Glosa: Babiš přebíjel svoji minulost vlastenectvím. Nebyl jsem statečný, ale zvyšujeme platy

Pro premiéra Andreje Babiše není 17. listopad zrovna příjemný den. Krušnou chvilkou si prošel i na vzpomínkovém shromáždění k 30. výročí sametové revoluce v Národním muzeu, když s mírným pohnutím promluvil také o vlastní zbabělosti. Den poté, co proti němu demonstrovalo čtvrt milionu lidí na Letenské pláni, to mohlo vypadat jako upřímné gesto. Nebyl by to ale Babiš, kdyby se nepokusil využít veřejné vystoupení ve svůj prospěch.

Už při vítání hostů bylo při pohledu na pobledlého, až zaleknutě působícího premiéra zřejmé, že po utajované ranní návštěvě Národní třídy, kde si podobně jako v minulých letech vyslechl pískot a nadávky, není úplně ve své kůži ani před svým hlavním vystoupením během státního svátku.

Po úvodní pochvale šéfa Národního muzea se Babiš vrátil do roku 1989 a shrnul tehdejší protirežimní demonstrace a listopadové události. Pak následovala chvilka jakéhosi sebezpytu. „Jak jistě víte, byl jsem členem KSČ. Nejsem na to pyšný. Nebyl jsem tak statečný a anagažovaný jako Václav Havel,” prohlásil Babiš rozechvělým hlasem.

Není jasné, zda omluvně znějící věty měly být oním „překvapením”, které Babiš avizoval před dnešními oslavami v sobotu. Každopádně tato pasáž byla z jeho projevů asi nejzajímavější. Premiér také řekl, že chce vyjádřit „vděk a pokoru” před lidmi, kteří měli větší odvahu, a poděkoval všem aktérům tehdejších revolučních událostí i svým předchůdcům, již se zasloužili o vstup do NATO a Evropské unie.

Nicméně už v děkovné pasáži Babiš také nápadně připomněl, že on byl zvolen ve svobodných volbách. Ve druhé polovině zhruba desetiminutového projevu pak z minulosti úplně utekl do národovectví. Až extrémně vychvaloval český národ, méně nápadně také vlastní vládu a vyzýval k jednotě.

Vlasteneckou notu premiérova vystoupení jakoby podtrhovala jeho pruhovaná kravata v barvách trikolóry. Babiš nebral velké ohledy na to, že mluví na akci s účastí vysoce postavených zahraničních hostů. Jeho kolegové premiéři z Polska, Maďarska či Slovenska nebo šéf německého Spolkového sněmu Wolfgang Schäuble si tak z první řady vyslechli například věty o tom, že Češi jsou nejlepší lidé na světě nebo že nynější vláda zvyšuje platy a podporuje mladé rodiny.

V první pasáži Babiš sice zahraničním politikům poděkoval, že v jejich zemích začalo bourání totality ještě dříve než v někdejším Československu, posléze je však také zahrnul informacemi typu, že v HDP na obyvatele už Česko předstihlo Španělsko a že „brzy dostihneme Izrael a Nový Zéland”.

Z úst někdejšího velkopodnikatele, který se mnohokrát vyslovil opovržlivě na adresu parlamentu nebo chtěl zavádět manažersky řízenou demokracii, zněla také poněkud kuriózně pochvalná slova na adresu systému různých politických stran. Své hnutí ANO přitom Babiš postavil nejen na totální kritice polistopadového vývoje, ale také na tvrzeních, že klasické politické strany patří do historie, protože se podle něj úplně zkorumpovaly.

NV základních věcech táhneme za jeden provaz,” prohlásil v závěru Babiš, který štěpí veřejné mínění jako málokterý politik. Jeho státnická, jakoby všeobjímající póza měla ve sváteční den bezpochyby odvést pozornost od paradoxu, že při 30. výročí 17. listopadu reprezentuje Česko politik, který použil členství KSČ jako výtah v předlistopadové kariéře a dodnes zpochybňuje důkazy o tom, že spolupracoval s komunistickou tajnou službou StB. Oportunismus z doby před rokem 1989 ale není jediná Babišova překážka, aby se takovým státníkem skutečně stal. Jak připomněla sobotní demonstrace spolku Milion chvilek, vytouženou širší společenskou důvěru postrádá i kvůli tomu, že nezpřetrhal vazby na koncern Agrofert.