Článek
Někdejší nejmocnější muž republiky Petr Nečas se bude u soudu zodpovídat z křivé přísahy. Zkraje týdne o tom informoval server Aktuálně.cz s tím, že premiér za ODS, který padl před létem 2013, musí k soudu kvůli dvěma výpovědím, jež podal v kauze zneužití Vojenského zpravodajství. Žalobce má za to, že lhal, aby chránil svou současnou ženu Janu, bývalou šéfku jeho kabinetu.
Připomeňme, že podle již pravomocného rozsudku to byla právě Jana Nečasová, dříve Nagyová, která nezákonně zaúkolovala vojenské zpravodajce. Nasadila je na svou rivalku – tehdejší Nečasovu manželku Radku. Soud jí vyměřil tříletou podmínku a desetiletý zákaz působení ve vedoucích funkcích státní správy.
Během líčení ovšem Petr Nečas opakovaně tvrdil, že zpravodajce úkoloval sám. Prý se bál o bezpečí své rodiny. Důkazy – zejména odposlechy pořízené v celé kauze – však byly s tímto tvrzením ve zjevném rozporu. A policie už loni v listopadu Nečase obvinila z křivého svědectví.
Teď se případ posouvá k soudu. Přičemž detailní vhled do toho, jak mají žalobci na expremiéra nabito, nabízí čerstvě vydaný knižní rozhovor s Robertem Šlachtou. Bývalý šéf Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ), který si pro Nečase došel přímo na Úřad vlády a jehož vyšetřování kabinet položilo, věnuje klíčové kauze své kariéry hned několik obsáhlých pasáží.
V knize s názvem Třicet let pod přísahou, kterou napsal spolu s novinářem Josefem Klímou, líčí, že se jim Jana (tehdy) Nagyová dostala do hledáčku už kolem roku 2010 v rámci jiného vyšetřování, byť zprvu nebylo zřejmé, jak do sítě vlivných státních zástupců, lobbistů a podnikatelů zapadá.
„Najednou jsme zjišťovali podezřelé schůzky v Hrzánském paláci, v Kramářově vile a nevěděli jsme, o co jde. Takže jsme spoustu těch odposlechů vyhodnotili jako ‚nezajímavé‘. Jenže jak jsme se dostávali hlouběji a hlouběji, najednou jsme se k nim vraceli, protože nám informace z nich zapadaly do těch nově zjištěných,“ líčí Šlachta.
Janu Nagyovou – Nečasovou začali podle jeho vzpomínek rozpracovávat na podzim 2012. „Když jsme napíchli ji, kauza se pro nás zjednodušila v tom, že ona jediná měla tendenci se v telefonu otevřeně chlubit. Ať to byl šéf úřadu Poul, ať to byly její kamarádky, nebo když ji chytil vztek ze žárlivosti a volala Nečasovi. Najednou nekonspirovala a všechno říkala do telefonu natvrdo. Ona žila ale v tom, že mají přece v ruce policii, takže by si ji nikdo netroufl odposlouchávat. Cítila se prostě nedotknutelná.“
Šlachta dál vzpomíná, co zaznělo v odposleších: Jak se po telefonu chlubila, co se jí podařilo zařídit, co naopak neklaplo.
„Co ale řešila hodně, bylo to zapojení Vojenského zpravodajství do sledování Radky Nečasové. Přesně popsala tu motivaci, proč ji nechala sledovat, jak ji nenávidí, jak ji potřebuje od něj odstřihnout. On se pak skutečně od ní odstěhoval, ale to jí nestačilo, chtěla, aby se s ní rozvedl. Potřebovala na ni najít nějaké kompro, nějaký čas si i myslela, že má nějakého milence, snažila se zjistit, kdo to je, aby důkazy předložila Petrovi, ale to se nepotvrdilo. A tohle všechno řešila jednak s těmi sekretářkami a jednak s kamarádkami. Dokonce jim četla do telefonu i zprávu ze sledování! Nečas se to pak přece snažil pokrýt tím, že sám nechal manželku sledovat zpravodajci, aby ji naopak chránil… Taky je za to dnes stíhaný a důkazy dodala nechtíc právě Nagyová. Takhle nám nahrála.“
Šlachta připomíná, že nešlo jen o sledovačku Radky Nečasové. Nagyová podle něj chtěla nechat sledovat i novináře, kteří tehdy získali a zveřejnili její výplatní pásku. Premiér se jí tehdy veřejně zastal s tím, že šéfka jeho kabinetu si peníze zaslouží, protože „dře jako kůň“.
„Kvůli tomu se jí všichni posmívali. Ona zuřila, snažila se za každou cenu zjistit, kdo to vynesl. Na sledování novinářů si netroufla, ale vyhodnotila si, že to mohl být jeden z řidičů Úřadu vlády spolu s jednou asistentkou, a proto je nechala sledovat, aby na ně získala kompromitující materiály. (…) Co se týče toho sledování řidiče a referentky, tak to nejdřív zkusila sama. Aby si potvrdila, že spolu mají poměr a žijí společně v rodinném domě jednoho z nich, zorganizovala Nagyová nejprve vlastní sledovací akci. Vlastní sledování provedl nejprve osobně Lubomír Poul – vedoucí Úřadu vlády – a posléze osobní asistentka. Oba však bezúspěšně. Jelikož společně se zaměstnanci a s Poulem Nagyová vyhodnotila, že není v jejich silách zajistit monitoring svých kolegů vlastními silami, iniciovala setkání s představiteli Vojenského zpravodajství. Jinými slovy: zavolala profíky ze zpravodajství.“
Šlachta v knize dále rekonstruuje, jak získaných poznatků od zpravodajců kdysi mocná žena využila. Bylo to v dubnu 2013. „Poul z nové, neevidované předplacené SIM karty zaslal nejdříve řidiči anonymní SMS zprávu o jeho vztahu s tou asistentkou. Když se nedočkali žádné reakce, společně pak přikročili Nagyová s Poulem k ‚tvrdší‘ variantě, a to předložení fotografií. Poté, co získali od zpravodajců následně i videosekvence ze sledování, neváhali je použít k přímé konfrontaci s těmito sledovanými lidmi. Když to celé zkrátím – potřebovala kompromitující materiály. A ve chvíli, kdy je měla v ruce, neváhala je použít k tomu, aby donutila odejít zaměstnance, které si vyhodnotila jako nebezpečné pro svůj vztah s premiérem.“
O tom, kdo zpravodajce úkoloval, není podle Šlachty sporu. „Ona je ale využívala nejen ke sledování, ale i k dalším úkonům, které jim vůbec nepříslušely. Třeba k „čištění“ kanceláře od odposlechů, což spadalo do kompetence ochranné služby. A řešila nejen s nimi, ale i s vedoucím Úřadu vlády a se svými zaměstnanci a přáteli i ty ryze osobní věci ohledně Nečasové a jejího sledování. Jednalo se o výstupy z prováděného sledování v podobě fotografií, porovnávání různých detailů na těchto fotografiích k lepší identifikaci sledované osoby, tipování různých osob, které se pohybovaly v okolí Radky Nečasové, zda by se mohlo jednat o její milence a podobně,“ vzpomíná Šlachta.
Petru Nečasovi hrozí za křivou výpověď vězení v rozmezí šesti měsíců až tří let. Hájit ho bude advokát Adam Černý. „Nejsem zbaven mlčenlivosti,“ napsal agentuře ČTK na žádost o reakci. Nečas své kauzy dlouhodobě nekomentuje.