Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
K zákazům mobilů na tuzemských školách, který aktuálně od října zavádí například vsetínská Základní škola Trávníky, se vyslovili pedagogové, sociologové, psychologové, ministerští úředníci, specialisté na sociální sítě, neurologové. Vsetín ostatně prosadil plošný zákaz mobilů ve všech školách. Podobně od letoška postupují v Postřelmově v Olomouckém kraji. Z plzeňské 21. základní školy telefony vystrnadili již před dvěma roky, bez smartphonů jsou žáci také třeba v Pečkách na Kolínsku.
Dosud jen málo prostoru k argumentaci ovšem dostali experti nejpovolanější – rodiče.
Pro přesnost. Hovořím teď o zákazu telefonů na prvním stupni. S druhým dosud osobní zkušenost nemám. Ani vsetínský zákaz ale není striktní. Učitelé mohou dětem telefony rozdat, naznají-li, že jsou zrovna pro výuku přínosné. Škola notabene využívá 60 iPadů.
Přístup k technologiím na druhém stupni už, myslím, má být dramaticky odlišný. Využití telefonů ve výuce může být naopak užitečné. O školách středních nemluvě. Tady už je dokonce nezbytné inteligentně mobily a vůbec vše okolo internetu a nově AI do výuky začlenit. Aby žáci a studenti zjistili, v čem všem jim mobily mohou usnadnit život a práci. A že ve skutečnosti telefon není do plastu zhmotnělé Luciferovo kopyto, nýbrž začasté mimořádně užitečný a výkonný pracant. K takovému poznání je ale třeba dorůst, dospět, dozrát, inu zestárnout.
V tomto textu se ale s dovolením přidržíme prvňáků až páťáků, kdy dnes děti nejčastěji dostávají první mobily. A pro inspiraci překročme hranice. V téměř dvou stech základních škol ve Francii musí děti od září při vstupu do budovy uložit své mobilní telefony do skříněk. Pokud se takzvaná digitální pauza osvědčí, bude školní zákaz telefonů od ledna 2025 platit ve Francii všude.
Od letoška netolerují mobilní telefony, tablety a chytré hodinky také na Novém Zélandu, v Nizozemsku, tam i ve středních školách. Rovněž ve Španělsku roste počet regionů, které omezují používání mobilů v základních školách. V Portugalsku jsou telefony zakázané některé dny v měsíci. V Německu neexistují formální omezení, ale většina škol zatrhla smartphony ve třídách s výjimkou vzdělávacích účelů.
Anketa
K čemu to všechno? Nuže. Skandálně nevědecká, leč co do výsledků snad dosti přesná metoda je prosté pozorování. Uplatnil jsem ji před pár dny, kdy mladší z dětí (které ještě telefon nemá) slavilo deváté narozeniny.
Digitální zázrak
Návštěva u babičky, kde se čekalo na dokončení oběda, podávání dortu a rozdávání dárků se nesla v tradičním duchu. Pro mě, muže starého typu, obtížně snesitelném. Děti zápolily o mobily přítomných, přetahovaly se o ně. A trochu se vztekaly, ba byly i nešťastné, když jim byly odejmuty. Prahnuly, aby mohly spolu, nebo proti sobě (Bůh suď), bojovat ve virtuálních vesmírech. Sledovat legrační videa na YouTube.
Zázrak (nesnáším, je-li tento posvátný termín devalvován, ale tady mě lepší nenapadá), nastal, když se všechny přístroje během několika minut po sobě vybily. A majitelé svorně odmítli baterie dokrmit.
Atmosféra mi náhle připomněla slast vlastního vyklidněného dětství (bezesporu s odstupem času radikálně idealizovaného), kdy jsme na venkovském plácku s bratranci a kamarády před více než čtyřiceti roky tloukli špačka (což bychom, ano, jistě nedělali, mít k dispozici dnešní technologie).
Leč zpět k narozeninové oslavě roku 2024. Dcery se, nemajíce digitálních přístrojů (přičemž tradiční lineární televize tuhle generaci nezajímá), po chvíli bez řečí chopily pastelek, lepidel, izolep, nůžek, nití, perliček a v tichosti, která autora tohoto textu ukolébala až do blaženého odpoledního spánku, tvořily papírové medvědy a korálkové náhrdelníky.
Rozdíl v náladě v místnosti byl fantastický. Žádné hádky, natož rvačky, žádné krákání za vlasy. Dokonce spolupráce.
Jak se ukazuje, funguje to podobně i v lavicích. Na základní škole v Dobřichovicích mají telefony zakázané při vyučování i o přestávkách už několik let. Použít je děti mohou jen se souhlasem učitelů. „Vnímáme, že se spolu zase začaly bavit, předtím byla třída tichá,“ zamýšlí se Petra Mejstříková Sulková, zástupkyně ředitelky pro 1. stupeň. Na chodbách má podle ní škola (staro)nově skákací panáky, fotbálky nebo hadrové míče. „Je to náročné pro paní učitelky na dozory, ale snažíme se,“ řekla pro iDNES.cz.
Podobně mluví „tvář“ sítě škol PORG Martin Roman. „Myslím, že by to bylo ku prospěchu dětí, ku prospěchu jejich psychického zdraví. Mobily znamenají více kyberšikany, mobily jsou statusový symbol. A je prokázáno, že pokud má dítě mobil na stole, byť obrácený displejem dolů, tak jenom to, že ho má v zorném poli, snižuje učení o 21 %. Protože si vlastně říká: Co když tam přišel nový status, nová zpráva? Nedokáže se koncentrovat. (…) Jsou výzkumy, podle nichž, pokud má student během hodiny mobil u sebe, v 93 procentech případů ho používá k něčemu jinému, než je učení,“ řekl nedávno Blesku.
Na školách PORGu zakázali telefony relativně dávno. „Udělali jsme to asi před sedmi lety a mělo to jednoznačně kladný ohlas od rodičů asi v poměru 99 ku 1. I dynamika byla jiná. O přestávkách jste koukali na skupinky dětí: Jeden pařil hru, tři děti mu koukaly přes rameno. Najednou děti hrají šachy, čtou knížky, povídají si. Je to hrozně důležité. Sice nedokážeme žít bez sociálních sítí a bez mobilů, ale pokud to oddálíme, dětem dáme velký dar do života,“ míní Roman, který po odchodu z ČEZ vystudoval na University College London magisterský program o efektivitě učení a vzdělávání.
Člověk nemusí být zrovna Zdeněk Matějček, aby tyto kvality dokázal vyhodnotit jako jednoznačně kladné. A rodiče začínajících školáků? Mohu-li soudit podle svého okolí, 99 % z nich bere mobily jako mor, v lepším případě nutné zlo. A pro zákaz ve školách by jich hlasoval stejný počet.