Článek
Čtete ukázku z Vizity – newsletteru Martina Čabana plného postřehů o českém zdravotnictví a jeho přesazích do politiky. Pokud vás Vizita zaujme, určitě se přihlaste k odběru!
Nijak nezastíraným cílem je dospět ke sloučení Zdravotní pojišťovny Ministerstva vnitra a Vojenské zdravotní pojišťovny dřív, než se druhá jmenovaná ocitne v příliš nápadných finančních potížích. Proč to není jen tak a co to znamená? To si zaslouží obšírnější popis.
Když si chce člověk uvědomit nedotaženost českého „pluralitního“ systému zdravotních pojišťoven, asi neexistuje lepší čtení než „zákon o resortních, oborových, podnikových a dalších zdravotních pojišťovnách“, zkráceně zákon o zaměstnaneckých zdravotních pojišťovnách.
Norma, která určuje rámec pro vznik zdravotních pojišťoven s výjimkou VZP (ta má vlastní zákon), působí na začátku pečlivě. Nejprve popisuje „resortní“ pojišťovny určené zejména pro zaměstnance ministerstev a přidružených organizací, „oborové“ pojišťovny určené především pro zaměstnance v určité branži, „podnikové“ pojišťovny pro zaměstnance daného podniku a konečně „další“ pojišťovny lovící klienty napříč obory a zaměstnavateli.
Vzápětí ovšem všechny tyto zdravotní pojišťovny shrnuje pod souhrnné označení „zaměstnanecké“ a v dalších paragrafech už s jednotlivými typy nijak nepracuje. Skoro jako by na začátku stála myšlenka zákonodárce inspirovat se německým modelem pestré nabídky samosprávných pojišťoven s různým zaměřením a možnostmi a na konci vznikl systém s několika zglajšaltovanými, prakticky nerozlišitelnými institucemi.
Ty občas ještě v názvech historicky kopírují původní záměr. Třeba OZP už to v marketingových materiálech moc nepřiznává, ale pořád se oficiálně jmenuje „Oborová zdravotní pojišťovna zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví“. Ostravská instituce, která dnes vystupuje pod názvem RBP zdravotní pojišťovna, se ještě nedávno jmenovala „Revírní bratrská pokladna“.
Pahýlem představy o podnikových zdravotních pojišťovnách je Zdravotní pojišťovna Škoda. Původně resortní pojišťovnou je Zdravotní pojišťovna Ministerstva vnitra (ZPMV) a na pomezí resortní a oborové instituce se nachází právě Vojenská zdravotní pojišťovna (VoZP), kvůli níž zažíváme současný rozruch.
Situace VoZP je však spíše symptomem širšího pohybu, k němuž v rámci českého systému dochází. Ano, zrovna tahle pojišťovna si ve své historii prošla mnoha různými problémy i skandály od sporných praktik náboru klientů až po různé problémy se zakázkami, které nakonec skončily odsouzením někdejšího vedení. Sloučení VoZP a ZPMV není zdaleka na stole poprvé, ve svém programu ho měla už před víc než deseti lety třeba Topolánkova vláda.
Jenže sloučit zdravotní pojišťovny není jen tak. Po sérii fúzí, z nichž se na přelomu první a druhé dekády zrodila dnešní Česká průmyslová zdravotní pojišťovna (ČPZP), došlo ke zpřísnění pravidel. Zákon už dnes neumožňuje jako dřív sloučení jen na základě souhlasu správních rad pojišťoven, ale připouští fúzi vlastně jen v případě nouze. Konkrétně „jen v případě, pokud jedna z pojišťoven, dlouhodobě minimálně šest měsíců, neplní své závazky vůči pojištěncům a poskytovatelům“.
VoZP je dlouhodobě v nejhorší finanční situaci ze všech pojišťoven, jak ukazuje i pravidelně aktualizovaný graf na stránkách Ministerstva zdravotnictví. V posledních měsících ovšem rezervy vysychají zcela. A vzhledem k tomu, že úhradová vyhláška na letošní rok je nastavena jako deficitní, tedy ukládá pojišťovnám vydat na péči o klienty víc, než vyberou na pojistném, je finanční kolaps „vojáků“ jen otázkou času.
Hrozící finanční potíže „dvou zaměstnaneckých pojišťoven“ ministerstvo otevřeně předvídalo už v důvodové zprávě k vyhlášce. (Která je ta druhá, se oficiálně neví, ani kuloárové informace se stoprocentně neshodují a citovaný graf ani další ukazatele vývoje nedávají zcela jasnou odpověď.)
