Ven jen na 10 minut a nikdy bez klobouku. Zákaz freonů podle vědců spasil svět

Ozónová vrstva mohla být na cestě k úplnému zhroucení a Země se mohla ohřát o dalších 2,5 °C do konce století. Vědci z USA, Británie a Nového Zélandu to tvrdí ve studii publikované v časopise Nature. V rámci ní pomocí počítačových modelů spočítali, jak by to vypadalo, kdyby se v roce 1987 státy celého světa neshodly na plošném zákazu celkem 96 druhů tzv. tvrdých freonů neboli chlór-fluorovaných uhlovodíků (CFC).

Lidstvo se podle vědců zákazem zejména aerosolových sprejů a chladicích i klimatizačních zařízení uvolňujících freony vyhnulo scénáři „spálené Země“, ve kterém by se ozónová vrstva rozpadla na konci 40. let tohoto století.

Následky by podle vedoucího studie z britské Lancaster University Paula Younga byly „drastické“. Lidem by silné UV záření, před kterým nás ozónová vrstva chrání, působilo závažné zdravotní potíže. Květinám by zase narušilo schopnost ukládat oxid uhličitý, což by výrazně zvýšilo jeho podíl v atmosféře a přispělo k oteplování klimatu.

„Je to těžké, ale představme si, že by všichni lidé chodili se širokými klobouky, slunečními brýlemi, namazaní krémem na opalování a ven by za svitu slunce vycházeli jen na pět nebo deset minut denně,“ řekl Young CNN s tím, že by se tato apokalyptická scéna týkala celého světa.

Obrovský by byl ale i zmiňovaný efekt na klima. „Lidé by v podstatě mučili rostliny vysokou úrovní UV záření,“ promluvil Young o dalším problému pro BBC. Rostliny by podle závěrů studie nemohly normálně růst, což by snížilo jejich schopnost ukládat oxid uhličitý tak dramaticky, že by se jeho množství v atmosféře zvýšilo o 40 až 50 procent. Ke zvýšení průměrné teploty o 2,5 °C navíc do roku 2100 by kromě toho freony přispěly i přímo samy o sobě, protože jde o skleníkové plyny.

Montrealský protokol podepsalo celkem 196 zemí světa. Došlo k tomu jen asi dva roky poté, co na problém začali hlasitě upozorňovat vědci. Stav ozónové vrstvy se díky zákazu freonů přestal zhoršovat a v roce 2018 NASA poprvé potvrdila, že největší ozónová díra nad Antarktidou se začíná zmenšovat. Bývalý Generální tajemník OSN Kofi Annan protokol nazval „možná tou úplně nejúspěšnější dohodou“.

Young Montrealský protokol považuje za „skvělý příklad situace, kdy věda identifikuje problém, svět ho přijme a rychle koná“. Podle Younga jde o model, který by svět měl uplatnit i řešení klimatické změny. Sám ale uznává, že s klimatem a emisemi je to složitější. „Ozónová vrstva byl jednodušší problém, než ten klimatický. Bylo jen několik společností, které produkovaly několik druhů chemikálii, co měly jen několik různých použití. A bylo pro ně relativně jednoduché přijít s alternativami,“ řekl Young.