptický, že koronavirus představuje reálnou hrozbu, že byl ochotný nechat se virem nakazit v přímém televizním přenosu. Zatímco britský předseda vlády flirtoval s myšlenkou neobvyklého experimentu na pomezí politiky a vědy, skuteční dobrovolníci už čekali fronty na to, aby se nechali virem záměrně infikovat.
Podobné testy probíhají už desítky let a pomohly s vývojem vakcín proti nejrůznějším chorobám – od tyfu až po choleru. Britský deník The Guardian hovořil s několika odvážlivci, kteří se zúčastnili vůbec první klinické studie koronaviru, při níž byli lidé záměrně infikováni letos na jaře.
Vědci schválně nakazili 90 zdravých a pečlivě vybraných dobrovolníků ve věku 18 až 30 let. Záměrem bádání bylo lépe pochopit, jak nemoc covid-19 ovlivňuje lidský organismus. V první fázi testů vědci zkoumali, jaká je nejmenší virová nálož vedoucí k nakažení.
Jako dobrovolník se „okamžitě“ zaregistroval i Alastair Fraser-Urquhart, který pracuje pro server 1daysooner, jenž bojuje za to, aby různí investoři po světě měli motivaci testy dobrovolníků financovat či organizovat. Muž se stal jedním z prvních účastníků nejranější fáze studie, během které byli vybráni nejvhodnější kandidáti. Ti poté nastoupili do významné londýnské nemocnice Royal Free Hospital, kde strávili několik dní v karanténě.
Vědci infikovali dobrovolníky virem o několik dní později. Zatímco Fraser-Urquhart ležel na nemocničním lůžku v prostém tričku a džínách, lékaři, kteří s ním byli v místnosti, byli od hlavy až k patě oděni v ochranných oblecích. „Jeden z nich byl v rohu, a dokonce odpočítával sekundy jako při raketovém startu nebo něčem takovém,“ vzpomněl si muž. Zkušenost dnes hodnotí jako děsivou, ale zároveň úžasnou.
Po podání dávky museli dobrovolníci deset minut ležet, pak se mohli posadit, ale v nové poloze museli strávit alespoň dvacet minut. Britskému listu to prozradil Jacob Hopkins, další z účastníků testů. „Nakonec to skončilo tím, že jsme si plácli. Byl to opravdu divný pocit, něco jako ‚hurá, máme covid‘. A pak to celé začalo,“ popsal Hopkins.
Odborníci sledovali účastníky studie 24 hodin denně po dobu nejméně 14 dnů. Lékaři jim každý den odebírali krev, ale i výtěry z nosu. Oba dva muži se prvních pár dní cítili dobře, pak ale přišel „drsný“ propad. Oba se z nemoci nakonec uzdravili.
„Upřímně, nebylo to snadné, ale bylo to neuvěřitelné. Je to jedna z nejlepších věcí, které jsem v životě udělal a možná i udělám,“ okomentoval svou účast v experimentu Hopkins. „Když jste součástí něčeho, z čeho může vzejít tolik dobra, je to doopravdy úžasný pocit.“
Účastníci studie budou po propuštění z nemocnice sledováni nejméně po dobu jednoho roku. Za účast v testech by jim mělo být vyplaceno zhruba 4 500 liber, tedy kolem 132 tisíc korun.
Fraser-Urquhart již daroval první část své finanční kompenzace organizacím, jako je Globální aliance pro očkování (GAVI), a zbytek plánuje rozdat také na charitu. „Je hezké ukázat, že přinejmenším některé dobrovolníky motivuje čistě altruismus,“ uvedl ke svému gestu. „Ta kompenzace skutečně nikdy nehrála roli.“
Proti klinickým studiím, při kterých jsou dobrovolníci záměrně infikováni koronavirem, se staví část vědecké veřejnosti kvůli tomu, že na onemocnění covid-19 neexistuje žádný lék. Přesto se prokázaly některé druhy léčby, jež mohou příznaky nemoci zmírnit. Zastánci testů ale tvrdí, že rizika, která koronavirus představuje pro mladé a zdravé lidi, jsou nízká a přínosy pro společnost vysoké. Urychlují například vývoj vakcín druhé generace, zkoumají účinnost jednotlivých látek, pomáhají při vývoji léků a zvyšují vědecké porozumění viru.
