Článek
O plánu úmyslně nakazit dobrovolníky a zkoumat reakci jejich organismu se v Británii mluví už od loňského jara. Až teď dostal první experiment konečně zelenou. Asi 90 dobrovolníků se v příštích týdnech zúčastní prvního pokusu tohoto typu, píší londýnské Timesy.
Všichni jsou zcela zdraví, covid nikdy neměli a jsou ve věku od 18 do 30 let. Ve speciálních izolovaných prostorách Royal Free Hospital v Londýně stráví 17 dní. První dva dny projdou detailními lékařskými testy, třetí den dostanou vleže do nosu kapičku roztoku obsahujícího koronavirus. Dalších čtrnáct dní budou permanentně lékařsky sledováni a testováni, zároveň budou dělat i kognitivní testy na iPadu. Lékaři budou mít poprvé možnost „v přímém přenosu“ sledovat, jak virus atakuje organismus a jak se mu tělo brání.
Co z toho - kromě dobrého pocitu z pomoci vědě - dobrovolníci budou mít? Odměnu 4500 liber a „hezký výhled na Londýn“, citovaly noviny lékaře Chrise Chiu, který je šéfem výzkumného týmu. Vzhledem k věku i skvělému zdravotnímu stavu je riziko pro účastníky experimentu nízké, ne však nulové. I dvacátníci mohou prodělat nemoc s těžkým průběhem, vyloučit nelze ani smrt.
I proto je tento experiment na hranici lékařské etiky a má v akademické obci řadu kritiků. Úřad pro lékařský výzkum (Research Health Authority) mu však vydal potřebné povolení.
Žádné povolení nepotřebovali němečtí vědci, kteří dlouhodobě zkoumají rozdíly mezi myšmi žijícími ve městě a na venkově. Teď vyšly v odborném žurnálu výsledky pokusu, jejž dělali loni. Cílem bylo zjistit, které myši jsou chytřejší.
Pro tyto účely chytili 14 myší žijících na třech různých místech v Berlíně a 17 myší na venkově na severovýchodě Německa. Ty pak nechali plnit různé drobné úkoly, například otevřít okno v domečku postaveném z lega, aby se dostaly k potravě. Městské myši splnily 77 procent těchto úkolů, zatímco venkovské pouze 52 procent. V jednom ovšem venkovské myši ty městské trumfly, a to ve vytrvalosti.
Intelektuální nadřazenost městských myší samozřejmě neznamená, že totéž platí i o lidech, nutno zdůraznit. I když my z města si samozřejmě myslíme svoje. A neopomeňme, že Berlín je kosmopolitní velkoměsto. Tam i myši mají nóbl. Zůstává otázkou, jak by podobný pokus dopadl s hlodavci pochytanými jinde.
Páníčkové a paničky odcházejí, lovci zůstávají
Určitě jste si toho už všimli. A v politice to platí tuplem. Když dva dělají totéž, není to totéž. Známá věc. Ale málokdy si to opravdu uvědomujeme.
Když usne na jednání politik, který je nám sympatický, považujeme to za sympatický protest a známku punku. Ale běda, kdyby to samé udělal politik, kterého rádi nemáme. Pak mluvíme o nedůstojnosti, ostudě a žádáme odvolání.
Hezky to dokládá stará studie, ke které posloužil v devadesátých letech kocour Humphrey. Ten chytal myši (chytré londýnské myši z velkoměsta!) v Downing Street 10, tedy v sídle britských premiérů. A zažil tam hned tři, z toho dva velikány konce 20. století: Margaret Thatcherovou a Tonyho Blaira.
Psychologové zjistili zajímavou věc: že když byla „paničkou“ Humphreye Thatcherová, byl více sympatický konzervativcům. Ale když se pak do Downing Street 10 nastěhoval Blair, byl Humphrey více sympatický labouristům. Stejný kocour!
Mimochodem, kocour v sídle premiéra má oficiální pozici v rámci britského establishmentu. Jeho oficiální titul zní Vrchní lovec myší Úřadu vlády (Chief Mouser to the Cabinet Office). Tradice šelmy, která chytá v sídle premiéra myši a je placená vládou, pochází z roku 1929. Tehdy ministr financí odklepl příspěvek na kočičí žrádlo ve výši 1 pence denně. Dnes činí roční náklady asi 100 liber.
Současný vrchní lovec myší se jmenuje Larry a Boris Johnson je jeho třetím premiérem. Do novin se nyní dostal proto, že v neděli oslavil přesně 10 let ve funkci. V roce 2011 si ho z útulku přivezl David Cameron.
