Článek
Čtete ukázku z newsletteru Kauzy Seznam Zpráv, ve kterém každý pátek reportéři z našeho investigativního týmu shrnují podrobnosti a zákulisí nových kauz z vysoké politiky i byznysu. Pokud vás newsletter zaujme, přihlaste se k odběru!
Jak nyní zjistili kolegové Adéla Jelínková a Lukáš Valášek, čtyři ze šesti případů už policisté z Národní centrály proti organizovanému zločinu odložili.
Vyšetřovatelé z útvaru, často označovaného za elitní, prý nenašli důkazy, aby mohli Mynáře a spol. obvinit. Exkancléř těžil především z toho, že pravidla byla nastavena tak volně, že vše bylo dovoleno. Čti – jemu bylo dovoleno.
Někteří čtenáři si nicméně policejní odkládačku přeložili jako naše selhání. „Jakkoli Mynáře, Babiše a podobné prospěchářské vychcánky nemusím, tak mi začíná silně vadit ten letitý mediální lynč, aby se později ukázalo a někde jednou strohou větou tiše řeklo, že nebyl dostatek důkazů,“ napsal jeden z nich. „Odhalíte ultra skandál, postavíte kolem toho seriál clickbait článků a pak… nejsou důkazy,“ přidal se další.
Myslím, že je to zásadní nepochopení práce novináře. A hned se pokusím vysvětlit proč.
Žurnalista nemůže jen přepisovat policejní obvinění a o případech referovat až poté, co o nich rozhodnou soudy (zvlášť když uvážíme hlemýždí tempo, jímž se některé kauzy sunou českým justičním systémem). Ne vše totiž lze postihnout paragrafy trestního zákoníku.
A pokud něco není trestné, ještě to neznamená, že je to v souladu s morálkou a etikou. A opačně. Soudy posílají do vězení lidi, jimž lze těžko prokázat jakoukoliv amorálnost. Typicky – vážně nemocní senioři, kteří si pro vlastní potřebu pěstovali marihuanu a soudy je za to posílaly do vězení.
Pokud tedy kolegové přesvědčivě doložili, že Hrad zaplatil zlínskému autoservisu 1,1 milionu korun za lahve na slivovici, přičemž jedna prázdná sklenice v překližkové krabici vyšla asi na tři tisíce korun, hodlám to dál označovat za nemorální, zavrženíhodný, v podstatě zločinný atak na veřejné finance. Policejnímu dokumentu navzdory. (Pokud máte pochybnost, prostudujte si prosím fotografie lahve v článku). Novinářská reportáž zkrátka nemusí být – nutně – obžalobou.
Připomněl to i ženevský odvolací soud, který v minulých dnech definitivně očistil reportéry Sabinu Slonkovou a Jiřího Kubíka z nařčení kvůli reportáži o synovi Andreje Babiše. Najít Babiše juniora a natočit jej skrytou kamerou bylo ve veřejném zájmu, stojí v pravomocném rozhodnutí. A to přesto, že nikdo nakonec nebyl z únosu ani jen obviněn a i samotná kauza Čapí hnízdo, v níž byl Babišův syn důležitým svědkem, skončila zprošťujícím verdiktem.
„Reportáž nastolila otázku integrity předsedy vlády a rozsahu, v jakém využívá svého postavení k zakrytí aféry, která se týká jeho osoby, když zašel tak daleko, že poslal svého nemocného syna na Krym, který je pod ruskou okupací,“ píše se mimo jiné v čerstvém rozsudku.
„Pravdivost skutečností týkajících se kauzy ‚Čapí hnízdo‘ není sporná. Pokud jde o údajný únos, pochybnosti, které tuto kauzu v té době provázely, byly oprávněné, tím spíše po vyjádřeních údajné oběti. Novináři se těmito otázkami zabývali objektivně, s opatrností a neurážlivým způsobem,“ píše dále soud, který můžeme jen těžko podezírat z jakékoliv politické předpojatosti.
Nepřímo tak potvrzuje, že novináři mají zkoumat i případy, které se k trestním tribunálům nikdy nedostanou.
Co jsme také zjistili
Hradní dřevo. A když už jsme u dědictví exkancléře Vratislava Mynáře, narazili jsme na další, dosud nepopsanou nepříjemnost. Sponzor zemanovců dodal špatné dřevo a zakázka na svatovítské varhany zamrzla. Nové zjištění z pera Lukáše Valáška a Adély Jelínkové je tady.
Reklama na čápy. Další aktualita z tohoto týdne se také týkala Andreje Babiše. Pražská policie znovu řekla, že v případě reklamy na Čapím hnízdě nedošlo ke spáchání trestného činu. Nepodařilo se jí tedy prokázat, že by v tomto případě došlo k daňovému úniku. Nyní její závěr prozkoumá dozorující žalobce.
Sbohem. Ne všechny kauzy, které otevřeme, končí pod kobercem. Už minulý týden jsme referovali o tom, že se do funkce ředitele insolvenčního odboru na Ministerstvu spravedlnosti vrací úředník Jan Benýšek, který se postavil svému nadřízenému a podal na něj protikorupční podnět. Tento týden ohlásil definitivní konec onen nadřízený – náměstek ministra spravedlnosti Antonín Stanislav (ODS), který před našimi otázkami prchal oknem na toaletě, jak si laskavý čtenář jistě vybaví.
Tajený platový skok. Jeden z nejvlivnějších mužů českého zdravotnictví si skokově polepšil. Ředitel největší zdravotní pojišťovny Zdeněk Kabátek dostal přidáno zhruba o 63 procent. VZP nejprve odmítala výši platu sdělit. Udělala to až na žádost podanou podle informačního zákona, jak popsal Radek Nohl.
Mejdan s Nejedlým. Zdeněk Kabátek se poněkud neplánovaně stal ústředním aktérem i dalšího našeho textu. Poradce bývalého prezidenta Martin Nejedlý si na diskrétní dýchánek sezval lékařské špičky. Prý mělo jít o poděkování za péči, kterou věnovali Miloši Zemanovi. Jak svou účast vysvětloval šéf VZP, si přečtěte v textu Janka Kroupy.
Kyselý mediální výstup. V závěru minulého týdne jsme kousli do hodně kyselého jablka, když jsme referovali o tom, že vyšetřovatelé v kauze IKEM vytvořili složku o novinářích a mediálních poradcích. V ní popsali, jak se snažili obvinění manažeři Institutu klinické a experimentální medicíny manipulovat mediálními výstupy. Zmiňují jméno reportéra České televize Jiřího Hynka, mediálního manažera Daniela Častvaje či našeho bývalého kolegy Ondřeje Koutníka.
Pokud vás týdenní report toho nejdůležitějšího z naší investigativní dílny zaujal, určitě se přihlaste k odběru a newsletter také doporučte svým známým. Příští pátek se na vás opět těšíme u dalšího vydání!
