Článek
Rok 1968 nebyl zásadním rokem pouze pro Československo. V témže roce, kdy do Prahy přijely sovětské tanky, se ve Spojených státech rozhořel nelítostný spor. Jak se ukázalo, Aljaška nemá pouze medvědy grizzly, rosomáky či stáda sobů karibu, ale také miliardy barelů ropy. Do ringu tak v jednom rohu nastoupili ropní těžaři a proti nim se postavili ochránci přírody podporováni původními obyvateli zamrzlé země.
Boj trvá desítky let. Aktivisté v současnosti zvolili novou strategii pro záchranu Arktické národní přírodní rezervace. Snaží se zastavit tok peněz do kapes těžařů, kteří je potřebují na budování ropných zařízení.
Poslední z velkých
A nová taktika se začíná vyplácet. Z financování ropných projektů na Aljašce couvá banka Morgan Stanley. Přidává se tak do společnosti dalších čtyř bank, které již podobné kroky podnikly. Citigroup od podpory těžařů ustoupila před pár dny. Banky Goldman Sachs, JPMorgan a Wells Fargo se vymezily již před několika měsíci. Jako jediná z pěti největších amerických bank, která stále těžbu podporuje, tak zůstala Bank of America.
Zastavení půjček se stává ještě větší překážkou v současné situaci, kdy ceny ropy sahají do negativních hodnot kvůli převisu nabídky. Ministerstvo vnitra se připravuje na prodej těžebních práv na rozloze okolo 1,5 milionu akrů v Arktické rezervaci na Aljašce, ale je otázkou, zda o ně bude mít někdo zájem. Nedostupnost Aljašky žene celkové investice do astronomických výšin.
„Hodně jsme mluvili o potřebě udržet těžaře mimo posvátné území Arktické rezervace a je úžasné, že tolik velkých bank nám naslouchá,“ řekla pro Bloomberg Bernadette Demientieffová, hlava Gwich’in komise, která reprezentuje kmeny původních obyvatel Aljašky a Kanady.
„Boj zdaleka není u konce a my budeme pokračovat s tlakem na kteroukoliv banku, ropnou společnost nebo politika, kteří by chtěli vydělávat na zničení rezervace,“ dodala Demientieffová. A svým slovům dostává. Aktivisté v současnosti začínají svůj tlak směřovat na investiční společnosti, jako je BlackRock, ale také na pojišťovny, jako je Liberty Mutual Group. Snaží se přesvědčit tyto subjekty, aby se také začínaly více zajímat o klimatickou změnu.
Obránci ropného průmyslu argumentují tím, že těžba obnoví produkci v regionu a diverzifikuje americké ropné zdroje, které se v současnosti sestávají z valné většiny z břidlicové těžby ropy.
Viník? Dle Trumpa radikální levice
„Je smutné vidět velké banky, které nechtějí investovat do území, jako je Aljaška, kde se zasluhujeme o zodpovědný rozvoj a kde máme pevné partnerské vztahy s lidmi, co zde žijí,“ argumentuje pro Bloomberg Kara Moriartyová, generální ředitelka Aljašské asociace ropy a plynu. „Místo toho investují do projektů v zemích, kde nejsou tak striktní pravidla pro těžbu,“ útočí Moriartyová na banky.
Odchod velkých bankovních hráčů nese nelibě i republikánský senátor Aljašky Dan Sullivan, který se nechal slyšet, že velké banky z Wall Street chtějí pomoc federální vlády a přitom začínají diskriminovat americké energetické společnosti. Prezident USA Donald Trump zase prohlásil, že banky byly k těmto krokům dotlačeny radikální levicí.
Donald Trump je dlouholetým podporovatelem těžby na Aljašce a jeho zvolení do úřadu v roce 2016 pomohlo k rozhodnutí Kongresu zrušit zákaz ropné těžby na pobřeží aljašské rezervace. Aktivisté proto museli začít lobbovat jinde než u politiků. Obrátili se tedy na banky. „Bylo nám jasné, že musíme změnit svůj přístup k ochraně rezervace,“ říká pro Bloomberg reprezentant neziskové organizace Sierra Club Ben Cushing.
„Těžba fosilních paliv potřebuje k chodu tři věci. Zaprvé povolení vlády, ale také kapitál a pojištění,“ vysvětluje novou strategii pro Bloomberg Alison Kirschová, výzkumnice z projektu Rainforest Action Network’s Climate and Energy Program.
Tlak původních obyvatel
Na schůze ředitelů bank začali chodit původní obyvatelé, kteří vysvětlovali dopady těžby ropy na jejich území. Významní akcionáři varovali bankéře před ohrožením klimatu, jejich financí a reputace, pokud podepíší spolupráci s arktickými těžaři.
Tato strategie má však efekt pouze u nezávislých ropných společnosti, jak jsou Hilcorp Energy a Oil Search, které jsou paradoxně více závislé na vnějším financování. Velké mezinárodní společnosti problémy s půjčkami nemusí tolik řešit, protože se mohou spolehnout na své vlastní finanční zásoby.