Larry má rozporuplnou pověst, podle některých novinářů je povážlivě líný a chytá málo myší. Ale důkazy pro to nejsou, s novináři o Larrym nikdo není ochoten oficiálně mluvit. K dispozici jsou pouze „nejmenované zdroje“, na které se nelze spolehnout. Jediné, co se ví, je to, že nejhůř Larry vycházel s Theresou Mayovou. Prý ho iritovaly její lodičky, které měly potisk s motivem leopardí kůže.
Štěstí Adama Vojtěcha
Pamatujete? Už to bude skoro rok, kdy premiér Babiš volal na tehdejšího ministra zdravotnictví: „Nebuďte slušnej! Řekněte jméno!“ Napsal jsem o tom tehdy pro Seznam Zprávy komentář. A dodnes si myslím, že to byl citát, který předznamenal český souboj s pandemií.
„Nebuďte slušní!“ poradil nám všem Babiš loni v březnu, a chovali jsme se zcela podle toho. Nikdo se nemůže divit, že patříme k zemím, kde se nejméně dodržují vládní nařízení. A jakkoli to samozřejmě není pouze vina vlády či Babiše, neslušnost málokdy existuje jen sama o sobě. Nejlépe se jí daří vždy v nějakém kontextu, a o ten se Babiš a jeho ministři postarali dokonale.
No a aby byl příběh uzavřený, Adam Vojtěch se rozhodl „nebýt slušný“ a především „říct jméno“. Je to jméno země, kde dostane velvyslanecký post. Rozhodnutí vlády, že v době, kdy kolabuje zdravotnictví, vyšle do nejvyšší diplomacie „za odměnu“ právě exministra zdravotnictví, je esencí neslušnosti.
A také drzosti a nevkusu. A jediné, o čem se nemůžu rozhodnout, je to, zda je to větší nevkus ze strany vlády, že Vojtěchovi tento post nabídla, anebo jeho samotného, že ho přijal. Ale ono je to asi jedno.
K tomu jen jedna kuriozita: s kolegou Luďkem Staňkem jsme se jmenování Vojtěcha velvyslancem věnovali v našem podcastu Čermák Staněk Comedy. A došli jsme k závěru, že Finsko tohoto diplomata přežije: je to ostatně země zvyklá prát se s nepřízní osudu.
Mají hrozivého souseda na východě, jenž je celou historii ohrožuje, musí přežívat dlouhé zimy, které jsou ve znamení tmy a mrazů, a mluví jazykem, jemuž kromě nich nikdo na světě nerozumí. Ale ani trochu. A přesto patří podle globálních průzkumů dlouhodobě k nejšťastnějším národům na světě.
První místo! No věřili byste tomu? Šťastní lidé, zvyklí na útrapy, Vojtěcha zvládnou. Žádný strach.
Až dopis jednoho z posluchačů mi ovšem připomněl zajímavou konspirační teorii, která mě před lety okouzlila, ale pak jsem na ni úplně zapomněl. Víte, že kromě lidí, kteří (například) věří, že Země není kulatá nebo že Američané nikdy nepřistáli na Měsíci, jsou i lidé, kteří jsou přesvědčeni, že Finsko neexistuje?
Tam, kde se na mapě kreslí Finsko, je místo pevniny moře. Zemi s názvem Finsko si v době studené války vymysleli Rusové a Japonci, aby tam jako jediní mohli lovit ryby. Z moře je tahali Rusové a Japoncům vozili podle smlouvy příslušný podíl vlaky. K tomuto účelu byla vybudovaná Transsibiřská magistrála a svět žil v přesvědčení, že po ní Finové vyvážejí do Japonska telefony Nokia.
Celá teorie vznikla jako žert, autorem byl pravděpodobně anonymní uživatel Redditu v roce 2015. Další lidé ji propracovali do neuvěřitelných detailů. Že Finsko neexistuje, věří i 5,5 milionu údajných Finů. Ve skutečnosti jde o Rusy, Švédy a další nešťastníky, kteří se museli naučit nesmyslný jazyk a žijí oklamáni světem v malých vesničkách na pobřeží Ruska či Švédska.
A výsledek? Prý bylo docela hodně lidí, kteří aspoň na čas této teorii uvěřili. Je to jeden z mnoha důkazů, v jak bláznivé době žijeme. A Finsko posléze teorii dokonce využilo i ke své oficiální propagaci. Protože žádná jiná země, která neexistuje, a přitom má tak úspěšné obyvatele, na téhle planetě není. Neexistuje, chce se skoro napsat.
A to je vlastně hezká pointa životního příběhu Adama Vojtěcha. Míří dělat velvyslance země, která selhala, do země, jež neexistuje. Příběh politika, který byl tak dlouho slušný, až řekl nahlas jméno Finska.
