Článek
(Úvodní odstavce textu byly aktualizovány, protože po publikaci newsletteru Vizita vyšlo najevo, že zprávy o úsporách v hygienické službě byly navzdory původním vyjádřením ministerstva pravdivé.)
Podivná kauza snížení počtu zaměstnanců hygienické služby nakonec našla své vyústění a ukázalo se, že ministerstvo navzdory prvním vyjádřením skutečně hodlá na hygienické službě ušetřit zhruba 95 milionů korun, tedy zhruba desetinu nákladů na platy.
Je to kontroverzní rozhodnutí, protože hygienická služba na jedné straně během pandemie prokázala svou důležitost a současně vyšel najevo její silně neutěšený personální stav i chronická podfinancovanost.
Když už se to ale přihodilo, neuškodí debatu o hygienické službě zasadit do širšího kontextu, než jsou jenom dva roky pandemie a momentální vyškrabování úspor.
V červenci 2020 jsem v jednom komentáři zkoušel nastínit situaci, v níž se hygieny v počátcích pandemie a Chytré karantény nacházely. Stručně řečeno, posledních dvacet let se na hygienické službě šetří, takže její fungování v pandemii je za daných podmínek i přes chyby a nedostatky pořád malý zázrak.
Léty zanedbávání se tato součást českého zdravotnictví dostala do smrtící pasti – nejdřív na rozumné fungování chyběly „jenom“ peníze, a když tento stav trval, začali znatelně chybět také lidé, kteří by v tomto oboru byli ochotni pracovat. Dokud chybí jenom peníze, dá se to nastavením politických priorit napravit v celkem krátké době. Jakmile ale dojdou kvalifikovaní lidé, je náprava i při nejlepší vůli otázkou mnoha let. A dva roky pandemie, které hygieniky ze dne na den postavily do centra společenského dění, proto nemohly na tristním stavu hygienické služby nic podstatného změnit.
Jenom pár čísel – mezi lety 2006 a 2012 klesly nominální výdaje na hygienickou službu ze dvou a čtvrt miliardy korun ročně na 1,3 miliardy korun, při vyjádření podílem na celkových výdajích na zdravotnictví šlo o pokles z 1,15 na 0,54 procenta (viz například letitá prezentace bývalého hlavního hygienika Vladimíra Valenty). V následujících letech se nominální pokles zastavil, ale k jednomu procentu zdravotnických výdajů už se náklady na provoz hygien nikdy ani nepřiblížily.
V závěrečných účtech rozpočtové kapitoly Ministerstva zdravotnictví se už před covidem objevovaly věty o tom, že „současný počet systemizovaných míst na KHS je považován za zcela limitní a jakýkoli negativní zásah by znamenal nejednotnou strukturu v jednotlivých krajích, a tím i výrazné zvýšení rizika nejednotného vedení a s tím spojených chybných úředních postupů“.
V pandemických letech 2020 a 2021 šly do rozpočtů krajských hygienických stanic desítky milionů korun navíc na proplacení přesčasů, mimořádné odměny a nábor externích pracovníků, ale z hlediska systémových změn se neudálo skoro nic.
Ani příslib zhruba 130 nových pracovních míst v souvislosti s Chytrou karanténou nelze považovat za zásadní průlom v zanedbané složce českého zdravotnictví. Personální problém české hygienické služby má totiž úplně jiné rozměry.
Opět něco historie – v roce 2003 pracovalo v hygienické službě přes šest tisíc lidí, v roce 2011 už jenom 3 700, v posledních letech kolem 2 200. Z toho je 200 vysoce kvalifikovaných lékařů hygieniků, jejichž průměrný věk přesáhl 60 let. Přitom počet atestací v oboru hygieny a veřejného zdraví se dlouhodobě pohybuje mezi nulou a dvěma ročně.
Nepomohlo dokonce ani to, že ve výše odkázané prezentaci bývalého hlavního hygienika Valenty se objevil úryvek z údajné studie Americké lékařské asociace (AMA), podle níž se epidemiolog objevil v čele žebříčku nejvíce sexy lékařských profesí a porazil i zdravotní sestru, neurologa, chirurga a pediatra.
„Zkoumali jsme řadu proměnných a ve všech kategoriích nám epidemiolog vyšel první. Je to velmi sexy banda,“ cituje zpráva o studii lékaře jménem – a tady už to nabírá opravdu groteskních rozměrů – George Klooney. Je možné, že jsem špatně hledal, ale po letmém googlení podezírám doktora Valentu, že tady trochu pábil za účelem pobavení publika. Jediná zpráva, kterou jsem o studii našel, nepůsobí nejvěrohodněji a pracuje přece jen s jiným jménem lékaře.
Nicméně negativní personální trend v hygienické službě je už dlouho zřejmý a pandemie jej jenom zvýraznila. Zvrátit se jej snaží lékařské fakulty, které by rády vrátily obor epidemiologie, hygieny a veřejného zdraví na akademické výsluní. O jedné takové iniciativě, která se rodí ve spolupráci 3. lékařské fakulty, Státního zdravotního ústavu a Institutu pro vzdělávání ve zdravotnictví, jsem se zmiňoval v minulé Vizitě. To je ovšem jen první krok na velmi dlouhé cestě.
Jak už bylo řečeno, tahle situace nespadla z nebe, rodila se postupně skoro dvacet let a zhruba deset let se o ní ví. Velmi nahlas na ni upozorňoval během svého působení na postu hlavního hygienika v letech 2012 až 2016 Vladimír Valenta, několika dílčích kroků se mu podařilo dosáhnout, ale přesvědčit politiky o nutnosti radikálních změn ve fungování hygien nedokázal. Nakonec jej vystřídala zcela nevýrazná Eva Gottvaldová, která dovedla českou hygienickou službu do pandemie a velmi brzy v ní jako specialistka na lidskou výživu zcela spektakulárně selhala. A zbytek je, jak se říká, historie.
Snad je z uvedeného kontextu patrné, že snaha ušetřit jakékoli relevantní peníze zrovna na provozu hygienické služby je skutečně nesmyslná. Skoro by se chtělo říct, že kde nic není, ani Válek nebere. Tristní situace hygienické služby volá nikoli po hledání úspor, ale po jasném strategickém zadání. Po tom, aby stát jasně řekl, co od hygieny očekává a kolik je za to ochoten zaplatit, a zda je vhodná řídicí struktura služby roztříštěná mezi 14 krajských stanic.
Za ministra Jana Blatného vznikl v prosinci 2020 divoký návrh, který měl z centralizované hygieny udělat superúřad schopný ochromit život v zemi po prvním hlasitějším zakašlání. Ten právem spadl pod stůl. Adam Vojtěch loni v červenci ustavil na ministerstvu pracovní skupinu, která by se institucemi veřejného zdraví měla zabývat, ale zatím není známo, že by dospěla ke konkrétním závěrům.
Snad si opravdu nikdo ve vládě nemyslí, že propuštění čtyř pardubických hygieniků bude záchranou pro státní rozpočet. Jestli ano, nečeká nás tváří v tvář dalším výzvám pro veřejné zdraví vůbec nic pěkného.
V plném vydání newsletteru Vizita toho najdete ještě mnohem víc. Třeba rozbor lékařského etického principu nonmaleficence nebo zajímavé tipy na čtení z českých i zahraničních médií. Pokud chcete celou Vizitu dostávat každé úterý přímo do své e-mailové schránky, přihlaste se k odběru.