VoZP dosud nezveřejnila svůj zdravotně pojistný plán na rok 2024. Ale dá se spekulovat, že aktivita ministra zdravotnictví směrem k urychlení fúze se ZPMV mohla vyplynout právě z návrhu tohoto plánu, který na ministerstvu viděli. Zjednodušení a urychlení fúze by umožnilo vyhnout se okamžiku, kdy VoZP skutečně začne zpožďovat platby poskytovatelům, ocitne se de facto v bankrotu a ministerstvo bude muset v předvolebním období řešit nepříjemné otázky kolem nucené správy nebo jiných akutních nástrojů.
Mnohem důležitější ale je, že situace VoZP, jíž definitivně vysychají zdroje, je sice extrémní, ale nikoli výjimečná. Ostatní zaměstnanecké pojišťovny jsou na tom finančně o poznání lépe, ale trendy v jejich hospodaření žádný optimismus nevyvolávají.
ZPMV měla na konci roku 2021 na základním fondu zůstatek přes tři miliardy korun, na konci roku 2023 už to bylo 1,15 miliardy. Během dvou let tedy došlo k poklesu zůstatku o 62 procent.
V případě ČPZP vidíme ve stejném období pokles zůstatku na základním fondu o 55 procent. Nejsou to tak zlá čísla jako u „vojáků“, kde pokles zůstatku na základním fondu v tomto období činil přes 84 procent, ale zdravý trend hospodaření vypadá jinak.
Důležité je srovnání s největší pojišťovnou VZP, které ve stejném období stoupl zůstatek na základním fondu o čtvrtinu z necelých 12 na víc než 15 miliard. Podle dat a predikcí Ministerstva zdravotnictví uváděných na různých konferencích držela VZP, která obsluhuje zhruba 60 procent klientů veřejného zdravotního pojištění, v roce 2022 66 procent celkových zůstatků na účtech zdravotních pojišťoven.
V roce 2024 její podíl ustřelí na zcela neodpovídajících 86 procent. Polopaticky řečeno – zaměstnanecké pojišťovny, které obsluhují zhruba 40 procent pojištěnců, budou držet jen zhruba 14 procent všech „rezervních“ peněz.
Vymazáním VoZP z trhu – ať už urychleným a klidnějším podle nějakých nových pravidel, anebo trochu dramaticky „postaru“ – a přechodem jejích klientů k ZPMV sice ze statistik zmizí nejkřiklavější případ, ale mizerný trend se nijak nezmění.
Je zjevné, že český nedotažený systém zdravotního pojištění, v němž předstíráme existenci více pojišťoven, ale nedáváme jim fakticky žádnou svobodu v soutěži a řízení vlastního hospodaření, se spontánně hroutí. Katalyzátorem byl příchod ukrajinských uprchlíků, které si k sobě stáhla VZP, a protože čerpají málo péče, stal se z nich pro největší pojišťovnu zlatý důl.
Je zajímavou otázkou, zda má být VZP hrdá na to, že její noví klienti nečerpají zdravotní péči, což může být například důsledkem jejich nedostatečné integrace či nedostatku informací o možnostech a nárocích. Ale cynickým faktem je, že pro finanční situaci největší pojišťovny je to skutečně požehnání, které jí – na rozdíl od zaměstnaneckých pojišťoven – umožňuje překlenout náročná období deficitních úhradových vyhlášek.
Situace VoZP by se proto měla stát pro politickou reprezentaci především zásadním budíčkem. Systém tak, jak je nastaven, zvolna kolabuje a spontánně směřuje k absolutní dominanci VZP a přežití dvou nebo tří „mamutích“ zaměstnaneckých pojišťoven. Čímž by byl dotažen k dokonalosti současný paskvil, který si neomylně bere to horší jak ze „státního“ zdravotnictví s jednou pojišťovnou, tak z pluralitních systémů soutěžících pojišťoven.
Zaměstnanecké pojišťovny ani tolik nepotřebují akutní finanční pomoc. Mnohem důležitější je, aby se jim otevřel alespoň minimální prostor k soutěži, aby se alespoň částečně srovnaly podmínky vůči VZP a aby dostaly možnost prokázat smysluplnost své existence, ve kterou věřili zákonodárci, když v roce 1992 psali „jejich“ zákon.
V plném vydání newsletteru Vizita toho najdete ještě mnohem víc, včetně zajímavých tipů na čtení z jiných médií. Pokud chcete celou Vizitu dostávat každé druhé úterý přímo do své e-mailové schránky, přihlaste se k odběru.
