Článek
Čtete ukázku z newsletteru Kauzy Seznam Zpráv, ve kterém každý týden reportéři z našeho investigativního týmu shrnují podrobnosti a zákulisí nových kauz z vysoké politiky i byznysu. Pokud vás newsletter zaujme, přihlaste se k odběru!
Tahle nenápadná zpráva připomněla, jak nepřesvědčivý výkon předvádí česká policie a justice v kauze Čapí hnízdo.
Kolega Radek Nohl se tento týden dostal k rozsudku nad firmou Preol, patřící do holdingu Agrofert bývalého premiéra Andreje Babiše.
Ve zkratce: Společnost se bránila žalobou proti daňové doměrce za reklamu zadanou na rozestavěné Farmě Čapí hnízdo. A neuspěla. Soudce Petr Černý byl s věcí poměrně rychle hotov. Stačilo mu, že kontroloři z finančního úřadu předložili fotografie z golfového odpaliště, na nichž prostě inzerce Preolu vidět nebyla.
„Správce daně opatřil z předmětného období fotografie multifunkční arény, kde žádné reklamy nejsou viditelné, čímž dostatečně prokázal své pochybnosti o realizovaném plnění,“ zní klíčová věta z rozsudku. K tomu soudce uvěřil těm svědkům, kteří si na žádnou reklamu nepamatovali.
Holdingová obhajoba se přitom hodně snažila: Preol u soudu tvrdil, že „správce daně pokládal otázky nesrozumitelnou formou“. A přidal nedatované fotky, na nichž billboardy již najednou k vidění jsou.
Ten samý příběh, zkoumán policií, má opačné vyústění. Jen nedlouho předtím případ reklamy na Čapím hnízdě kriminalisté z pražské policejní správy odložili. Po sedmi letech vyšetřování. Samotná odkládačka má 188 stran. I poučený laik se nemůže při její četbě zbavit dojmu, že podepsanému vyšetřovateli Pavlu Mikšovskému vedl ruku obhájce holdingu.
Poslechněte si audioverzi načtenou autorem:
Opět ve zkratce (hlubší rozbor nabízíme zde): Mikšovský se zabýval podezřením, že „agrofertí firmy“ platily účelově Farmě Čapí hnízdo nadhodnocené částky za reklamu a tím si záměrně snižovaly daňový základ. Neboli – mohly se dopustit daňového úniku. Policista v odkládačce píše, že prostudoval přes osm tisíc faktur. A že dospěl k závěru, že reklama nebyla fiktivní.
K tomu policista uvěřil těm svědkům (především zaměstnancům Agrofertu), kteří tvrdili, že reklamu na farmě viděli. Pokud se objevila zpochybňující výpověď, neuznal ji. Třeba bývalého šéfa Čapího hnízda Tomáše Raka. Ten mu do protokolu nadiktoval, že „reklama byla čistě účelová“ a pomáhala „dofinancovat stavbu“.
„Úvahy o způsobu financování Farmy Čapí hnízdo nebyly z jeho strany ničím podloženy,“ napsal k jeho svědectví vyšetřovatel Mikšovský.
Obdobně shodil znalecký posudek Vítězslava Hálka, který konstatoval, že část reklamy na Čapím hnízdě byla nadhodnocena. Hálek mimo jiné vypočítal, že firmy spadající pod Agrofert by stejná reklama stála v televizi šestkrát méně, v novinách desetkrát a v rádiu dokonce čtyřicetkrát. Policista Mikšovský ale uvedl, že Hálek vytváří účelové konstrukce. A bylo vymalováno. Případ se odkládá. Zapomeňte.
Ocitáme se tak v paradoxní situaci: Soudy nechávají postupně doplácet firmy z Agrofertu daně za neexistující reklamu na Čapím hnízdě (Preol není první), zatímco „orlové práva“ z Policie ČR se spokojili s tím, že faktury lícují a zaměstnanci Agrofertu přísahali - nejspíš na svého majitele -, že tam reklamu viděli.
Vzpomínám si, jak mě před těmi sedmi lety zkušení justiční harcovníci přesvědčovali, že reklamní větev čapí kauzy musí skončit u soudu. Prý klasická daňovka, jednoduchá trestní věc. U údajného dotačního podvodu tak jasno neměli a mluvili o právním oříšku.
Výsledek je už všeobecně známý: Dotační podvod si pinkají soudy, kdežto možný daňový únik je odložen rovnou vyšetřujícím policistou.
Přihlásit by se mohli i všichni ti podvodníci, které policie k soudu pohnala a oni si za neexistující reklamu a související daňový únik šli sednout, případně museli zaplatit tučnou pokutu.
V přímém přenosu sledujeme erozi právního státu, dalo by se vznešeně napsat. Chci ale věřit, že blíže realitě bude, že někdo „jen“ nedělal práci, za kterou jej stát platí.
Co jsme také napsali
Protikorupční tažení v krajích. Hrabáč. Malý. Židek. Charvát. Dvořáčková. Zácha. Hlubuček. Krkoška. To jsou jména regionálních politiků, kteří v uplynulých měsících uvázli v korupčních aférách. Protože kauza střídá kauzu, rozhodli jsme se případy utřídit ve velké grafice.
Lež, nebo neobratnost? V minulosti jsem v tomto newsletteru chválil policii za způsob komunikace, který zvolila v prvním hodinách po střelbě na filozofické fakultě v Praze. Bylo to předčasné. Poslední dopis policejního prezidenta, kterým reagoval na stížnosti pozůstalých, svědčí o tom, že policejní velení není schopné uznat ani to, že šířilo zjevné lži. Prý šlo jen o neobratnost.
Démonizace Ukrajinců. Ve čtvrtek jsme korigovali zprávy, které mluvily o tom, že úřady v Karlových Varech zatkly Ukrajince pro podezření z financování terorismu. „Pán má ukrajinské občanství, to je pravda, ale narodil se mimo Ukrajinu a žije v Belgii,“ řekl nám soudce Miloslav Sedláček, kterého vylekala diskuze pod prvotními články. „Občanství bylo zneužito k démonizaci Ukrajinců,“ dodal.
Trest pro Gučiho a Zakiho. A když už jsme u těch diskuzí. Často se v nich dočítáme, že se nedostatečně věnujeme kauze Dozimetr. Ani to neplatí. Radek Nohl tento týden zjistil, jaké tresty navrhuje státní zástupce komplicům lobbisty Michala Redla – Pavlu Dovhomiljovi řečenému Guči a Zakaríu Nemrahovi řečenému Zaki.
Papíry na hlavu. A Dozimetr podruhé: Z případu se vyloučil soudce, který měl kauzu rozsoudit. Jako důvod uvedl svědectví, jemuž byl přítomen. V něm zaznělo: „Lobbista Michal Redl nevypadal, že má papíry na hlavu.“
Pokud vás týdenní report toho nejdůležitějšího z naší investigativní dílny zaujal, určitě se přihlaste k odběru a newsletter také doporučte svým známým. Příští pátek se na vás opět těšíme u dalšího vydání!
